Hokejový cestovatel Petr Šachl se narodil 2. prosince 1977 v Jindřichově Hradci. K nehrychlejší kolektivní hře ho přivedl otec. “Na brusle mě poprvé postavil, když mi byly tři roky. Hokej jsem však začal hrát až když mi bylo pět.“ Od malička byla...
Životopis
Hokejový cestovatel Petr Šachl se narodil 2. prosince 1977 v Jindřichově Hradci. K nehrychlejší kolektivní hře ho přivedl otec. “Na brusle mě poprvé postavil, když mi byly tři roky. Hokej jsem však začal hrát až když mi bylo pět.“ Od malička byla nejrychlejší kolektivní hra na světě pro něho jasnou volbou. “Hokej jsem miloval, nebylo vůbec co řešit.“ Říká se, že hokejoví trenéři by se neměli jednotlivě vyzdvihovat, každý totiž zanechá na svých svěřencích nějakou stopu. “Souhlasím, že každý trenér mi dal něco, ale rád bych vzpomenul na Kanaďana Davea Allisona, který mě vedl tři roky v Americe. Ten mi hodně pomohl, hodně mě naučil a má velkou zásluhu, že jsem, tam kde jsem.“ Snad každý začínající hokejista má svůj vzor. “Já snad ani vzor neměl. Když jsem vyrůstal, slyšel jsem o hráčích jako jsou Wayne Gretzky, Mario Lemiux, všichni o nich mluvili. A vzor nemám ani teď. Já si spíš vážím těch hráčů, kteří začínali od nuly a dostali se nahoru svou pílí a vůlí. V tomto směru bych vyzvednul Vencu Prospala, který začínal také od nuly, když ho v Budějovicích dá se říci vykopli, protože byl neperspektivní. A kde je teď – je to jeden z nejlepších hráčů na světě.“
Atmosféru hokejové extraligy poprvé vyzkoušel dravý útočník v sezóně 1995/1996. “Rád na to vzpomínám. Naskočil jsem do play off, tehdy Budějovice hrály se Slavií. Pan Caldr si mě vytáhl do „A“ a dal mi první šanci mezi dospělými. Dal mi příležitost i v další sezóně, rád na něho vzpomínám.“ Angažmá v Českých Budějovicích však nebylo jen růžové. “Ze začátku jsem byl nadšený, podepsal jsem svoji první profesionální smlouvu, to si každý hned začne představovat, že tím vstoupil do toho velkého hokeje. To je však velký omyl. Lidé, kteří tehdy u vedení hokeje v Budějovicích byli, mě však z toho rychle vyléčili. Nebudu jmenovat, ale bylo to velké vystřízlivění.“ Po angažmá v Českých Budějovicích následoval odchod do zámoří. “V té době se ještě hrálo na tři pětky, ta čtvrtá do zápasu zasahovala velmi sporadicky. Deset minut za zápas ve třetí třetině nemělo smysl, uvědomil jsem si, že pro můj vývoj bude lepší, když udělám nějakou změnu. První národní se mi hrát nechtělo, proto jsem odešel do Ameriky hrát juniorskou soutěž. Teď toho zpětně i lituji, protože myslím, že jsem mohl udělat i lepší rozhodnutí.“ Po sezóně přišel návrat do Čech. “Hrál jsem rok na střídavý start z Budějovic extraligu v Jindřichově Hradci. Po sezóně jsem měl neshody s manažerem, sebral jsem se a odjel do Ameriky. Ale jelikož tam platila smlouva mezi IHAF a tou americkou asociací, nemohl jsem tam hrát žádnou jinou soutěž – ani faremní, ani NHL, pokud ten klub nedal souhlas. Proto jsem šel hrát do United Hockey League, kde jsem potkal již zmiňovaného Davea Alissona.