Vladimír Brabec
herec, dabér
- Narození:
- 15. května 1934
- Úmrtí:
- 1. září 2017, důvod: Selhání srdce
Upravit profil
K divadlu tíhl už od dětství, zpíval také v dětském sboru. Hned po válce hrál v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis (1946 – 1948, dětské divadlo), v roce 1953 pak absolvoval DAMU u profesorů Nedbala, Krejči a Lukavského,...
Životopis
K divadlu tíhl už od dětství, zpíval také v dětském sboru. Hned po válce hrál v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis (1946 – 1948, dětské divadlo), v roce 1953 pak absolvoval DAMU u profesorů Nedbala, Krejči a Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou.
Brabec má se svou ženou Naďou (vzali se v dubnu 1955) dceru Helenu a syna Pavla, obě děti jdou v otcových šlépějích. V roce 1980 získal Brabec titul zasloužilý umělec (možná právě díky roli majora Zemana) a v roce 1998 v Přelouči dostal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Dnes už je na odpočinku, a i když už mu je přes sedmdesát, stále se rád vrhá před rozhlasový a dabingový mikrofon, hostuje také na divadelních scénách. Jeho velkým koníčkem je létání letedlem.
Divadlo
Po škole působil v letech 1953 – 1954 v Mostě a od roku 1959 dokonce v Národním divadle. Hrál v dramatech, například Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Cyrano z Bergeracu, jeho přítelem se stal třeba Rudolf Hrušínský (chodili spolu také na pivo). Z Národního divadla odešel v květnu 1975, když ho přímo při představení Cyrana postihl infarkt (druhý dostal v září 2002 u Národního muzea). Stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, chyběli mu však diváci, a tak se opět vrátil na prkna Národního divadla, kde setrval až do roku 1994, kdy po neshodách s vedením odešel. Od té doby je na volné noze. Deset let například hostoval v Hudebním divadle Karlín (například muzikály My Fair Lady, Někdo to rád horké, Zvonokosy nebo Anděl s ďáblem v těle). V posledních letech účinkoval v muzikálech pražského divadla Broadway Kleopatra a Tři mušketýři.
Film
Ve filmu Brabec debutoval už ve čtrnácti letech, a to v Gajerově snímku Křížová trojka (1948). Ještě za studií dostal role mladíků ve filmech Revoluční rok 1848 (1949) a Velké dobrodružství (1952). Později přišlo několik malých rolí výsadkářů a vojáků (Návštěva z oblak, Vina Vladimíra Olmera, Váhavý střelec, Probuzení, Ztracená stopa a Zářijové noci).
Film mu vcelku nedal žádnou roli, která by se vyrovnala jeho divadelním rolím – většinou to byly role neodpovídající jeho nespornému talentu. Větších rolí vlastně bylo jen několik: František Adam z Valdštejna ve filmu Poslední růže od Casanovy (1966), který se dostane do sporu s mazaným hrabětem Casanovou (Felix le Breux). Poté dostal roli osamělého výpravčího Kordy v dětském filmu Kapitán Korda (1970), kancléře císaře Rudolfa II. v historické komedii Svatby pana Voka (1970) a vévody z Orléansu v životopisném filmu Tajemství velkého vypravěče. V komediálním žánru se uplatnil například jako bezcharakterní král v obou dílech pohádky Z pekla štěstí. Ve filmu už dostává jen malé role.
Televize
Větší uplatnění Brabcovi přinesla televize, například v televizních inscenacích Námořníci z Kotoru, Vynes na horu svůj hrob nebo Nebezpečný člověk. Zajímavá byla role v inscenaci Jestli jednou odejdu (1985), kde si zahrál stárnoucího manžela, který s dětmi využívá svoji ženu (Iva Janžurová) jako služebnou, ta se nakonec rozhodne odejít. Dobrý výkon také podal v inscenaci Generál Eliáš (1995).
Největší slávu však získal v seriálech. Hned po prvním infarktu dostal titulní i životní roli policisty a komunisty Jana Zemana v dnes už legendárním, avšak kontroverzním seriálu 30 případů majora Zemana (1975 – 1980), což mu přineslo popularitu u mnoha diváků. Nepřehlédnutelnou rolí byl rozvedený otec Richard Jokl v seriálu My všichni školou povinní (1984). K roli majora Zemana by se měl ještě jednou vrátit, a to v připravovaném filmu Major Zeman se vrací!, jehož netáčení však dosud nezačalo. O majoru Zemanovi napsal také knihu Major zeman – Jak to vidím dnes.
Dabing
Samostatnou kapitolu v Brabcově kariéře tvoří dabing. Je dokonalým dabérem slavných zahraničních herců, například Jacka Lemmona (geniálně ho nadaboval v komedii Někdo to rád horké), Harryho Morgana (v legendárním seriálu M*A*S*H), Maxe von Sydowa, Seana Conneryho nebo Iana Holma (ve dvou dílech velkofilmu Pán prstenů). Dabing tvoří třetinu jeho životní práce, jeho dabingové role už nejdou ani spočítat.
Brabec má se svou ženou Naďou (vzali se v dubnu 1955) dceru Helenu a syna Pavla, obě děti jdou v otcových šlépějích. V roce 1980 získal Brabec titul zasloužilý umělec (možná právě díky roli majora Zemana) a v roce 1998 v Přelouči dostal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Dnes už je na odpočinku, a i když už mu je přes sedmdesát, stále se rád vrhá před rozhlasový a dabingový mikrofon, hostuje také na divadelních scénách. Jeho velkým koníčkem je létání letedlem.
Divadlo
Po škole působil v letech 1953 – 1954 v Mostě a od roku 1959 dokonce v Národním divadle. Hrál v dramatech, například Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Cyrano z Bergeracu, jeho přítelem se stal třeba Rudolf Hrušínský (chodili spolu také na pivo). Z Národního divadla odešel v květnu 1975, když ho přímo při představení Cyrana postihl infarkt (druhý dostal v září 2002 u Národního muzea). Stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, chyběli mu však diváci, a tak se opět vrátil na prkna Národního divadla, kde setrval až do roku 1994, kdy po neshodách s vedením odešel. Od té doby je na volné noze. Deset let například hostoval v Hudebním divadle Karlín (například muzikály My Fair Lady, Někdo to rád horké, Zvonokosy nebo Anděl s ďáblem v těle). V posledních letech účinkoval v muzikálech pražského divadla Broadway Kleopatra a Tři mušketýři.
Film
Ve filmu Brabec debutoval už ve čtrnácti letech, a to v Gajerově snímku Křížová trojka (1948). Ještě za studií dostal role mladíků ve filmech Revoluční rok 1848 (1949) a Velké dobrodružství (1952). