Josef Mánes

malíř, ilustrátor

Narození:
12. května 1820
Úmrtí:
9. prosince 1871
Upravit profil
Josef Mánes byl český malíř a ilustrátor, významný představitel romantismu. Jeho otcem byl malíř Antonín Mánes, profesor krajinomalby na pražské malířské Akademii. Strýc Václav Mánes byl na této škole dvakrát prozatímním ředitelem. Umělecky...

Životopis

Josef Mánes byl český malíř a ilustrátor, významný představitel romantismu. Jeho otcem byl malíř Antonín Mánes, profesor krajinomalby na pražské malířské Akademii. Strýc Václav Mánes byl na této škole dvakrát prozatímním ředitelem. Umělecky založený otec i strýc měli při výchově silný vliv nejen na Josefa, ale i na jeho sourozence Quida a Amálii.

Začátky
Josef Mánes je považován za zakládající osobnost českého výtvarnictví a největšího mistra české malby a krajinářství. Od svých patnácti let studoval na pražské Akademii, později také v Mnichově. V mládí podnikl i další studijní cesty - mimo jiné do Drážďan, Polska a Slezska. Jeho osobní život se poněkud zkomplikoval v době, kdy už žil opět v Praze - tehdy, ve svých dvaceti sedmi letech, navázal intimní vztah s Františkou Šťovíčkovou, která byla u Mánesů zaměstnána jako služka. O tři roky později, v roce 1850, čekala Františka s Josefem dítě, které ale Mánes odmítl přijmout za své pod nátlakem rodiny. V té době už vedla domácnost u Mánesů Josefova sestra Amalie, která se o oba své bratry starala. Ta také Františku vyhnala z domu. Josef Mánes Františku údajně velmi miloval, ale zcela podléhal své panovačné sestře a proto nijak neprotestoval. Františka Šťovíčková porodila v roce 1850 dceru Josefinu, kterou poté dlouho sama vychovávala.

Na Moravě
Josef Mánes v roce 1854 odjíždí z Prahy na Moravu do Čech pod Kosířem, malé vsi nedaleko Prostějova, kde vlastnil zámek jeho přítel, hrabě Bedřich Silva-Taroucca. Ten samozřejmě chování Mánesů ke služebné Františce odsoudil. Mánes zde vytvořil během několika pobytů některé ze svých nejlepších prací (např. Ukolébavka, Líbánky na Hané, Život na panském sídle). V Čechách pod Kosířem se také velmi zlepšil jeho psychický stav. Na Moravě hledal Mánes lidové typy tzv. symboly národa a maloval původní moravské kroje. Jeho přítel hrabě Silva Taroucca mu doporučil i pobyt na bílovickém zámku, majitelem byl hrabě Hugo Jakob Josef hrabě Logothetti. Hrabě Hugo požádal Mánesa, aby mu vymaloval jeho milou Verunku. Malíř namaloval Verunu Čudovou ve slováckém kroji, později její sestru zvanou Babušu ve slováckém kožichu a jako jejich mužský protějšek namaloval portrét mladíka z obce Březolupy Jana Postavu v lidovém kroji. Vznikl i menší obrázek Verunky Čudové v městském oblečení. Říká se, že Mánes namaloval hraběti milenku i jako madonu a Venuši, ale žádný z obrazů nebyl objeven nebo nijak zdokumentován, na Moravě vzniknul také cyklus Moravský rok, ve formě kalendáře. Posledním umělecky bohatým obdobím byla léta šedesátá. Tehdy dostal díky rodinným kontaktům mimořádnou zakázku na vytvoření medailonů na staroměstském orloji.

Nemoc
Po roce 1866 se začal jeho zdravotní stav prudce horšit. Postavám na svých idylicky laděných obrazech začal přikreslovat vlčí drápy, přátelům psal zmatené dopisy, náhle plné gramatických chyb a nesmyslných slovních spojení. Postupné duševní a následně i fyzické chátrání jednoho z největších malířů své doby bylo způsobeno progresivní paralýzou, tedy postupným odumíráním mozku po infekci syfilidou. Josef Mánes zemřel po dvou letech utrpení ve věku pouhých jedenapadesáti let. Pohřbu se zúčastnila i jeho nemanželská dcera Josefa.

Dílo
Tvorba Josefa Mánesa vychází z romantismu, byla inspirována životem venkovského lidu, který pro něj představoval ideál čistoty a lidství. Jedním z jeho nejznámějších děl je už výše zmíněná kalendářní deska z roku 1865 na Staroměstském orloji (dnes už kopie, originál je uložen v Muzeu hl. m. Prahy). Zobrazuje alegorii 12 měsíců.

- Poslední okamžiky Lukáše z Leydenu (1843)
- Setkání Petrarky s Laurou v Avignonu roku 1327 (1845-1846)
- Příjezd hosta (1853-1855)
- Při měsíčku (1853-1855)
- Josefina (1855)
- Červené paraplíčko (V létě) (1855)
- Luisa Bělská (1857)
- Švadlenka (1858-1859)
- Anna Vaclavíková (1862)
- Labská krajina (1863)
- Řípský kraj (1863)