Martin Suchánek je český scenárista a režisér. Vyrůstal s rodinou v dětském domově v Ušovicích u Mariánských lázní, kde matka působila jako ředitelka. Po maturitě na gymnáziu Arabská v Praze (1977) pracoval rok jako asistent produkce v ČST v...
Životopis
Martin Suchánek je český scenárista a režisér. Vyrůstal s rodinou v dětském domově v Ušovicích u Mariánských lázní, kde matka působila jako ředitelka. Po maturitě na gymnáziu Arabská v Praze (1977) pracoval rok jako asistent produkce v ČST v Praze a navštěvoval Večerní školu fotografie u Jána Šmoka (1976–77) a absolvoval KDT na FAMU (1983).
S výjimkou let (1988-1990), kdy byl zaměstnán v KF Praha, psal scénáře a natáčel dokumentární zakázky pro Merkur (Cytostatika a diagnostika, Přistání na zemi, oba 1987) či na vývoz (Horses from Czechoslovakia, 1987). V autorské tvorbě zhodnotil hlavně dětskou zkušenost ve snímcích Přestupní stanice (1986) o dívkách z dětského domova v Náchodě, které by rády vstoupily do samostatného života a v Pasťák je DÚM (1986) o životě v diagnostickém ústavu mládeže. Vyzkoušel si i žánr průmyslového filmu (využití prasečího odpadu v biotechnologickém procesu Vyprávění o kejdě, 1985 reklamní reportáže (Obchod, móda a kontrakty, 1988), eseje (proměny významů slova pouť v minulosti a v tehdejší době Podoby poutě, 1986) i hudbou Leoše Janáčka inspirovaný film o Jižní Moravě Molto adagio, 1989).
I díky tomu, byl připraven přijmout výzvy polistopadové situace a prokázal um uchopit velké komerční audiovizuální úkoly a vyrovnat se s nimi na nejvyšší řemeslné úrovni. Vytvořil si zázemí nezávislé na produkčních možnostech ČT a realizoval nejčastěji zakázky: pro Ministerstvo průmyslu a obchodu (Antonín Dvořák, 1991; Gotický kentaur s barokní hlavou, 1992), Českou centrálu cestovního ruchu (Dawn of The Czech Republic, 1993; série Spirit of Czech Republic, 1996, 4 díly), ČSA (Bangkok, Jakarta, Singapore, 1992) a pro různé zahraniční společnosti. Mimořádné příležitosti tvořily výroba oficiální znělky pro zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze (2000), interaktivního CD Praha – Stroj času (2000), koncepční a kreativní řešení oslav 650 let Univerzity Karlovy (1998), a multivizní programy polyekranu Cesta za sluncem (1996) či Česká národní banka (2000). Libůstkou bylo výtvarné a ideové pojetí internetové galerie (1999) a kombinovaný experimentální film 3D Uskutečněná utopie (2005).
V této mnohosti a přes odvahu pouštět se na neznámá tvůrčí pole zůstává Suchánkovou doménou dokument. Vyprofiloval se jako autor s citem pro dramatičnost a se smyslem pro vizuální exkluzivitu a výpravnost, která není u nás běžná. Využívá často hraných sekvencí a tvůrčí výraz jednoznačně ovlivnila praxe z reklam. Ke skladebně i vizuálně jednodušším filmům patří reportáže Jak se točil Tankový prapor (1991), Jak se točila Prima sezóna (1993) a příspěvky do sérií ČT EGO (Skrytá podoba Jiřího Davida, 1995; Tichý Američan v Praze, 1995; Nelžu a nekradu, 1996) a Soumrak vynálezců (Jablko je vinno; Kola kolem dokola, oba 1996).
Ostatní filmy jsou monumentální velkorysým pojetím v rovině obsahové i formální, kterého dosáhl především vysokým nasazením svým a všech spolupracovníků, producentem počínaje a osvětlovači konče. Žánrově jde eseje či příběhové životopisy, přičemž až na reprezentativní a emotivní film o Obecním domě v Praze Secesní inspirace(1994) se tematicky dotýkaly světa vážné hudby. Šlo o poctivé a rozmáchlé portréty 4 českých muzikantů, z nichž každý jinak přispěl ke světovému hudebnímu dědictví: Legendu jménem Kubelík (1999) vysílala kromě ČT také televize v Japonsku, kde film vyšel i na DVD; Václav Talich – Sebevědomí a pokora (2004) vydal Supraphon; Ecce homo – Bedřich Smetana (2004) vznikl ve spolupráci s Obecním domem a fresku Antonín Dvořák – Deo Gratias (2001) odvysílaly BBC, Arte, OFR, Bayerische Rundfunk, NHK Tokyo, ARD, Televisione Svizzera, VRT Belgie, NRT Norsko, RTV Slovenia. Řadu završil středometrážní stylizovaný dokument o W. A. Mozartovi a jeho návštěvách v Praze Adieu Mozart (2005), který vznikl podle scénáře Zdeňka Mahlera a patří k nejoceňovanějším Suchánkovým snímkům (mj. Grand Prix na Arts&Film Telč 2006; Čestné uznání FITES 2006).
Suchánek nepřestává překvapovat profesionalitou nejen diváky, ale i odborné poroty festivalů. Jeho snímky, kromě zmíněného Mozarta, získaly řadu dalších cen, z nichž vyberme ty nejprestižnější: Grand Prix na C.I.F.F.T ve Vídni (1994) za film Dawn of the Czech Republic, Zlatá medaile na MEFESTu ve Zlatiboru (1997) za Zlatá medaile na italském Varese Film Festival (1997) za cyklus filmů Spirit of the Czech Republic, Zlatou pecku (1997) za reklamní spot Sokolovské uhlí, ELSA 2001 za nejlepší dokument roku (2001) za Legenda jménem Kubelík, a dále 3x obdržel Stříbrný květ na Tourfilmu v Karlových Varech (1994, 1997, 2000) a soubornou Cenu „České inspirace“ za neklesající úroveň filmů na Arts&Filmu v Telči (2007). K častým spolupracovníkům patří kameraman Richard Špůr. V posledních letech se intenzivně věnuje fotografii, v roce 2008 uspořádal výstavu "Portréty - padesát fotografií mých přátel v Galerii Na Prádle. V roce 2010 představil soubor fotografií krajin nazvaný "Nekonečno" v téže galerii.
S výjimkou let (1988-1990), kdy byl zaměstnán v KF Praha, psal scénáře a natáčel dokumentární zakázky pro Merkur (Cytostatika a diagnostika, Přistání na zemi, oba 1987) či na vývoz (Horses from Czechoslovakia, 1987). V autorské tvorbě zhodnotil hlavně dětskou zkušenost ve snímcích Přestupní stanice (1986) o dívkách z dětského domova v Náchodě, které by rády vstoupily do samostatného života a v Pasťák je DÚM (1986) o životě v diagnostickém ústavu mládeže. Vyzkoušel si i žánr průmyslového filmu (využití prasečího odpadu v biotechnologickém procesu Vyprávění o kejdě, 1985 reklamní reportáže (Obchod, móda a kontrakty, 1988), eseje (proměny významů slova pouť v minulosti a v tehdejší době Podoby poutě, 1986) i hudbou Leoše Janáčka inspirovaný film o Jižní Moravě Molto adagio, 1989).
I díky tomu, byl připraven přijmout výzvy polistopadové situace a prokázal um uchopit velké komerční audiovizuální úkoly a vyrovnat se s nimi na nejvyšší řemeslné úrovni. Vytvořil si zázemí nezávislé na produkčních možnostech ČT a realizoval nejčastěji zakázky: pro Ministerstvo průmyslu a obchodu (Antonín Dvořák, 1991; Gotický kentaur s barokní hlavou, 1992), Českou centrálu cestovního ruchu (Dawn of The Czech Republic, 1993; série Spirit of Czech Republic, 1996, 4 díly), ČSA (Bangkok, Jakarta, Singapore, 1992) a pro různé zahraniční společnosti. Mimořádné příležitosti tvořily výroba oficiální znělky pro zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze (2000), interaktivního CD Praha – Stroj času (2000), koncepční a kreativní řešení oslav 650 let Univerzity Karlovy (1998), a multivizní programy polyekranu Cesta za sluncem (1996) či Česká národní banka (2000). Libůstkou bylo výtvarné a ideové pojetí internetové galerie (1999) a kombinovaný experimentální film 3D Uskutečněná utopie (2005).
