Felix Ivo Leicher

malíř

Narození:
18. května 1727
Úmrtí:
20. února 1812
Upravit profil
Felix Ivo Leicher byl předním vídeňským malířem oltářních obrazů, jenž se svou tvorbou úspěšně uplatnil na rozsáhlém území celé habsburské monarchie i mimo ni (Monte Libano, Sýrie). Narodil se ve slezském městě Bílovec, dnes tam na zdi napravo...

Životopis

Felix Ivo Leicher byl předním vídeňským malířem oltářních obrazů, jenž se svou tvorbou úspěšně uplatnil na rozsáhlém území celé habsburské monarchie i mimo ni (Monte Libano, Sýrie).

Narodil se ve slezském městě Bílovec, dnes tam na zdi napravo od hlavního vchodu farního kostela sv. Mikuláše na jeho památku visí pamětní deska. Vyučil se tkalcem, později však studoval na piaristickém gymnáziu v Přiboře, v tomto městě se v dílně místního malíře Františka Ondřeje Schaffera naučil též základům malířství. Malba jej nadchla a stala se pro něho náplní celého dalšího života. Od roku 1751 studoval Leicher vídeňskou malířskou akademii; v roce 1754 v soutěži akademie obdržel druhou cenu za obraz Pomazání Saula na krále (dnes se tento obraz i s přípravnou skicou nachází v Německém národním muzeu v Norimberku), což mu do budoucna zajistilo podporu této školy. Jeho učitelem tam byl mimo jiné Franz Anton Maulbertsch, s nímž pak po celý život uchovával přátelské vztahy, pracovali spolu např. na freskách a obrazech pro piaristický kostel v Mikulově. V mnoha místech je Leicher tvůrcem oltářních obrazů v kostelích s Maulbertschovými freskami. Vliv učitele však nezapře ani pozdní Leicherovo dílo, jak je patrno na koloristicky bohatém hlavním oltářním obraze v Bílovci. V několika případech byla jeho díla dlouho připisována právě Maulbertschovi a teprve v nedávné době bylo zjištěno jejich pravé autorství.

Není dnes pochyb, že mnoho jeho děl je stále ukryto v anonymitě v různých kostelích i sbírkách, někdy je překvapivě autorství odhaleno i u drobnější žánrové malby, i četné skicy a kresby nesou stopy jeho rukou. V 70. letech 18. století se věnoval též tvorbě menších kabinetních obrazů se světskými náměty.

Jeho kompozice, pojetí tvarů, práce se světlem a jiné charakteristické rysy malby ukazují značný vliv práce Maulbertsche, jehož dílo Leicher obdivoval, zvláště od konce 50. let o ně projevoval zvýšený zájem. Jeho přístup je však tišší, nikdy se plně neztotožnil s Maulbertschovým pojetím barevně-světelné exprese, jeho projev má charakter spíše lyrizující, zdrženlivější, narativně laděný. Na rozdíl od Maulbertsche nebyl nijak dotčen expresivním projevem Pavla Trogera. Inspiroval se zřejmě též díly benátských malířů 18. století, zvláště kompozicemi Giovanni Battisty Pittoniho a nezřídka rovněž obrazy Petra Paula Rubense či malířů z jeho okolí, nejvýrazněji je to patrno na dvou malbách pro oltářní menzy kostela sv. Jana Křtitele v Kroměříži. Jeho vývoj postrádá zjevnější dramatičnost a ani v reprezentativním souboru oltářních obrazů v opavském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie z počátku 80. let, jež bývají často pokládány za jeho nejdokonalejší, neztrácí návaznost na rokokové ladění děl svého raného tvůrčího období.

Někteří kritikové však spatřují těžiště Leicherovy inspirace spíše v díle Michelangela Unterbergera, profesora vídeňské akademie, jehož dílo bylo jakousi umírněnou variantou tehdejšího akademického jednotného stylu; zvláště pro to napovídají jednoduchá, přehledná kompoziční řešení a spíše lyrické, nedramatické vyznění děl obou umělců.