Gabriela Soukalová je česká reprezentantka v biatlonu, dvojnásobná stříbrná medailistka ze Zimních olympijských her 2014, mistryně světa ve smíšené štafetě a stříbrná medailistka z vytrvalostního závodu z Mistrovství světa v biatlonu 2015, vítězka dvanácti individuálních závodů světového poháru. V juniorské kategorii se stala mistryní světa v závodě štafet.

Osobní život
Pochází ze sportovní rodiny. Její matka Gabriela Soukalová starší je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, držitelka stříbrné medaile ze Zimních olympijských her 1984 v Sarajevu. Její otec Karel Soukal je všestranný lyžař a trenér.

V dětství navštěvovala Gabriela Soukalová Lidovou školu umění. Odmala se věnovala klasickému lyžování, ale v 9. třídě základní školy přešla k biatlonu. Rodiče ji trénovali individuálně až do sezóny 2012–2013. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou (obor Propagační grafika) a následně i tamní vyšší odbornou školu (specializace Ražená mince a medaile). Věnovala se také hře na klavír a ráda zpívá.

Jejím přítelem je badmintonista Petr Koukal.

Sportovní kariéra
V sezóně 2008/2009 vyhrála jako členka českého štafetového týmu juniorské Mistrovství světa v Kanadě.

V sezóně 2009/10 reprezentovala Českou republiku na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru 2010 v individuálním závodě, kde obsadila 60. místo, ve štafetách dosáhl český tým 16. příčky.

V sezónách 2010/2011 a 2011/2012 ve Světovém poháru nezaznamenala výraznější výsledky. V závěru druhé z nich onemocněla mononukleózou a vynechala pět měsíců přípravy.

Sezóna 2012/2013: První vítězství ve světovém poháru a bronz se smíšenou štafetou
Od sezóny 2012/2013 přešla do tréninkové skupiny Jindřicha Šikoly. Po boku nové tréninkové partnerky, dlouhodobé české jedničky Veroniky Vítkové, se zařadila do světové špičky. Dne 14. prosince 2012 vyhrála první závod ve Světovém poháru, když triumfovala ve sprintu ve slovinské Pokljuce, druhý den v sobotu ve stíhacím závodě obsadila těsně druhé místo a v neděli 16. prosince dosáhla na třetí místo v hromadném závodě. Kvůli nemoci vynechala Světový pohár v Oberhofu a v Anterselvě nenastoupila do štafetového závodu kvůli obavám z opětovného nástupu nemoci. Na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, přes obavy v jaké formě bude startovat po nemoci, obsadila v každém závodě umístění mezi první dvacítkou. V posunu na stupně vítězů jí zabránila především pomalá (opatrná) střelba, která se jí ne vždy vydařila. Dosáhla však úspěchu jako členka bronzové smíšené štafety, ve které běžela druhý úsek. Dne 14. března 2013 dosáhla v ruském Chanty-Mansijsku druhého vítězství ve Světovém poháru, opět ve sprintu. O dva dny později vyhrála i stíhací závod. Úspěšný víkend završila triumfem v závodě s hromadným startem. Tyto výsledky jí vynesly šestou příčku v celkovém hodnocení Světového poháru, když za sebou nechala i takové hvězdy, jako Němku Gössnerovou nebo slovenskou biatlonistku Kuzminovou.

Sezóna 2013/2014: Dvě stříbrné medaile ze ZOH a zisk malého glóbu
Na olympijskou sezónu 2013/14 se od srpna připravovala s mužským reprezentačním týmem vedeným Ondřejem Rybářem. Sezónu zahájila ve švédském Östersundu dvěma vítězstvími v řadě. Nejprve pomohla k vítězství smíšené štafetě a poté triumfovala v individuálním závodě na 15 km. Natáhla tak svou šňůru výher ve Světovém poháru na pět závodů v řadě. Dlouho se držela v čele celkového hodnocení Světového poháru. Začátkem ledna jí sice na jeden den sesadila Ukrajinka Valj Semerenková, hned v následujícím závodě si však vzala vedení zpět, což podpořila dvěma vítězstvími následující týden v německém Ruhpoldingu. Zde vyhrála nejprve vytrvalostní závod, čímž si zajistila i malý glóbus za celkové vítězství v této disciplíně, a poté triumfovala i ve stíhacím závodě. O vedení ve Světovém poháru přišla až na posledním podniku před olympiádou, v italské Anterselvě. Tady jí potkala smůla, když ve sprinterském závodě se jí rozpadl závěr zbraně, nemohla řádně odstřílet a nakonec byla dokonce kvůli špatné manipulaci se zbraní diskvalifikována. Nemohla tedy nastoupit ani do stíhacího závodu. Do čela celkového hodnocení se tak dostala Norka Tora Bergerová, Soukalová klesla až na čtvrté místo.

