Olga Vojanová (x 25.2.1896 Praha,+ 9.11.1922 Berlín,Německo) byla dcerou vůdčího českého herce přelomu 19. A 20.stol.,Eduarda Vojana (1853-1920), člena činohry Národního divadla v Praze. Absolvovala známé dívčí gymnázium v Praze,Minerva,kde získala vedle všeobecného rozhledu znalost základů latiny, francouzštiny a němčiny.Jako domácí učitel ji vzdělával univ.prof.dr.Albert Pražák z Filozofické fakulty UK,který také podporoval její první,většinou též publikované,literární pokusy.(Srv.A.Pražák:Trojjediní,in Ročenka sirotčího spolku členů Národního divadla v Praze, 1943, s.89-103).Patřily k nim povídky Thea (Zlatá Praha,1913), Leda (Besedy Času,1914),Filip II. melancholický (Zlatá Praha,1914,věnováno německému herci Albertu Bassermannovi,který tuto roli hrával v Schíllerově Donu Carlosovi),Nerissina pomsta (inspirováno postavou ze Shakespearova Kupce benátského,rkp.) a Michelangelo (poslední dialog umělce s Vittorií Colonnou,Topičův sborník,II,1914-15,s.60 an.)

Už divadelní inspirace některých těchto textů prozrazují,že se Olga rozhodla následovat svého otce, o kterém též chystala knihu (její náčrt viz A.Pražák:Trojjediní,o.c.) Protože však Vojan se nechtěl snížit,aby za ni orodoval,rozhodla se, že se stane německou herečkou pod jménem Olga Wojan (tak psal své příjmení její děd,František).Odjela do Berlína,absolvovala krátké zdokonalení v jevištní němčině u hereček Tilly Durieux a Marie Urfus (to byla manželka slavného Alexandra Moissiho,který začínal v letech 1901-1903 v Novém německém divadle v Praze).V letech 1912-1914 absolvovala Olga Vojanová dvouletou Reinhardtovu Hereckou školu při Německém divadle v Berlíně a ukončila ji jako Julie (Shakespeare:Romeo a Julie),Markétka (Goethe: Faust) a v neurčené roli Schillerova Viléma Tella.V absolventských představeních ji viděli rodiče. Podle V.Vondráčka:Lékař vzpomíná,I,(1895-1920),Praha 1978,s.218-219 měla však i jeden vážný herecký handicap: chyběl jí hudební sluch,což jí předtím vadilo už v Praze v tanečních..

Za 1.světové války začala svou dráhu v Německu (referáty i zprávy otci o ní psal Egon Erwin Kisch):

1915
Dvorní divadlo,Drážďany (bydlela v rodině českého pěvce Plaschkeho)

1916
Divadlo na Bülowově náměstí,Berlín (zde hrála mj.Titanii v Shakespearově Snu noci svatojánské)

1917
Divadlo Meinhardta a Bernauera, Berlín a Městské divadlo,Tilsit

1919
Divadlo v Lodži (dnes Polsko)
Divadlo komedie,Berlín

1920
Schillerovo divadlo,Berlín
Louisino divadlo,Berlín

1920-1922
Divadlo Tribuna,Berlín.

(Roku 1920 ji postihla dvojí těžká ztráta – smrt otce a smrt snoubence.) V roce 1921 píše dopis šéfovi činohry Národního divadla v Praze,režiséru K.H.Hilarovi,že snad do tří let by přijela hostovat,nejraději v titulní roli Wedekindovy Franziscy,kterou hrála v Berlíně s úspěchem již 60x! Dopis je v Divadelním odd.Národního muzea v Praze,Č 7443 II/130). V Berlíně se líbily i její parodické kabaretní imitace známých herců. Psala také studie o hercích,např.Moissim a Bassermannovi, které srovnávala se svým otcem,o ruské herečce Olze Knipperové-Čechovové a dánské filmové hvězdě,Astě Nielsenové,s níž ostatně též sama hrála v němém filmu ,Das Ende vom Liede (Konec písně,1919).Kromě toho hrála ještě v detektivním filmu Mitternacht (Půlnoc,1918),kde jí byla partnerkou slavná německá herečka českého původu,Marie Pospíšilová (1862-1943) a Toteninsel (Ostrov mrtvých,1920,režie Carl Froelich).

Bohužel naděje na návrat šestadvacetileté talentované herečky do Prahy a její přechod k českému divadlu se nesplnily.Octla se v duševní krizi,kterou ukončila předčasně - sebevraždou.Pohřbena byla v Praze na Olšanech do hrobu svého slavného otce.

Autor: PhDr.Jaromír Kazda,divadelní historik