Domácí herecká stálice Jiří Lábus je již tři desítky let hvězdou Ypsilonky. Spolu s dlouholetým partnerem Oldřichem Kaiserem se stali synonymem inteligentního humoru, kteří si diváci oblíbili prostřednictvím televizních pořadů Možná přijde i...
Životopis
Domácí herecká stálice Jiří Lábus je již tři desítky let hvězdou Ypsilonky. Spolu s dlouholetým partnerem Oldřichem Kaiserem se stali synonymem inteligentního humoru, kteří si diváci oblíbili prostřednictvím televizních pořadů Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta, Zeměkoule.
Jiří Lábus je jeden z nejvýraznějších českých herců své generace. Když se proto po gymnáziu rozhodoval mezi výtvarnou školou a DAMU, zvítězila Divadelní Akademie. Absolvoval ji v roce 1973 rolí Mackieho Messera v Žebrácké opeře, na základě které byl šéfem liberecké Ypsilonky Janem Schmidem přijat do prvního angažmá. Zůstal mu věrný dosud.
Počínaje tímtéž rokem se začal objevovat i ve filmu a v televizi, často v záporných a excentrických rolích. Takový byl jeho Eda v Zatykači na královnu (režie Dušan Klein, 1973) nebo brusič Petr z filmu Páni kluci (režie Věra Plívová-Šimková, 1975). Přestože šlo vesměs o role rozsahem malé, Lábus na sebe upozonil výrazným komediálním talentem, na jehož základě pro něj tvůrčí dvojice Miloš Macourek-Václav Vorlíček napsala roli čaroděje II. kategorie Rumburaka v televizním seriálu Arabela. Přestože šlo o roli zápornou a komickou, Jiří Lábus ji obohatil o další rozměr. Jeho čaroděj, mstící se za křivé obvinění, vzbuzoval u diváků soucit a sympatie.
V průběhu osmdesátých let se vryl divákům do paměti také jako součást komické dvojice Lábus-Kaiser, u dětských diváků si získal sympatie namluvením plyšového moderátora Jů z TV pořadu Studio Kamarád. Filmových nabídek dostával stále požehnaně, nicméně o velkých rolích se bohužel stále mluvit nedá. Výjimkou je snad jen živočichář Béďa v divácky vděčné komedii Slunce, seno, jahody a jejích dvou pokračováních a opět role Rumburaka, tentokrát ve stejnojmenném filmu.
Devadesátá léta poskytla Jiřímu Lábusovi o něco zajímavější příležitosti. Natočil především kafkovský film Amerika (režie Vladimír Michálek, 1994), v němž pro mnohé překvapivě ztvárnil vážnou, dramatickou postavu a byl za svůj výkon odměněn Českým lvem. Za zmínku rozhodně stojí i menší ale pozoruhodně zahrané role ve filmech Spiklenci slasti (režie Jan Švankmajer, 1996), Zapomenuté světlo (režie Vladimír Michálek, 1996) nebo Lotrando a Zubejda (režie Karel Smyczek, 1996). Mnohem rozsáhlejší role ovšem Lábus získává v televizi, za připomínku stojí třeba jeho mrazivé ztvárnění podivínského gurmeta Lafflera v horroru Specialita šéfkuchaře (režie L. Bělohradská, 1999) a stále většího úspěchu se mu dostává v divadle. Za roli podváděného manžela ve Vianově hře Hlava Medúzy obdržel v roce 1997 cenu Thálie.
Z jeho bohatého přehledu rolí posledních let jmenujme například hořkou komedii Babí léto (2001), pohádky Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001) nebo Čert ví proč (2003), televizní filmy Na psí knížku, Černá slečna, slečna Černá nebo Čas grundlí. Menší úlohu vytvořil rovněž v komedii Silný kafe (2004). Svůj jedinečný smysl pro práci s hlasem prokázal též geniálním dabingem televizního seriálu Simpsonovi.
Bylo by možné vyjmenovat ještě předlouhou řadu pozoruhodných rolí, v nichž Jiří Lábus přesvědčivě dokázal, že je nejen skvělý komik ale i nevšední herec charakterních rolí.
Jiří Lábus je jeden z nejvýraznějších českých herců své generace. Když se proto po gymnáziu rozhodoval mezi výtvarnou školou a DAMU, zvítězila Divadelní Akademie. Absolvoval ji v roce 1973 rolí Mackieho Messera v Žebrácké opeře, na základě které byl šéfem liberecké Ypsilonky Janem Schmidem přijat do prvního angažmá. Zůstal mu věrný dosud.
Počínaje tímtéž rokem se začal objevovat i ve filmu a v televizi, často v záporných a excentrických rolích. Takový byl jeho Eda v Zatykači na královnu (režie Dušan Klein, 1973) nebo brusič Petr z filmu Páni kluci (režie Věra Plívová-Šimková, 1975). Přestože šlo vesměs o role rozsahem malé, Lábus na sebe upozonil výrazným komediálním talentem, na jehož základě pro něj tvůrčí dvojice Miloš Macourek-Václav Vorlíček napsala roli čaroděje II. kategorie Rumburaka v televizním seriálu Arabela. Přestože šlo o roli zápornou a komickou, Jiří Lábus ji obohatil o další rozměr. Jeho čaroděj, mstící se za křivé obvinění, vzbuzoval u diváků soucit a sympatie.
V průběhu osmdesátých let se vryl divákům do paměti také jako součást komické dvojice Lábus-Kaiser, u dětských diváků si získal sympatie namluvením plyšového moderátora Jů z TV pořadu Studio Kamarád. Filmových nabídek dostával stále požehnaně, nicméně o velkých rolích se bohužel stále mluvit nedá. Výjimkou je snad jen živočichář Béďa v divácky vděčné komedii Slunce, seno, jahody a jejích dvou pokračováních a opět role Rumburaka, tentokrát ve stejnojmenném filmu.
Devadesátá léta poskytla Jiřímu Lábusovi o něco zajímavější příležitosti. Natočil především kafkovský film Amerika (režie Vladimír Michálek, 1994), v němž pro mnohé překvapivě ztvárnil vážnou, dramatickou postavu a byl za svůj výkon odměněn Českým lvem. Za zmínku rozhodně stojí i menší ale pozoruhodně zahrané role ve filmech Spiklenci slasti (režie Jan Švankmajer, 1996), Zapomenuté světlo (režie Vladimír Michálek, 1996) nebo Lotrando a Zubejda (režie Karel Smyczek, 1996). Mnohem rozsáhlejší role ovšem Lábus získává v televizi, za připomínku stojí třeba jeho mrazivé ztvárnění podivínského gurmeta Lafflera v horroru Specialita šéfkuchaře (režie L. Bělohradská, 1999) a stále většího úspěchu se mu dostává v divadle. Za roli podváděného manžela ve Vianově hře Hlava Medúzy obdržel v roce 1997 cenu Thálie.
Z jeho bohatého přehledu rolí posledních let jmenujme například hořkou komedii Babí léto (2001), pohádky Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001) nebo Čert ví proč (2003), televizní filmy Na psí knížku, Černá slečna, slečna Černá nebo Čas grundlí. Menší úlohu vytvořil rovněž v komedii Silný kafe (2004). Svůj jedinečný smysl pro práci s hlasem prokázal též geniálním dabingem televizního seriálu Simpsonovi.
Bylo by možné vyjmenovat ještě předlouhou řadu pozoruhodných rolí, v nichž Jiří Lábus přesvědčivě dokázal, že je nejen skvělý komik ale i nevšední herec charakterních rolí.