Zimní olympijské hry 2014 v Soči zahájila 29. místem ve sprintu, když na první střelecké položce hned třikrát minula terč. V následném stíhacím závodě skončila čtvrtá. Tentokrát ze dvaceti ran minula jen jednou, ale ztráta ze sprintu byla příliš vysoká. Po poslední střelbě odjížděla ze střelnice těsně čtvrtá za Norkou Torou Bergerovou. Na finiš však neměla síly, Norka jí rychle ujela a předjela jí i Slovinka Teja Gregorinová. I když ještě předjela po poslední střelbě druhou Ukrajinku Valj Semerenkovou, na medaili to již nestačilo. Ve vytrvalostním závodě dokončila závod po dvou chybách na střelnici opět jako čtvrtá, čímž si udržela vedení v hodnocení disciplíny a získala tak malý křišťálový glóbus. Vytoužené medaile se dočkala až v závodě s hromadným startem na 12,5 km, kde vybojovala stříbro. Nestačila pouze na Bělorusku Darju Domračevovou, která vybojovala v Soči již své třetí zlato. Obě závodnice jednou minuly terč, ale Běloruska byla v běhu rychlejší. Druhou stříbrnou medaili získala jako členka smíšené štafety. Běžela druhý úsek, štafetu přebírala od Veroniky Vítkové na třetím místě. I když musela na střelbě vleže třikrát dobíjet a jen těsně se tak vyhnula trestnému kolu, předávala na prvním místě těsně před Norkou. Její mužští kolegové Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec pak přivezli štafetu do cíle na druhém místě právě za Nory.

Po olympiádě vynechala kvůli nemoci 7. podnik sezóny SP ve slovinské Pokljuce, čímž takřka přišla o šanci zvítězit v celkovém hodnocení světového poháru. Prvním závodem od olympiády v Soči se pro ní staly dva sprinty v Kontiolahti ve Finsku, v nichž obsadila 7. a 3. místo. V následné stíhačce obsadila, i kvůli špatné střelbě (7 chyb na střelnici) 29. místo. Při závěrečném podniku v norském lyžařském středisku Holmenkollenu nejprve obsadila po bezchybné střelbě v úvodním sprintu 5. místo a následném stíhacím závodě po 6 trestných okruzích obsadila čtrnáctou pozici. Posledním závodem sezóny - jako už bylo zvykem - byl závod s hromadným startem na 12,5 kilometrů, ve kterém Soukalová po 5 omylech na střelnici obsadila 17. pozici a v konečném hodnocení poháru uhájila čtvrtou příčku.

Během slavnostního vyhlašování biatlonisty sezóny obsadila 2. místo za Ondřejem Moravcem. V hlasování fanoušků serveru iDNES.cz však zvítězila.

