Bobby Fischer

šachista

Narození:
9. března 1943
Věk:
81 let
Upravit profil
Jak křehká je hranice mezi genialitou a duševní nemocí? V případě fenomenálního šachisty Bobbyho Fischera se s touto otázkou pravděpodobně setkáte. Když se v roce 1972 stal světovým šampiónem, Spojené státy jej vítaly jako národního hrdinu. O...

Životopis

Jak křehká je hranice mezi genialitou a duševní nemocí? V případě fenomenálního šachisty Bobbyho Fischera se s touto otázkou pravděpodobně setkáte. Když se v roce 1972 stal světovým šampiónem, Spojené státy jej vítaly jako národního hrdinu. O třicet let později prohlásil, že by v této zemi měla zavládnout vojenská junta a vyhnat všechny „židovské lháře a zlodějské bastardy“. Tehdy už byl hledaným zločincem…

Názory geniálního šachisty zarážejí o to více, že sám má židovské kořeny. Jeho matka Regina byla sekulární Židovka a vystudovaná zdravotní sestra, otcovství zřejmě náleží německému biofyzikovi Hansi-Gerhardtovi, s nímž se rozvedla, když byly Bobbymu dva roky. Krátce poté se i s ním a starší sestrou Joan odstěhovala z Chicaga do newyorského Brooklynu, kde žila bohémským životem levicového a sociálního radikála. Obě děti vyrůstaly spíše bez dozoru, navíc žily v chudobě.

Od šesti let měl Robert James Fischer jedinou vášeň – šachy. Jeho matku to přivádělo k zoufalství, neboť kromě černobílé šachovnice tento chlapec nejevil zájem o nic. První partie odehrál se svou sestrou, ve třinácti letech se však už zúčastnil juniorského mistrovství Spojených států. Snad ani jeho „druhý otec“ a trenér John Collins nečekal, že vytáhlý kluk ve flanelové košili vzbudí takovou senzaci. Své soupeře Fischer doslova ničil, což mu působilo obrovské potěšení. „Miluji okamžik, v němž se láme lidské ego,“ svěřil se později. Na turnaji ve Filadelfii vyhrál osm zápasů, jeden zremizoval a pouze v jednom odešel poražen.

První z jeho památných duelů přišel ještě téhož roku. V poutavé a dramatické bitvě, plné překvapivých zvratů, dokázal zdolat jednoho z nejlepších hráčů Ameriky, Donalda Byrnea (ELO 2530). Šachoví odborníci tomuto utkání dali přezdívku „zápas století“, bývalý velmistr Michail Tal nazval Fischera „největším géniem, jenž sestoupil z šachového nebe“. Bobbymu bylo pořád pouhých třináct let…

Během několika let se propracoval až na vrchol amerického žebříčku, zároveň si však stihl znepřátelit všechny, kdo jeho kariéře mohli pomoci – asociaci, soupeře i novináře. Pozornost médií přitahoval především svým excentrickým chováním na turnajích. Během her si obvykle stěžoval na vrčení televizních kamer, milimetrové nepravidelnosti na hrací ploše či osvětlení. Často odmítal hrát, dokud mu pořadatelé nevyplatili nějaké peníze nad domluvený honorář. Jeho touhou však nebylo zbohatnout; podle blízkých osob si při hádkách spíše ověřoval, že pořadatelé o jeho účast skutečně stojí.

Do jisté míry si tím patrně také léčil komplex méněcennosti, jímž trpěl zřejmě kvůli nedokončenému vzdělání. Ze střední školy byl vyloučen kvůli prospěchu, přestože zastánci Bobbyho přesvědčivě tvrdí, že se v průměrné třídě prostě nudil. Sám se ovšem za génia považoval: „Jsem obecný génius, který náhodou hraje šachy.“

Co se šachového pole týče, byla to pravda: Fischerův IQ v souvislosti s hraním šachu se pohyboval kolem 180. Jeho čistá, logická hra uchvátila všechny světové odborníky, stejně jako absolutní nechuť ukončit zápas nerozhodným výsledkem. Remízy přitom patřily v tehdejší době k obvyklému zakončení partie. Podle Bobbyho však prý sloužily pouze k tomu, aby se stárnoucí sovětští šampióni dokázali udržet na špici. Zápasy o titul mistra světa byly podle něj předem domluvené a když se favoritovi nedařilo, tým pomocníků mu pomohl zápas zremizovat. Jak se později ukázalo, nebyly jeho tehdejší výroky zcela vzdáleny realitě.

