V pozici programový hlasatel pracuje v Českém rozhlase 2 - Praha od roku 1988. Pracoval i v České televizi jako programový hlasatel. Dále v privátních rádiích na pozicích - vedoucí zpravodajství, zprávař, reportér. Jeho hlas doprovází řadu...
Životopis
V pozici programový hlasatel pracuje v Českém rozhlase 2 - Praha od roku 1988. Pracoval i v České televizi jako programový hlasatel. Dále v privátních rádiích na pozicích - vedoucí zpravodajství, zprávař, reportér. Jeho hlas doprovází řadu dokumentárních filmů a televizních pořadů. Uváděl stovky kulturních a společenských akcí. V Českém rozhlase se autorsky podílel na přípravě řady titulů. Dokončil nástavbové ekonomické studium cestovního ruchu. Žil několik měsíců v USA, Španělsku a Indii. Zajímá se o jógu a ayurvédu
Deset let byl televizním hlasatelem, patnáct let promlouvá k posluchačům z rozhlasu. Kudy vedla cesta "puberťáka" s červenými vlasy ve stylu "punk" z Kroměříže k Ceně TÝTÝ a ceně generálního ředitele Českého rozhlasu za moderátorské výkony?
Ve svých třiatřiceti letech došel nejen k profesionálním oceněním, ale i ke "klidu v duši". Cvičí jógu, chodí na procházky a říká, že o pozitivním myšlení se moc mluví, ale málo kdo ho praktikuje. Studoval hotelovou školu - obor číšník, kuchař. Chtěl jít do Prahy na vysokou školu ekonomickou, mezitím mu někdo řekl, že má docela pěkný hlas a že by to měl zkusit v rozhlase, a tak šel v roce 1987 na konkurs.
"Bylo to dost náročný, čtyřikola, zkoušeli barvu a posazení hlasu, výslovnost, a taky jestli není člověk úplně pitomej a má přehled. Takže jste odkryli například stránku, kde bylo 40 jmen různých národností, a poraďte si a čtěte." Přijali ho a v tom roce zároveň odmaturoval.
"Ve vzdělávacím oddělení se mnou chvíli pracovali. V Českém rozhlase se takhle s moderátory pracuje dodnes, ale bohužel v jiných institucích to není zvykem a kultura projevu velmi upadá. "Roman přiznává, že některá cvičení na výslovnost si občas "projede" i teď. O rok později šel zase do televize, kde ho u stejně složitého konkursu také přijali - a jako byl jeho pomocníkem v rádiu zkušený Jan Rosák, tady to byl také zkušený hlasatel, Miloš Frýba.
"Ještě dnes se mi podlomí kolena, když si vzpomenu na to, že jsme hlásili na prvním programu pro 15 milionů občanů Československé socialistické republiky bez čtecího zařízení a naživo. Když si vzpomenu na dobu, která tehdy byla, nesmělo se říct nic navíc, texty se musely říkat doslova, tak si myslím, že bych dneska na obrazovku za těch podmínek už nevylez. Možná to bylo tím, že byl člověk tak mladej a neuvědomoval si to," směje se Roman.
Ale bylo to období popularity. Konferoval stovky pódiových pořadů, plesů, tiskovek a namlouval komentáře k filmům. "V té době popularita lidí, kteří byli na obraze, byla obrovská. Byla tehdy jedna televize, jedno rádio, takže se není čemu divit. Tenkrát hvězd moc nebylo a ty, co byly, musely splňovat řemeslo na 110 procent. Nejsem zapšklej bývalej moderátor, ale vadí mi, že mizí klasické moderátorské řemeslo. A hlasatelé? To už není, co bývalo .Vstupy se předtáčejí, je to neosobní."
Roman Víšek po deseti letech "na obraze" odešel. Vrátil se naplno ke své původní profesi programového hlasatele v Českém rozhlase 2 - Praha. "Lidi si myslí, že nic nedělám a pak řeknu tři věty a zase nic nedělám. Je to jinak. Při vysílání jsem tam jen já a technik. Jsem hlasatel, režisér, hudební redaktor, redaktor. Hlídám, aby nevznikla díra ve vysílání a když, tak ji musím vyplnit hlášením nebo hudbou. A to všechno je ještě ohraničeno časovým znamením. Rozhlasová služba není vůbec žádná sranda. Hlášení, které ode mě slyší posluchač, je tak 10 procent mé práce," popisuje svou profesi Roman Víšek.
Byl čtyřikrát nominován na cenu diváků TýTý a v roce 1991 ji dostal s počtem 52 tisíc hlasů. "To je o třicet tisíc víc, než dostal tenhle rok Karel Gott," směje se Roman. Daleko víc si ale váží ceny generálního ředitele Českého rozhlasu za moderátorské výkony z roku 1997. Jsou lidé, se kterými když trávíte čas, působí na vás jejich pozitivní energie zázračně. Jedním z nich je i Roman Víšek.
"Člověk musí najít to dobrý i v tom špatným. Zabývám se indickým léčitelstvím a jógou, která mě srovnala psychicky, sportuju, a když si koupím za 12 korun lístek na Masarykově nádraží, tak za půl hodiny vystoupím v lese v Klánovicích. A tam si tak chodím a pak se zase vrátím do civilizace a mám spoustu energie. Plány nemám, stejně by ta životní cesta zabočila někam jinam," uzavírá naše posezení Roman Víšek.