“ Po návratu do Evropy zamířil dravý útočník do Finska, kde strávil dvě a půl sezóny. “V té první jsem toho moc neodehrál, v říjnu jsem se zranil, měl jsem problémy se zády. Ty trvaly až do konce sezóny. Poté jsem podepsal smlouvu se SaiPou. Tam jsem byl velmi spokojený, až do doby, než jsem si uvědomil, že pro mě bude lepší, zkusit si v sezóně zahrát třeba i play off.“ Proto následoval přesun do Švédska. “Přišla nabídka z Brynäs IF, s tím, že jim pomůžu v bojích o záchranu. Tam se to hraje trochu jiným stylem než u nás, je to velmi prestižní. Hraje se to na způsob takové miniligy. Protáhl jsem si sezónu, bylo to perfektní a hrozně rád na to vzpomínám. Považuji to za jeden z největších úspěchů mé kariéry.“
Před sezónou 2005/2006 se Petr Šachl upsal Liberci. “Bylo to hodně rychlé rozhodnutí. Jednal jsem hodně se Švédskem a Finskem, českou extraligu jsem nebral. Moje priorita byla taková, že do Čech nepůjdu. Pak se však pan Jech zkontaktoval s mým agentem a přišla nabídka. Jelikož manželka je v jiném stavu, tak jsem o tom chvíli přemýšlel a došel jsem k názoru, že bude opravdu lepší, když budu hrát tady. Zájem Liberce mě ohromně potěšil.“
Za kariéru toho již stihl Šachl opravdu hodně. Proto není divu, že na otázku na jeho dosavadní nejvýznamnější okamžik kariéry odpovídá: “Těch okamžiků bylo hodně. Patří mezi ně třeba to, že jsem mohl hrát za nároďák, nebo již zmíněný úspěch ve Švédsku.“ Trenéři si důrazného útočníka cení zejména pro jeho univerzálnost. “Mohu hrát prakticky cokoliv kromě brankáře a obránce. I když v obraně jsem také v juniorech hrával…“
Šachl má za sebou vystoupení v dresu nejcennějším, hrál za reprezentaci do „20“ let a dostal se i do kádru „A“. “Zúčastnil jsem se Švédských her, kde jsem si odbyl premiéru v „A“ reprezentace.“ Má za sebou i draft. V roce 1996 ho draftovali New York Islanders jako 128. v pořadí. “Později mě vyměnili do Nashvillu. S nimi jsem podepsal kontrakt. Myšlenky na NHL stále mám, ale nechci tam jít za každou cenu. Vím, jak to tam chodí, když člověk nepodepíše jednocestnou smlouvu. Hlavní je cítit, že o vás ten klub NHL stojí. Protože jinak s vámi tak zametou…Není tam pak nic jistého a jít hrát na farmu, kde budete hrát 80 zápasů základní části plus další v play off, to ne. Cestování je tam hodně náročné. Můj názor je, že je to spíše pro mladé kluky. Ať si to každý vyzkouší a udělá si obrázek sám. “
Mezi Šachlovy koníčky patří sport. “Je to hlavně tenis, plážový volejbal a jízda na kole. Kolo, to já mám rád, jezdím opravdu hodně.“ Jak přišel Petr Šachl k přezdíve „Sáč“? “Tu jsem si přivezl s sebou z Ameriky,“ dodává liberecký pohodář.