Sezóna 2014/2015: Mistryně světa a úspěchy s ženskou štafetou
Před úvodní zastávkou sezóny 2014/2015 ve švédském Östersundu šetřila optimismem, když jí zdravotní problémy a sponzorské aktivity překazily přípravu na sezónu: „Fyzicky jsem strašně unavená, hlavně začátek asi bude pomalejší,“ upřesnila. Ve vytrvalostním závodu obsadila 62. místo a nedosáhla ani na body do celkového hodnocení SP. Sprint a stíhací závod jí výsledkově vyšly lépe, když obsadila v cíli dvacátou devátou, respektive 21. pozici. V nevýrazném výkonu pokračovala i v rakouském Hochfilzenu, kde v individuálních závodech obsadila 31. příčku ve sprintu a 18. pozici ve stíhačce. V ženské štafetě však dokázala přispět k 3. místu. Trápení netrvalo dlouho, když ve slovinské Pokljuce zvítězila po bezchybném výkonu ve sprintu a dala tak vzpomenout na svůj první triumf ve světovém poháru před dvěma lety právě na stejném místě. Stíhací závod se ji však nepovedl, když hned na první střelecké položce vleže udělala tři chyby a nakonec v závodě skončila na 20. místě. Po bezchybné střelbě se umístila v závodu s hromadným startem na čtvrtém místě, když však ještě po poslední položce figurovala na 2. pozici. Čtvrtou zástavku v Oberhofu zahájila vítězstvím v ženském štafetě spolu s Evou Puskarčíkovou, Jitkou Landovou a Veronikou Vítkovou, když Češky zvítězili o 8,9 vteřin před druhou Francií. Ve sprintu skončila na po 2 omylech na střelnici šestá, když se z vítězství radovala Veronika Vítková a po stejném počtu chyb uzávírala první desítku pořadí stíhacího závodu. Stejně složená štafeta dokázala triumfovat i v dalším německém městě Ruhpoldingu, kde v cíli druhou štafetu Běloruska porazila o více než minutu. Soukalová startovala na druhém úseku, kde zvýšila náskok po první předávce a Landové předávala s náskokem 1 minuty a 6 sekund. Ve sprintu obsadila 13. místo, když musela dvakrát na trestný okruh a v závodu s hromadným startem místo deváté. Při sprintu v italské Anterselvě, jež leží v nadmořské výšce 1600 metrů, obsadila 21. místo, v následné stíhačce skončila na 23. pozici, když v obou případech chybovala na střelnici dvakrát. Se štafetou obsadila druhé místo, když na svém úseku předávala z vedoucí pozice. Na domácím podniku v Novém Městě na Moravě dokázala se smíšenou štafetou obsadit druhou příčku, když udělala na střelnici dvě chyby a štafetu předávala Michalu Šlesingrovi na čtvrtém místě jen s minimálním odstupem na další štafety. Při sprintu minula sice jen jednou, ale slabší běžecký čas ji posunul na konec druhé desítky (na 20. místo). Ve stíhacím závodu se strmě posouvala vzhůru, když v těžkých sněhových podmínkách vedla díky bezchybné střelbě do poslední položky, kde však udělala 2 omyly a nakonec dokončila závod na 5. místě. Poslední zastávkou před mistrovstvím světa bylo Oslo, kde nejprve skončila po jedné trestné minutě ve vytrvalostním závodě na 9. místě. a ve sprintu, jenž se jel bez stíhacího závodu, se umístila na páté pozici. Se stejným kvartetem, jako v jiných závodech v sezóně, zvítězila celkově už potřetí ve štafetě.

MS ve finském Kontiolahti zahájila triumfem ve smíšené štafetě, když spolu s Veronikou Vítkovou, Michalem Šlesingrem a Ondřejem Moravcem porazili druhou Francii o necelých 20 vteřin. Silný vítr a sněžení značně ovlivnilo sprint, ve kterém Soukalová po 3 trestných okruzích obsadila 15. místo. Dobrou střelbou pak svou pozici v cíli stíhacího závodu vylepšila, když s 1 chybou na střelnici skončila pátá, z čehož měla radost: „Ten výsledek pro mě znamená hrozně moc.“ Následoval individuální závod na 15 km, ve kterém až do poslední položky střílela čistě, na ní předposlední ranou minula a připsala si jednu trestnou minutu. V cíli pak dlouho vedla, když na ní nestačila Italka Dorothea Wiererová, jež v cíli na Soukalovou ztratila 1,6 sekundy a ani Finka Kaisa Mäkäräinenová, která sice po poslední položce zaostávala za Češkou o 38 sekund, avšak v cíli na ní ztratila pouhých 1,2 vteřiny. O vítězství nakonec Soukalovou připravila ruská závodnice Jekatěrina Jurlovová, která s vysokým startovním číslem jako jediná ze startovního pole zastřílela čistě. Pro Soukalovou byla stříbrná medaile její první individuální z MS a z její zisku byla dost překvapená: „To je pro mě hrozně velké překvapení. Vážně, obrovské překvapení. Zvlášť po téhle sezoně, během které jsem byla pro spoustu lidí terčem kritiky a kterou jsem se nejvíc protrápila. Je to pro mě hrozné zadostiučinění, že jsem těm zlým jazykům zavřela ústa.“ S ženskou štafetou, se kterou v sezóně nechyběla ani jednou na stupních vítězů, se umístila na 8. pozici vinou špatné střelby a tří trestných kol. V závodu s hromadným startem, který byl posledním na šampionátu, zvládla první tři položky čistě a se třemi závodnicemi byla v čele závodu. Na poslední položce posledním výstřelem minula terč, což jí připravilo o šanci bojovat o jednu z medailí a nakonec skončila na 5. místě.

Poslední zastávku sezóny byl ruský Chanty-Mansijsk, kde Soukalová ve sprintu dojela do cíle po dvou chybách vstoje na 10. místě. Stejné úmístění zaznamenala i v následném stíhacím závodě, kde musela na 3 trestné okruhy a dosáhla na šestý nejlepší běžecký čas. Sezónu uzavřela druhým místem v závodu s hromadným startem, když s čistou střelbou nestačila jen na Němku Lauru Dahlmeierovou a polepšila si na konečné šesté místo v hodnocení světového poháru.

