Její otec, profesor matematiky, pochází z Katalánska a její matka je polsko-židovského původu. Dětství strávila na venkovském sídle svého dědečka u alžírského města Tipaza.
Nejprve se věnovala hudbě, navštěvovala hudební kurzy na Lycée...
Životopis
Její otec, profesor matematiky, pochází z Katalánska a její matka je polsko-židovského původu. Dětství strávila na venkovském sídle svého dědečka u alžírského města Tipaza.
Nejprve se věnovala hudbě, navštěvovala hudební kurzy na Lycée Fromentin v Alžíru, kde pak také studovala na místní konzervatoři harmonii a hru na klavír. Po maturitě odjela do Paříže, kde absolvovala hereckou průpravu u Reného Simona a později na Státní konzervatoři dramatického umění.
V roce 1964 debutovala na jevišti Théâtre de la Madelaine ve hře Raymonda Castanga Pirát. Film. kariéru zahájila v pol. 50. let epizodní rolí pětatřicetileté lékařky ve společenské komedii Zatracená holka (r. M. Boisrond), jejíž protagonistkou byla tehdy ještě neznámá Brigitte Bardotová.
Roku 1958 se provdala za režiséra Jacquese Beckera, jehož předčasná smrt v roce 1960 zmařila jejich plánované společné projekty (Tři mušketýři a Deník komorné), v nichž měla vytvořit titulní ženské party. Místo toho se spokojila s vedlejšími úlohami v nevýznamných filmech nejrůznějších žánrů. Lepší příležitosti se jí však naskytly na divadle, kde se představila mj. v Molièrových hrách Misantrop a Učené ženy, v Sartrově adaptaci Eurípidových Trójanek a po boku Jean-Clauda Brialyho a Micheline Presleové slavila úspěch na jevišti Théâtre National Populaire v komedii Georgese Feydeaua Brouk v hlavě.
Do mezinárodního povědomí vstoupila titulní úlohou svobodomyslné rozvedené lékařky Maud, která ve svém bytě zdrží na jednu noc katolicky založeného inženýra (Jean-Louis Trintignant), v komediálně laděném milostném dramatu Moje noc s Maud (r. É. Rohmer).
Od té doby se stala vyhledávanou představitelkou svůdných zralých žen, navenek tlumících svou vášnivost pod maskou jistého odstupu, ale v mnoha filmech osvědčila i komediální vlohy: ctnostná vdova, podlehnuvší kouzlu libertinského prostopášníka (Maurice Ronet), v historickém dramatu Rafael čili Prostopášník (r. M. Deville); záhadná sebevražedkyně Marthe ve filmu o filmu Soukromé promítání (r. F. Leterrier); TV pracovnice Peggy, milenka rozvedeného a stále uspěchaného řadového herce (Marcello Mastroianni), v psychologickém příběhu Buď zdráv, umělče! (r. Y. Robert). Za roli kultivované a emancipované majitelky klenotnictví Françoise, kterou v kriminální komedii Šťastný Nový rok (r. C. Lelouch) navštíví po návratu z vězení její bývalý milenec-zloděj (Lino Ventura), byla F. F. odměněna Donatellovým Davidem 1974 a hereckou cenou na MFF v San Sebastianu 1973.
Během 70. let spolupracovala často také s italskými filmaři, v jejichž dílech vytvářela vesměs postavy osudových žen. Mezi kandidátky na Césara 1988 ji vynesla postava někdejší marseilleské prostitutky Mylène, s níž se po více než dvaceti letech shledává její tehdejší milenec (Yves Montand), nyní slavný zpěvák-herec a také otec její dcery (Mathilda Mayová), v hudebním snímku Tři vstupenky na 26. (r. J. Demy).
Nejprve se věnovala hudbě, navštěvovala hudební kurzy na Lycée Fromentin v Alžíru, kde pak také studovala na místní konzervatoři harmonii a hru na klavír. Po maturitě odjela do Paříže, kde absolvovala hereckou průpravu u Reného Simona a později na Státní konzervatoři dramatického umění.
V roce 1964 debutovala na jevišti Théâtre de la Madelaine ve hře Raymonda Castanga Pirát. Film. kariéru zahájila v pol. 50. let epizodní rolí pětatřicetileté lékařky ve společenské komedii Zatracená holka (r. M. Boisrond), jejíž protagonistkou byla tehdy ještě neznámá Brigitte Bardotová.
Roku 1958 se provdala za režiséra Jacquese Beckera, jehož předčasná smrt v roce 1960 zmařila jejich plánované společné projekty (Tři mušketýři a Deník komorné), v nichž měla vytvořit titulní ženské party. Místo toho se spokojila s vedlejšími úlohami v nevýznamných filmech nejrůznějších žánrů. Lepší příležitosti se jí však naskytly na divadle, kde se představila mj. v Molièrových hrách Misantrop a Učené ženy, v Sartrově adaptaci Eurípidových Trójanek a po boku Jean-Clauda Brialyho a Micheline Presleové slavila úspěch na jevišti Théâtre National Populaire v komedii Georgese Feydeaua Brouk v hlavě.
Do mezinárodního povědomí vstoupila titulní úlohou svobodomyslné rozvedené lékařky Maud, která ve svém bytě zdrží na jednu noc katolicky založeného inženýra (Jean-Louis Trintignant), v komediálně laděném milostném dramatu Moje noc s Maud (r. É. Rohmer).
Od té doby se stala vyhledávanou představitelkou svůdných zralých žen, navenek tlumících svou vášnivost pod maskou jistého odstupu, ale v mnoha filmech osvědčila i komediální vlohy: ctnostná vdova, podlehnuvší kouzlu libertinského prostopášníka (Maurice Ronet), v historickém dramatu Rafael čili Prostopášník (r. M. Deville); záhadná sebevražedkyně Marthe ve filmu o filmu Soukromé promítání (r. F. Leterrier); TV pracovnice Peggy, milenka rozvedeného a stále uspěchaného řadového herce (Marcello Mastroianni), v psychologickém příběhu Buď zdráv, umělče! (r. Y. Robert). Za roli kultivované a emancipované majitelky klenotnictví Françoise, kterou v kriminální komedii Šťastný Nový rok (r. C. Lelouch) navštíví po návratu z vězení její bývalý milenec-zloděj (Lino Ventura), byla F. F. odměněna Donatellovým Davidem 1974 a hereckou cenou na MFF v San Sebastianu 1973.
Během 70. let spolupracovala často také s italskými filmaři, v jejichž dílech vytvářela vesměs postavy osudových žen. Mezi kandidátky na Césara 1988 ji vynesla postava někdejší marseilleské prostitutky Mylène, s níž se po více než dvaceti letech shledává její tehdejší milenec (Yves Montand), nyní slavný zpěvák-herec a také otec její dcery (Mathilda Mayová), v hudebním snímku Tři vstupenky na 26. (r. J. Demy).
