Bernard Blier byl francouzský divadelní a filmový herec. Narodil se v Argentině. Jeho otec, Jules Blier, byl biologem v pařížském Pasteurově ústavu. Po návratu rodiny do Paříže začal studovat na Lycée Condorcet, ale už od roku 1931 jej...

Životopis

Bernard Blier byl francouzský divadelní a filmový herec.

Narodil se v Argentině. Jeho otec, Jules Blier, byl biologem v pařížském Pasteurově ústavu.

Po návratu rodiny do Paříže začal studovat na Lycée Condorcet, ale už od roku 1931 jej začalo přitahovat divadlo, ve kterém o tři roky později skutečně herecky debutoval. Krátce nato se přihlásil na pařížskou Conservatoire national supérieur d'art dramatique, ale byl přijat až po třech pokusech, v roce 1937. Na konzervatoři studoval v kurzech u Louise Jouveta a spoznal tam dva ze svých přátel, Françoise Périera a Gérarda Ouryho.

V roce 1937 začal hrát ve filmu a už o rok později se objevil ve snímku Hotel du Nord režiséra Marcela Carného, ve kterém se setkal například s Louisem Jouvetem a s Arletty. Kromě toho nadále hrál v divadle. V dubnu 1938 ze oženil a ze sňatku se příští rok narodil syn, režisér Bertrand Blier. V roce 1939 hrál s Jeanem Gabinem ve významném filmu Den začíná a při natáčení filmu vzniklo mezi oběma muži blízké přátelství. Ve stejném roce získal ocenění poroty konzervatoře.

Po vypuknutí druhé světové války byl mobilizován a zařazen k pěšímu pluku v Mayenne. Později byl zajat a internován v zajateckém táboře Stalag XVII-A v Rakousku.

Po válce začal, kromě divadelních aktivit, spolupracovat s předními francouzskými tvůrci. V padesátých a šedesátých letech 20. století spolupracoval například s Georgesem Lautnerem, Henri Verneuilem nebo Michelem Audiardem a natáčel po boku většiny významných herců, například Jeana Gabina, Jean-Paula Belmonda, Louise de Funèse nebo Lina Ventury. V tomto období rovněž intenzivně hrál v italských filmech.

Z významnějších filmů 70. let lze jmenovat například spolupráci s Pierrem Richardem ve filmu Velký blondýn s černou botou (1972), roli průmyslníka v snímku Tělo mého nepřítele v hlavní roli s Belmondem (1976) nebo Studený bufet z roku 1979.

V osmdesátých letech se začal znovu intenzivněji objevovat v italských filmech. V roce 1985 mu byla diagnostikována rakovina prostaty. O rok později mů bylo uděleno italské filmové ocenění Donatellův David. V březnu 1989 mu byl udělen Čestný César, nicméně, krátce nato, ani ne o měsíc později, své nemoci podlehl. Zemřel na klinice ve francouzském Saint-Cloud.