V této mnohosti a přes odvahu pouštět se na neznámá tvůrčí pole zůstává Suchánkovou doménou dokument. Vyprofiloval se jako autor s citem pro dramatičnost a se smyslem pro vizuální exkluzivitu a výpravnost, která není u nás běžná. Využívá často hraných sekvencí a tvůrčí výraz jednoznačně ovlivnila praxe z reklam. Ke skladebně i vizuálně jednodušším filmům patří reportáže Jak se točil Tankový prapor (1991), Jak se točila Prima sezóna (1993) a příspěvky do sérií ČT EGO (Skrytá podoba Jiřího Davida, 1995; Tichý Američan v Praze, 1995; Nelžu a nekradu, 1996) a Soumrak vynálezců (Jablko je vinno; Kola kolem dokola, oba 1996).
Ostatní filmy jsou monumentální velkorysým pojetím v rovině obsahové i formální, kterého dosáhl především vysokým nasazením svým a všech spolupracovníků, producentem počínaje a osvětlovači konče. Žánrově jde eseje či příběhové životopisy, přičemž až na reprezentativní a emotivní film o Obecním domě v Praze Secesní inspirace(1994) se tematicky dotýkaly světa vážné hudby. Šlo o poctivé a rozmáchlé portréty 4 českých muzikantů, z nichž každý jinak přispěl ke světovému hudebnímu dědictví: Legendu jménem Kubelík (1999) vysílala kromě ČT také televize v Japonsku, kde film vyšel i na DVD; Václav Talich – Sebevědomí a pokora (2004) vydal Supraphon; Ecce homo – Bedřich Smetana (2004) vznikl ve spolupráci s Obecním domem a fresku Antonín Dvořák – Deo Gratias (2001) odvysílaly BBC, Arte, OFR, Bayerische Rundfunk, NHK Tokyo, ARD, Televisione Svizzera, VRT Belgie, NRT Norsko, RTV Slovenia. Řadu završil středometrážní stylizovaný dokument o W. A. Mozartovi a jeho návštěvách v Praze Adieu Mozart (2005), který vznikl podle scénáře Zdeňka Mahlera a patří k nejoceňovanějším Suchánkovým snímkům (mj. Grand Prix na Arts&Film Telč 2006; Čestné uznání FITES 2006).
Suchánek nepřestává překvapovat profesionalitou nejen diváky, ale i odborné poroty festivalů. Jeho snímky, kromě zmíněného Mozarta, získaly řadu dalších cen, z nichž vyberme ty nejprestižnější: Grand Prix na C.I.F.F.T ve Vídni (1994) za film Dawn of the Czech Republic, Zlatá medaile na MEFESTu ve Zlatiboru (1997) za Zlatá medaile na italském Varese Film Festival (1997) za cyklus filmů Spirit of the Czech Republic, Zlatou pecku (1997) za reklamní spot Sokolovské uhlí, ELSA 2001 za nejlepší dokument roku (2001) za Legenda jménem Kubelík, a dále 3x obdržel Stříbrný květ na Tourfilmu v Karlových Varech (1994, 1997, 2000) a soubornou Cenu „České inspirace“ za neklesající úroveň filmů na Arts&Filmu v Telči (2007). K častým spolupracovníkům patří kameraman Richard Špůr. V posledních letech se intenzivně věnuje fotografii, v roce 2008 uspořádal výstavu "Portréty - padesát fotografií mých přátel v Galerii Na Prádle. V roce 2010 představil soubor fotografií krajin nazvaný "Nekonečno" v téže galerii.