Během slavnostního vyhlašování biatlonisty sezóny zvítězila jako členka ženské štafety v hlasování fanoušků serveru iDNES.cz.

Sezóna 2015/2016: Vedoucí závodnice světového poháru a 4 individuální triumfy
Ročník zahájila tradičně smíšenou štafetou v Östersundu, kde doběhla spolu s Veronikou Vítkovou, Michalem Šlesingrem a Ondřejem Moravcem za Norskem a Německem na 3. místě, když na svém úseku předávala z 2. pozice jen s minimální ztrátou na Norsko. V prvním, individuálním závodě (jímž byl vytrvalostní závod) skončila v cíli na pátem místě, když ji o vítězství připravil poslední výstřel, který byl její jedinou chybou v závodě. Hned v dalším závodu (sprintu) však dokázala po bezchybné střelbě a 3. nejrychlejším běhu zvítězit, když o rovných 15 vteřin porazila Italku Federicu Sanfilippovou a ujala se žlutého dresu pro vedoucí závodnici světového poháru. Ve stíhacím závodu po 2 trestných okruzích skončila jako ve vytrvalostním závodu na 5. pozici. V Hochfilzenu pak dojela po jedné chybě ve sprintu do cíle na osmém místě a ve stíhacím závodě se po stejném počtu chyb dokázala posunout na 3. pozici. Sé štafetou se umístila na 6. místě, když na svém druhém úseku zvítězila. Sprint ve slovinské Pokljuce zahájila chybou na položce vleže, avšak devět dalších terčů v závodě sestřelila a v cíli figurovala na pátém místě. O trikot vedoucí závodnice přišla ve stíhacím závodě, ve kterém skončila na 4. místě a novou vedoucí závodnici se o 4 body stala Marie Dorinová Habertová, jež dokončila závod na místě druhém. Ta však pozici vedoucí ženy SP dlouho neudržela, když dokázala Soukalová po bezchybném výkonu dokončit závod s hromadným startem na druhé pozici, ve kterém nestačila jen na finskou závodnici Kaisu Mäkäräinenovou.

Vánoční pauzu si zpestřila spolu s Ondřejem Moravcem biatlonovou exhibicí na stadionu Veltins-Arena v německém Gelsenkirchenu, kde v závodě smíšených dvojic nestačili jen na vítězné Francouze Marii Dorinovou-Habertovou s Martinem Fourcadem.

Druhý trimestr zahájila 2. místem ve sprintu v německém Ruhpoldingu, kam byly závody přesunuty z německého Oberhofu. Za vítěznou domácí Hildebrandovou zaostala jen o 3 desetiny, když ji při čisté střelbě připravil o vítězství odjezd ze střelnici po první položce, na níž zahákla hůlku do koberce. Po jedné chybě na střelnici ve stíhacím závodě přijížděla do cíle na stejné pozici jako ve sprintu, tedy jako druhá, když po čtvrté střelbě vedla o 13,3 sekundy před Laurou Dahlmeierovou, která ji těsně před cílem předjela a zvítězila tak. V závodu s hromadným startem obsadila 7. pozici, když musela na 2 trestná kola. Na stejném místě se konal i 5. podnik SP, ve kterém Soukalová skončila po jedné chybě na druhé položce třetí ve vytrvalostním závodu. Jubilejní desáté individuální vítězství si připsala v závodu s hromadným startem, ve kterém byla ještě před poslední položkou na třetím místě, ale čistou střelbou a zaváháním jejich sokyň se dostala do vedení, které udržela až do cíle. Poslední disciplínou zastávky byla štafeta, na kterou jí čeští trenéři hlavně pro případ začínajícího onemocnění nepostavili.