KARIÉRA:
- 1988 - 1998 hlasatel ČST,ČT
- 1991 - 1993 rádio Bonton - šéf zpravodajství
- 1993 - 1994 Rádio City
- 1999 - 2000 hlasatel Svobodné Evropy
- od 1988 dodnes hlasatel Českého rozhlasu 2 Praha
Deset let byl televizním hlasatelem, patnáct let promlouvá k posluchačům z rozhlasu. Kudy vedla cesta "puberťáka" s červenými vlasy ve stylu "punk" z Kroměříže k Ceně TÝTÝ a ceně generálního ředitele Českého rozhlasu za moderátorské výkony?
Ve svých třiatřiceti letech došel nejen k profesionálním oceněním, ale i ke "klidu v duši". Cvičí jógu, chodí na procházky a říká, že o pozitivním myšlení se moc mluví, ale málo kdo ho praktikuje. Studoval hotelovou školu - obor číšník, kuchař. Chtěl jít do Prahy na vysokou školu ekonomickou, mezitím mu někdo řekl, že má docela pěkný hlas a že by to měl zkusit v rozhlase, a tak šel v roce 1987 na konkurs.
"Bylo to dost náročný, čtyřikola, zkoušeli barvu a posazení hlasu, výslovnost, a taky jestli není člověk úplně pitomej a má přehled. Takže jste odkryli například stránku, kde bylo 40 jmen různých národností, a poraďte si a čtěte." Přijali ho a v tom roce zároveň odmaturoval.
"Ve vzdělávacím oddělení se mnou chvíli pracovali. V Českém rozhlase se takhle s moderátory pracuje dodnes, ale bohužel v jiných institucích to není zvykem a kultura projevu velmi upadá. "Roman přiznává, že některá cvičení na výslovnost si občas "projede" i teď. O rok později šel zase do televize, kde ho u stejně složitého konkursu také přijali - a jako byl jeho pomocníkem v rádiu zkušený Jan Rosák, tady to byl také zkušený hlasatel, Miloš Frýba.
"Ještě dnes se mi podlomí kolena, když si vzpomenu na to, že jsme hlásili na prvním programu pro 15 milionů občanů Československé socialistické republiky bez čtecího zařízení a naživo. Když si vzpomenu na dobu, která tehdy byla, nesmělo se říct nic navíc, texty se musely říkat doslova, tak si myslím, že bych dneska na obrazovku za těch podmínek už nevylez. Možná to bylo tím, že byl člověk tak mladej a neuvědomoval si to," směje se Roman.
Ale bylo to období popularity. Konferoval stovky pódiových pořadů, plesů, tiskovek a namlouval komentáře k filmům. "V té době popularita lidí, kteří byli na obraze, byla obrovská. Byla tehdy jedna televize, jedno rádio, takže se není čemu divit. Tenkrát hvězd moc nebylo a ty, co byly, musely splňovat řemeslo na 110 procent. Nejsem zapšklej bývalej moderátor, ale vadí mi, že mizí klasické moderátorské řemeslo. A hlasatelé? To už není, co bývalo .Vstupy se předtáčejí, je to neosobní."
Roman Víšek po deseti letech "na obraze" odešel. Vrátil se naplno ke své původní profesi programového hlasatele v Českém rozhlase 2 - Praha. "Lidi si myslí, že nic nedělám a pak řeknu tři věty a zase nic nedělám. Je to jinak. Při vysílání jsem tam jen já a technik. Jsem hlasatel, režisér, hudební redaktor, redaktor. Hlídám, aby nevznikla díra ve vysílání a když, tak ji musím vyplnit hlášením nebo hudbou. A to všechno je ještě ohraničeno časovým znamením. Rozhlasová služba není vůbec žádná sranda. Hlášení, které ode mě slyší posluchač, je tak 10 procent mé práce," popisuje svou profesi Roman Víšek.
Byl čtyřikrát nominován na cenu diváků TýTý a v roce 1991 ji dostal s počtem 52 tisíc hlasů. "To je o třicet tisíc víc, než dostal tenhle rok Karel Gott," směje se Roman. Daleko víc si ale váží ceny generálního ředitele Českého rozhlasu za moderátorské výkony z roku 1997. Jsou lidé, se kterými když trávíte čas, působí na vás jejich pozitivní energie zázračně. Jedním z nich je i Roman Víšek.
"Člověk musí najít to dobrý i v tom špatným. Zabývám se indickým léčitelstvím a jógou, která mě srovnala psychicky, sportuju, a když si koupím za 12 korun lístek na Masarykově nádraží, tak za půl hodiny vystoupím v lese v Klánovicích. A tam si tak chodím a pak se zase vrátím do civilizace a mám spoustu energie. Plány nemám, stejně by ta životní cesta zabočila někam jinam," uzavírá naše posezení Roman Víšek.
KARIÉRA:
- 1988 - 1998 hlasatel ČST,ČT
- 1991 - 1993 rádio Bonton - šéf zpravodajství
- 1993 - 1994 Rádio City
- 1999 - 2000 hlasatel Svobodné Evropy
- od 1988 dodnes hlasatel Českého rozhlasu 2 Praha