MgA. Jiří Brožek je český filmový střihač.Během svého mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí, a přestože se tomuto oboru v budoucnosti již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem inspirace. Po studiu zeměměřičství...
Životopis
MgA. Jiří Brožek je český filmový střihač.
Během svého mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí, a přestože se tomuto oboru v budoucnosti již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem inspirace. Po studiu zeměměřičství byl přijat na pražskou FAMU, kde v letech 1967–1973 vystudoval obor střihová skladba. V roce 1973 nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde setrval až do roku 1993. V určitém směru navázal na práci střihačky Jiřiny Lukešové (1919–2010), se kterou se podílel na tvorbě filmu Na samotě u lesa, a která ho doporučila jako svého nástupce Jiřímu Menzelovi. Od roku 1976 už Brožek působí jako samostatný střihač, kdy jeho prvním samostatným filmem byla komedie Jaroslava Papouška Konečně si rozumíme. Za svou kariéru sestříhal více než 110 celovečerních filmů, desítky televizních inscenací a řadu televizních seriálů.
Spolupracoval mimo jiné s Ladislavem Smoljakem (Kulový blesk, Vrchní, prchni!, Jára Cimrman ležící, spící), Karlem Kachyňou (Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců), Jiřím Menzelem (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková), Věrou Chytilovou (Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda) nebo Václavem Havlem (Odcházení). Jiří Brožek sestříhal seriály Krkonošské pohádky (s Jiřinou Lukešovou), Lekár umierajúceho času nebo Vlak dětství a naděje. Podílel se na vzniku dokumentů Martina Šulíka Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka a projektu Zlatá šedesátá či Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga Evy Lustigové. Ze spolupráce s dalšími tvůrci lze uvést filmy Sněženky a machři, Záchvěv strachu, Krajina s nábytkem, Dobří holubi se vracejí, Pražská pětka, Člověk proti zkáze, Něžný barbar, Kouř, Svědek umírajícího času, Vracenky, Je třeba zabít Sekala, Babí léto, Sluneční stát, ...a bude hůř nebo sérii komedií o básnících.
Je držitelem osmi ocenění Český lev (z 12 nominací) za filmy Krvavý román (1993), Je třeba zabít Sekala (1998), Anděl Exit (2000), Nuda v Brně (2003), Sluneční stát (2005), Hezké chvilky bez záruky (2006), ...a bude hůř (2007) a Odcházení (2011), dvakrát získal slovenskou filmovou cenu Slnko v sieti za Sluneční stát (2006) a Cigán (2012) a na 2. ročníku festivalu Československé filmové veselohry v Novém Městě nad Metují mu byla udělena cena Studia mladých československého rozhlasu za střih Panelstory (1980). Je členem České filmové a televizní akademie (ČFTA) a čestným členem Slovenské filmové a televizní akademie (SFTA).
Je ženatý a má tři děti.
Během svého mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí, a přestože se tomuto oboru v budoucnosti již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem inspirace. Po studiu zeměměřičství byl přijat na pražskou FAMU, kde v letech 1967–1973 vystudoval obor střihová skladba. V roce 1973 nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde setrval až do roku 1993. V určitém směru navázal na práci střihačky Jiřiny Lukešové (1919–2010), se kterou se podílel na tvorbě filmu Na samotě u lesa, a která ho doporučila jako svého nástupce Jiřímu Menzelovi. Od roku 1976 už Brožek působí jako samostatný střihač, kdy jeho prvním samostatným filmem byla komedie Jaroslava Papouška Konečně si rozumíme. Za svou kariéru sestříhal více než 110 celovečerních filmů, desítky televizních inscenací a řadu televizních seriálů.
Spolupracoval mimo jiné s Ladislavem Smoljakem (Kulový blesk, Vrchní, prchni!, Jára Cimrman ležící, spící), Karlem Kachyňou (Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců), Jiřím Menzelem (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková), Věrou Chytilovou (Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda) nebo Václavem Havlem (Odcházení). Jiří Brožek sestříhal seriály Krkonošské pohádky (s Jiřinou Lukešovou), Lekár umierajúceho času nebo Vlak dětství a naděje. Podílel se na vzniku dokumentů Martina Šulíka Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka a projektu Zlatá šedesátá či Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga Evy Lustigové. Ze spolupráce s dalšími tvůrci lze uvést filmy Sněženky a machři, Záchvěv strachu, Krajina s nábytkem, Dobří holubi se vracejí, Pražská pětka, Člověk proti zkáze, Něžný barbar, Kouř, Svědek umírajícího času, Vracenky, Je třeba zabít Sekala, Babí léto, Sluneční stát, ...a bude hůř nebo sérii komedií o básnících.
Je držitelem osmi ocenění Český lev (z 12 nominací) za filmy Krvavý román (1993), Je třeba zabít Sekala (1998), Anděl Exit (2000), Nuda v Brně (2003), Sluneční stát (2005), Hezké chvilky bez záruky (2006), ...a bude hůř (2007) a Odcházení (2011), dvakrát získal slovenskou filmovou cenu Slnko v sieti za Sluneční stát (2006) a Cigán (2012) a na 2. ročníku festivalu Československé filmové veselohry v Novém Městě nad Metují mu byla udělena cena Studia mladých československého rozhlasu za střih Panelstory (1980). Je členem České filmové a televizní akademie (ČFTA) a čestným členem Slovenské filmové a televizní akademie (SFTA).
Je ženatý a má tři děti.