Právě Bobbymu se však podařilo prolomit nadvládu Sovětského svazu v královské hře. Právo vyzvat úřadujícího šampióna Borise Spasského získal po vítězství nad Tigranem Petrosjanem v Turnaji vyzyvatelů v roce 1971. Duel o světový trůn se odehrál za značného zájmu veřejnosti následujícího roku v Reykjavíku. V atmosféře vrcholící studené války se všechna média soustředila na vykreslení souboje mezi dvěma bloky, doktrínami a společenskými řády; šachový zápas měl být pouze jedním z jeho aspektů. Fischer zvítězil 12,5:8,5 a stal se téměř národním hrdinou. Jeho ELO tehdy dosahovalo vrcholu, pohybovalo se mezi 2700 a 2800 body.

Právě tehdy se však projevila jeho nevyzpytatelná osobnost: místo aby zúročil svůj kapitál, přestal úplně hrát šachy. Přestěhoval se do Los Angeles a vstoupil do apokalyptického náboženského kultu, jemuž věnoval většinu peněz z Reykjavíku. O dvě desetiletí později byl zlomený a prakticky bez domova. Nad jeho myslí stále častěji přebírala kontrolu duševní nemoc - paranoia. Fischer byl přesvědčen, že Židé z celého světa se spikli, aby jej zničili. V jeho knihovně se objevily rasistické knihy jako Mein Kampf nebo Protokoly mudrců ze Sionu. Nebyl však klasickým antisemitou, jelikož se zastával Arabů.

Namísto postupného zmizení ze scény se však senzačně vrátil. V roce 1987 mu americký Kongres zákonem vrátil titul velmistra. O pět let později přišla nabídka od dávného soupeře Spasského ke zopakování souboje z Reykjavíku. Fischer se dlouho nerozmýšlel, přestože zápase se měl odehrát v Jugoslávii, na niž byly tou dobou uvaleny sankce OSN. Bobby byl předem varován, že přijme-li tuto nabídku, vystavuje se pokutě 250.000 dolarů, odnětí svobody na 10 let nebo obojímu. Zápas se nakonec odehrál, Fischer zvítězil 17,5:12,5 a vyhrál 3,3 milióny dolarů. Ovšem Spojené státy na něj vydaly zatykač, který umožňuje v případě odsouzení zabavit jeho veškerý majetek.

Mnoha výroky a projevy dráždil Fischer pozornost amerických vyšetřovacích orgánů. Pohyboval se přitom mezi Japonskem, Filipínami a Evropou. V Maďarsku prý navštěvoval rodinu geniální šachistky Judity Polgárové (v současnosti 8. místo na žebříčku FIDE). Oficiálních turnajů se ovšem nemohl zúčastnit, jelikož by mu hrozilo zatčení. Zanevřel proto na klasický šach a místo něj vytvořil počítačovou hru „Fischer Random Chess“, v níž byly figurky rozmístěny na šachovnici zcela nahodile. Přesto se s největší pravděpodobností účastnil anonymních turnajů po internetu, kde porážel i přední světové šachisty.

Číše trpělivosti americké vlády přetekla po teroristických útocích 11. září 2001, které Fischer označil za „skvělou zprávu“. FBI, která dosud spíše přihlížela jeho rozhlasovým interview, v nichž popíral holocaust a popisoval židovské spiknutí, začala po velmistrovi jít opravdu tvrdě. V červenci 2004 byl někdejší zázračný šachista zatčen na letišti v Tokiu, když si kupoval letenku na Filipíny.

Velmistři šachového sportu se dodnes snaží přijít na to, jakým způsobem pracuje Fischerův mozek. Jeho majitel přitom ve vazbě čeká, zda bude vydán americkému soudu, jenž má vyvodit závěry z temnějších stránek jeho osobnosti.

Světový šampión FIDE: 1972-5
ELO: 2780