Byl synem uměleckého kritika holandského původu Ulrica Van den Bogaerda a skotské herečky Margaret Nivenové. Vystudoval výtvarné umění na Královské umělecké škole (Royal College of Art), ale byl přitahován herectvím. Začínal jako jevištní...

Životopis

Byl synem uměleckého kritika holandského původu Ulrica Van den Bogaerda a skotské herečky Margaret Nivenové. Vystudoval výtvarné umění na Královské umělecké škole (Royal College of Art), ale byl přitahován herectvím. Začínal jako jevištní scénograf, až se na konci 30. let dopracoval k několika menším divadelním rolím a k účinkování v komparsu jednoho filmu. Po vypuknutí války narukoval k letecké rozvědce, s níž se dostal až do východní Asie.

Ihned po skončení války se připojil k malé divadelní společnosti. Hrál menší film. role a uzavřel dlouhodobou smlouvu se společností Rank. Úloha vraha Toma Rileye v kriminálním dramatu Policejní strážnice (r. B. Dearden) upozornila na jeho talent širší odbornou i diváckou obec. Po dalších dramatických rolích se překvapivě prosadil v odlišném žánru, v divácky úspěšné sérii doktorských veseloher (Doktor v domě, Doktor na moři, Doktor hledá místo, Doktor v nesnázích), v níž ztělesnil postavu mladého lékaře Simona Sparrowa.

Stal se první hereckou hvězdou evropského formátu, jejíž popularita byla srovnatelná s tehdejšími hollywoodskými špičkami. I nadále působil na jevišti a ve filmu střídal komediální úlohy s dramatickými postavami. Málokdo tehdy věděl, že jeho image romanticky založeného milovníka byl, podobně jako u Rocka Hudsona, na hony vzdálen jeho skutečné sexuální orientaci.

Po nevýrazném účinkování v Hollywoodu na poč. 60. let se Dirk Bogarde úspěšně přehrál do charakterově složitějších a méně jednoznačných postav. Přelomovou v tomto směru byla role homosexuálního právníka Melvilla Farra v tématicky odvážném dramatu Oběť (r. B. Dearden - nominace na cenu BAFTA). Velké herecké příležitosti mu ve svých dílech poskytl v exilu tvořící americký režisér Joseph Losey: zkorumpovaný komorník Hugo Barrett, který začne ovládat svého slabošského pána (James Fox), v psychologickém dramatu podle románu Robina Maughama Sluha (Cena BAFTA).

Další role byla kapitán Hargreaves, obhajující před polním soudem dezertéra (Tom Courtenay), v protiválečném pamfletu Za krále, za vlast; uměnímilovný zločinec Gabriel, který se utká v boji o ukradené diamanty se svou dávnou sokyní-krásnou agentkou britské tajné služby (Monica Vittiová), v parodii špionážních filmů na motivy comicsového seriálu Modesty Blaise; introvertní oxfordský profesor Stephen, poznamenaný vztahem k půvabné studentce (Jacqueline Sassardová), v dramatu podle literární předlohy Nicholase Mosleyho Nehoda (nominace na cenu BAFTA).

Dalšími oceňovanými postavami z jeho vrcholného období byly věčně opouštěný milenec Robert Gold (cena BAFTA 1965) v cynickém dramatu Drahoušek (r. J. Schlesinger), nehodný otec Charlie Hook (nominace na cenu BAFTA 1967) v dramatu podle románu Juliana Gloaga Dům naší matky (r. J. Clayton) a dvě ústřední role ve filmech Luchina Viscontiho - bezohledný obchodník Friedrich Bruckmann v dramatické společenské fresce Soumrak bohů a německý hudební skladatel Gustav von Aschenbach v psychilogickém dramatu podle stejnojmenné novely Thomase Manna Smrt v Benátkách (nominace na cenu BAFTA), považovaný právem za jeho životní úlohu.

V 70. letech se D. B. odstěhoval na venkovskou usedlost poblíž jihofrancouzského města Grasse, kde žil se svým manažerem a dlouholetým partnerem Tonym Forwoodem a věnoval se převážně psaní. Až do své smrti publikoval devět autobiografických knížek (mj. A Postillion Struck by Lightning, 1977; Snakes and Ladders, 1978; An Orderly Man, 1983) a šest románů (mj. A Gentle Occupation, 1980; Voices in the Garden, 1981; West of Sunset, 1984). K herecké práci se vracel příležitostně.

K nejlepším z jeho pozdních rolí patří syn starého nemocného spisovatele (John Gielgud) v psychologickém dramatu Prozřetelnost (r. A. Resnais), těžce nemocný otec francouzské spisovatelky (Jane Birkinová) v komorní psychologické studii Čas nostalgie (r. B. Tavernier) a známý autor Roald Dahl v životopisném TV dramatu Příběh Patricie Nealové (nominace na Zlatý glóbus 1981). Na konci 80. let se vrátil do Londýna, aby mohl strávit poslední chvíle se svým těžce nemocným partnerem. Za své celoživotní dílo byl 1992 povýšen do šlechtického stavu.