Jean Reno (vlastním jménem don Juan Moreno y Herrera Jiménez, někdy též don Juan Moreno y Jederique Jiménez) je francouzský herec španělského původu. Pochází z rodiny andaluských Španělů, kteří emigrovali z vlasti před fašistickým režimem...

Životopis

Jean Reno (vlastním jménem don Juan Moreno y Herrera Jiménez, někdy též don Juan Moreno y Jederique Jiménez) je francouzský herec španělského původu. Pochází z rodiny andaluských Španělů, kteří emigrovali z vlasti před fašistickým režimem generála Franca. Do Francie přijel poč. 70. let, aby nastoupil vojenskou službu, kterou absolvoval v Marseille a na území SRN. Poté se usadil v Paříži, kde začal studovat herectví u Reného Simona na Státní konzervatoři dramatického umění. Zároveň se spolužáky provozoval obchod se spotřebním zbožím a potom turistickou agenturu.

Od 1974 byl členem divadla Ateliér Andréase Voutsinase, kde účinkoval nejčastěji pod režijním vedením Didiera Flamanda, který ho obsadil později do svého krátkého černobílého filmu La vis (1993, Šroub), nominovaného na Oscara. Ve filmu se objevoval již od konce 70. let, ale popularitu si získal teprve jako jeden z protagonistů autorských filmů Luca Bessona, které se vyznačují provokativní estetikou, čerpající z originálních obměn amerických komerčních klišé.

Mezi kandidáty na Césara 1988 vynesla J. R. role temperamentního sicilského potápěče Enza Molinariho, který v psychologicko-dobrodružném snímku Magická hlubina neúnavně soupeří se svým francouzským přítelem z dětství (Jean-Marc Barr) o titul mistra světa ve volném potápění, jež pro něho skončí smrtí. V kriminálním dramatu Brutální Nikita hrál pro změnu agenta tajné policie Victora, fanatického zabijáka, za jehož "krvavé" asistence plní náročný špionážní úkol hrdinka filmu (Anne Parillaudová).

Rozséváním smrti se živí rovněž další jeho hrdina, podivínsky posmutnělý, nemluvný a osamělý nájemný zabiják Leon, v němž probudí zasuté city osiřelá dívenka (Natalie Portmanová), hledající oporu k pomstě za vyvraždění své rodiny, v kriminálním melodramatu Leon. Vedle bessonovských postav si vyzkoušel své herecké schopnosti také v komediálním žánru. Jako drsný špion Philippe Boulier s krycím jménem Žralok se představil ve špionážní komedii Operace Corned Beef (r. J.-M. Poiré) a v další bláznivé komedii Návštěvníci (r. J.-M. Poiré) ztělesnil supermanského rytíře Godefroye de Montmiraila, který se přenese se svým sluhou (Christian Clavier) po požití čarodějného lektvaru ze středověku do současnosti.

Stále více o něho projevují zájem také američtí režiséři. 1988 se vrátil J. R. také k divadlu, aby na jevišti v Lyonu slavil úspěch po boku Richarda Berryho, Miou-Miou a Christine Boissonové a v režii Rogera Planchona v Racinově hře Andromacha. 2000 byl v Paříži odměněn Evropskou film. cenou za evropský přínos světové kinematografii.

S dalších filmů, ve kterých si Jean Reno zahrál můžeme jmenovat velkofilm Godzilla (1998) režiséra Rolanda Emmericha a detektivní thriller Ronin (1998) od Johna Frankenheimera. Režisér Mathieu Kassovitz ho obsadil do role policisty ve filmu Purpurové řeky (Les Rivieres pourpres, 2000) a o rok později režisér Gérard Krawczyk do Wasabi (2001). S Juliette Binoche si zahrál v romantické komedii Décalage horaire (režie Daniele Thompson, 2002) a ve stejném roce ho obsadil John McTiernan do svého filmu Rollerball. Komedie Drž hubu (Tais-toi, režie Francis Veber, 2003) s Gérardem Dépardieu oběma vynesla značnou popularitu. V roce 2004 natočil pokračování Purpurové řeky 2 : Andělé apokalypsy (Les Rivieres pourpres 2 : Les Anges de l’Apocalypse, režie Olivier Dahan, 2004), komedii Korsický případ (L’Enquete corse, režie Alain Berberian 2004), film Říše vlků (L’Empire des loups, režie Chris Nahon, 2004) a snímek Růžový panter (La Panthere rose, režie Shawn Levy, 2004).

Roku 2005 ztvárnil postavu iráckého básníka Fuadema ve snímku režiséra Roberta Benigniho Tygr a Sníh. Film vypráví příběh básníka Attilia (Roberto Benigni), který bezmezně miluje kritičku Vittorii (Nicoletta Braschi). Jednoho dne odjíždí Victtorie do Bagdádu udělat rozhovor s básníkem Fuadem. Jakmile se Attilo dozví, že byla během bombardování zraněna a upadla do komatu tak neváhá ani minutu a vydává se za ní s rozhodnutím udělat cokoliv, aby svou milovanou zachránil.

29. července 2006 se na radnici v jihofrancouzském Baux-de-Provence oženil s pětatřicetiletou modelkou a herečkou Zofií Boruckou. V minulosti byl ženatý již dvakrát, z každého manželství má dvě děti. Se svoji první ženou Geneviève má dceru Sandru (nar. 1978) a syna Mickaela (nar. 1980). S druhou manželkou, modelkou Nathalií Dyszkiewiczovou má syna Toma (nar. 1996) a dceru Serenu (nar. 1998). Reno má sídla v Paříži, Malajsii a Los Angeles.