V italském středisku Antholz-Anterselva zaznamenala svůj nejlepší individuální výsledek, když skončila ve sprintu na 9. pozici, která zároveň byla jejím nejhorším výsledkem v sezoně. Ve stíhacím závodu toto maximum ještě vylepšila, když závod dokončila po třech chybách na střelnici na 7. místě. I po 2 trestných kolech obsadila ve finiši se štafetou ve složení: Eva Puskarčíková, Lucie Charvátová a Veronika Vítková druhé místo, když na svém třetím úseku posunula Češky z 12. na 4. místo se ztrátou 20 sekund na nakonec vítězné Francouzky. Následně se světový pohár přesunul do Ameriky, kde byl prvním podnikem Canmore v Kanadě. Ve sprintu skončila na 7. pozici, když jedinou chybu v závodě udělala při ležce, během níž foukal silný vítr. V následném hromadném závodě si dojela pro 3. místo, když jí předstihly jen druhá a třetí závodnice v celkovém hodnocení SP, Dorothea Wiererová a Marie Dorinová Habertová. V závěrečné smíšené štafetě obsadila s českým týmem 10. místo, když na druhém úseku posunula výběr z 22. na 14. pozici.

Po přesunutí do amerického Presque Isle, kde se závod světového poháru konal po pětileté přestávce, ovládla Soukalová závod ve sprintu, když na střenici ani jednou nezaváhala a druhou v cíli domácí Susan Dunkleovou porazila o téměř 18 vteřin. Se stejným náskokem pak vyrazila do stíhačky, kde si myslela, že odstartovala předčasně, a podle slov trenéra ženského týmu Zdeňka Vítka: „se celé první kolo ohlížela po českém týmu, a nevěděla, co má dělat.“ Přesto v závodě chybovala celkem třikrát (všechny udělala na 3. položce) a i díky čisté poslední střelbě, kterou neobvykle střílela od středu, v závodě zvítězila před druhou Kaisu Mäkäräinenovou a připsala si svůj 12. triumf ve SP. Zlatý hattrick dovršila s ženskou štafetou, se kterou ve stejném složení jako v Anterselvě triumfovala celkově počtvrté, když na třetím úseku vytáhla tým z 9. místa na první.
Na šampionát v norském Oslu přijížděla coby vedoucí závodnice hodnocení světového poháru a prvním závodem byla pro ni smíšená štafeta, se kterou obhajovala zlaté medaile. S týmem ve složení Veronika Vítková, Michal Šlesingr a Michal Krčmář - který startoval za nemocného Ondřeje Moravce - skončila na 5. příčce. Ve sprintu obsadila po jedné chybě na střelnice vleže 4. místo, když ji od bronzové příčky Němky Dahlmeierové dělilo 18 vteřin. Umístění komentovala slovy: „Tohle byla ta nejbolestivější brambora ze všech brambor.“ Pět trestných kol ve stíhacím závodě znamenal sešup ze čtvrté příčky na startu na 11. pozici v cíli a nejhorší individuální výsledek v sezóně, když se poprvé nevešla do top desítky. Následoval individuální závod na 15 km, kde udělala celkově 2 chyby (na první a na poslední položce) a v konečném účtování obsadila pátou příčku. S ženskou štafetou se především vinou tří trestných kol umístila na 6. pozici, když na svém druhém úseku vytáhla tým z 18. na 6. místo. Ani v posledním závodě šampionátu, závodu s hromadným startem, se nedočkala medaile, když s jediným trestným kolem skončila na nepopulárním čtvrtém místě.

Závěrečný podnik v Chanty-Mansijsku zahájila 2. místem ve sprintu, díky čemuž si zajistila malý křišťálový glóbus z této disciplíny, i když se před závodem necítila zdravotně nejlépe. Hlavní konkurentka v boji o velký glóbus Francouzka Dorinová-Habertová dojela na 10. místě, a tak se náskok na ni pro Soukalovou zvýšil o 23 bodů. Jelikož se dva nejhorší závody škrtaly, zvedl se po škrtech celkově na 57 bodů. Francouzka měla ještě šanci celkové hodnocení ovládnout, musela by však vyhrát oba zbývající závody a Češka by nesměla ani jednou dojet mezi nejlepší devítkou. V následném stíhacím závodě však Soukalová obsadila 4. místo a tím si definitivně zajistila velký křišťálový glóbus pro celkovou vítězku Světového poháru. Navíc ovládla i hodnocení disciplíny. K triumfu ve světovém poháru posléze uvedla: „Je to prostě mazec. Kluci to počítali a řekli mi dneska před závodem: Stačí, když budeš jednou do devátého místa. Ale mě to v tu chvíli přišlo jako něco nesplnitelného. A teď ten glóbus mám. Není nic víc. Mám ještě větší radost, než po zisku olympijských medailí.“ Posledním závodem sezóny měl být závod s hromadným startem, kde Soukalová měla hájit pětibodový náskok před druhou Dorinovou-Habertovou. Pořadatelé ovšem kvůli silnému větru závod zrušili, a Soukalová tak získala malý glóbus za tuto disciplínu bez boje.