Atmosféru hokejové extraligy poprvé vyzkoušel dravý útočník v sezóně 1995/1996. “Rád na to vzpomínám. Naskočil jsem do play off, tehdy Budějovice hrály se Slavií. Pan Caldr si mě vytáhl do „A“ a dal mi první šanci mezi dospělými. Dal mi příležitost i v další sezóně, rád na něho vzpomínám.“ Angažmá v Českých Budějovicích však nebylo jen růžové. “Ze začátku jsem byl nadšený, podepsal jsem svoji první profesionální smlouvu, to si každý hned začne představovat, že tím vstoupil do toho velkého hokeje. To je však velký omyl. Lidé, kteří tehdy u vedení hokeje v Budějovicích byli, mě však z toho rychle vyléčili. Nebudu jmenovat, ale bylo to velké vystřízlivění.“ Po angažmá v Českých Budějovicích následoval odchod do zámoří. “V té době se ještě hrálo na tři pětky, ta čtvrtá do zápasu zasahovala velmi sporadicky. Deset minut za zápas ve třetí třetině nemělo smysl, uvědomil jsem si, že pro můj vývoj bude lepší, když udělám nějakou změnu. První národní se mi hrát nechtělo, proto jsem odešel do Ameriky hrát juniorskou soutěž. Teď toho zpětně i lituji, protože myslím, že jsem mohl udělat i lepší rozhodnutí.“ Po sezóně přišel návrat do Čech. “Hrál jsem rok na střídavý start z Budějovic extraligu v Jindřichově Hradci. Po sezóně jsem měl neshody s manažerem, sebral jsem se a odjel do Ameriky. Ale jelikož tam platila smlouva mezi IHAF a tou americkou asociací, nemohl jsem tam hrát žádnou jinou soutěž – ani faremní, ani NHL, pokud ten klub nedal souhlas. Proto jsem šel hrát do United Hockey League, kde jsem potkal již zmiňovaného Davea Alissona.“ Po návratu do Evropy zamířil dravý útočník do Finska, kde strávil dvě a půl sezóny. “V té první jsem toho moc neodehrál, v říjnu jsem se zranil, měl jsem problémy se zády. Ty trvaly až do konce sezóny. Poté jsem podepsal smlouvu se SaiPou. Tam jsem byl velmi spokojený, až do doby, než jsem si uvědomil, že pro mě bude lepší, zkusit si v sezóně zahrát třeba i play off.“ Proto následoval přesun do Švédska. “Přišla nabídka z Brynäs IF, s tím, že jim pomůžu v bojích o záchranu. Tam se to hraje trochu jiným stylem než u nás, je to velmi prestižní. Hraje se to na způsob takové miniligy. Protáhl jsem si sezónu, bylo to perfektní a hrozně rád na to vzpomínám. Považuji to za jeden z největších úspěchů mé kariéry.“
Před sezónou 2005/2006 se Petr Šachl upsal Liberci. “Bylo to hodně rychlé rozhodnutí. Jednal jsem hodně se Švédskem a Finskem, českou extraligu jsem nebral. Moje priorita byla taková, že do Čech nepůjdu. Pak se však pan Jech zkontaktoval s mým agentem a přišla nabídka. Jelikož manželka je v jiném stavu, tak jsem o tom chvíli přemýšlel a došel jsem k názoru, že bude opravdu lepší, když budu hrát tady. Zájem Liberce mě ohromně potěšil.“
Za kariéru toho již stihl Šachl opravdu hodně. Proto není divu, že na otázku na jeho dosavadní nejvýznamnější okamžik kariéry odpovídá: “Těch okamžiků bylo hodně. Patří mezi ně třeba to, že jsem mohl hrát za nároďák, nebo již zmíněný úspěch ve Švédsku.“ Trenéři si důrazného útočníka cení zejména pro jeho univerzálnost. “Mohu hrát prakticky cokoliv kromě brankáře a obránce. I když v obraně jsem také v juniorech hrával…“
Šachl má za sebou vystoupení v dresu nejcennějším, hrál za reprezentaci do „20“ let a dostal se i do kádru „A“. “Zúčastnil jsem se Švédských her, kde jsem si odbyl premiéru v „A“ reprezentace.“ Má za sebou i draft. V roce 1996 ho draftovali New York Islanders jako 128. v pořadí. “Později mě vyměnili do Nashvillu. S nimi jsem podepsal kontrakt. Myšlenky na NHL stále mám, ale nechci tam jít za každou cenu. Vím, jak to tam chodí, když člověk nepodepíše jednocestnou smlouvu. Hlavní je cítit, že o vás ten klub NHL stojí. Protože jinak s vámi tak zametou…Není tam pak nic jistého a jít hrát na farmu, kde budete hrát 80 zápasů základní části plus další v play off, to ne. Cestování je tam hodně náročné. Můj názor je, že je to spíše pro mladé kluky. Ať si to každý vyzkouší a udělá si obrázek sám. “
Mezi Šachlovy koníčky patří sport. “Je to hlavně tenis, plážový volejbal a jízda na kole. Kolo, to já mám rád, jezdím opravdu hodně.“ Jak přišel Petr Šachl k přezdíve „Sáč“? “Tu jsem si přivezl s sebou z Ameriky,“ dodává liberecký pohodář.
