Hans Holbein starší (asi 1460 – 1524) byl německý malíř, průkopník a přední osobnost přechodu německého výtvarného umění od gotiky k renesanci. Byl nejstarší z malířské rodiny, k níž patřil i jeho bratr a oba synové. Společně se svým bratrem Sigismundem maloval oltářní a deskové obrazy s náboženskými náměty i portréty ve stylu pozdní gotiky. Tvořil také dřevoryty, ilustroval knihy a navrhoval okna pro kostely. Začínali se u něj učit jeho synové Hans Holbein mladší a Ambrosius Holbein.

Život a dílo:
Hans Holbein starší žil a pracoval na konci pozdní gotiky, jeho dílo znamená přechod k renesančnímu malířství v Německu. O jeho mládí toho není příliš známo. Jisté je, že se narodil v bavorském Augsburgu, středisku, umění, kultury a obchodu jako druhý syn zámožného kožešníka Michaela Holbeina. Vyučil se zde malířskému řemeslu, snad v dílně rytce, malíře a tiskaře Martina Schongauera. V mládí hodně cestoval. Pracoval v horním i dolním Porýní, v Kolíně nad Rýnem a snad i v Nizozemsku. Příčinou tohoto cestování mohly být finanční potíže, neboť byl celý život chudý a měl dluhy. Od roku 1493 žil v Augsburgu, kde se zřejmě oženil. Podle některých pramenů si vzal za manželku dceru rytce a malíře Brickmaera von Stettona, s níž měl syny Hanse a Ambrosia. Pracoval však také v Ulmu (1499), ve Frankfurtu nad Mohanem (1501) a v Alsasku. Roku 1517 opustil Augsburg, odjel do Basileje a nakonec se usadil v alsaském Isenheimu u Colmaru, kde roku 1524 zemřel. Jeho dílo obsahuje oltářní a náboženské obrazy, portréty a malby na skle. Zachované skicáře dokazují, že byl vynikající kreslíř.

V Holbeinových raných dílech lze sledovat vliv jeho učitele Martina Schongauera, Rogiera van der Weydena, jehož dílo zřejmě poznal v Nizozemsku, a Hanse Memlinga. Uměleckou samostatnost projevil již ve svých nejranějších dílech, jako je "Anna samatřetí" (kolem 1485, Kreuzlingen). Dalším známým dílem je obraz "Madona s dítětem" (1492), dnes ve sbírce Julia Böhlera v Mnichově. Asi nejvýznamnějším dílem počátečního období jeho tvorby je tzv. Weingartenský oltář (1493, nyní v augsburské katedrále). Poté jej na víc než desetiletí ovlivnil van Eyck a kolínská škola. V tomto období vytvořil mj. "Oltář sv. Afry" a takzvané "Šedé pašije" z Donaueschingenu (1498), kde ve snaze o co nejvyšší harmonii barevného a tvarového účinku díla maximálně potlačil jeho barevnost. Je to dílo hlubokého soucitu a zbožnosti. Vzhledem k návštěvám Ulmu, kde spolupracoval mj. se sochařem Michaelem Erhartem, měl v této době i určitý vliv na ulmskou školu. Zda se s uměním Matthiase Grünewalda seznámil již kolem r. 1500 ve Frankfurtu nebo teprve v Alsasku, není známo.

Na začátku Holbeinova druhého malířského období (přibližně do roku 1509) stojí práce v bazilice Santa Maria Maggiore (1499) pro augsburské dominikánky. Následovaly Oltář dominikánského kostela ve Frankfurtu (1500-1501), na němž pracoval společně s bratrem Sigismundem a s Leonhardem Beckem, a hlavní oltář cisterciáckého kláštera v Kaisheimu (1502-1504). Ovšem k nejznámějším dílům patří oltář z baziliky sv. Pavla (kolem r. 1504), který je dnes umístěn v augsburské galerii, neboť je na něm vymalován umělec s oběma svými syny, Ambrosiem a Hansem. Hans starší na něm hrdě ukazuje na Hanse mladšího, jako by předpovídal jeho budoucí slávu. V této době se Holbeinovi po nějaký čas finančně dařilo, takže rodina nestrádala. Dílo tohoto období charakterizuje dramatický náboj zdůrazněný jasnými barvami spolu s živostí a výstižností výrazu. To je zřejmé hlavně na obrazu Ulricha Schwarze a jeho rodiny (kolem 1503).

Pozdní období Holbeinovy tvorby představuje např. Hohenburský oltář ze Sainte Odile v Alsasku (1509), který je dnes uložen v Národní galerii v Praze. Je již ovlivněn italskou renesancí. Holbeinovy postavy získávají renesanční tělesnost a namísto pozdně gotických dekorativních prvků se objevují renesanční motivy jako šlahouny a amorety. Patří sem i nádherný "Kateřinský oltář" (1512, Augsburg) a zejména "Oltář sv. Šebestiána" z roku 1516 (Mnichov, Alte Pinakothek), který je považován za jeho nejlepší dílo a jehož důležité části byly dlouho připisovány Hansi Holbeinovi mladšímu. Poslední Holbeinův obraz, který známe, je "Studna života" (1519), dnes v Národním muzeu umění v Lisabonu. Je to současně jedna z nejvýznačnějších maleb Madony ve staroněmeckém malířství.

Za svého života se Holbein těšil poměrně značnému věhlasu. Byl jedním z prvních malířů v Německu, jenž ve svých bohatých draperiích upustil od ostrých záhybů a linií a kdo přejal renesanční způsob malování pozadí. Začal používat jemnější italské výrazové prostředky, jimiž nahradil zastaralou německou přesnost a strnulost. Osvobozování obrazu, s nímž ve svém díle započal v období let 1512 – 1522, po něm dokončil jeho syn Hans. Stal se příkladem nejen pro něj, ale pro celou malířskou generaci 1. poloviny 16. století v čele s Albrechtem Dürerem. Jelikož však díky padělaným dokumentům a falešným podpisům bylo mnoho jeho prací připisováno právě Hansi Holbeinovi mladšímu, upadl poněkud v zapomnění. V posledních letech se však i v tomto ohledu udělal do značné míry pořádek.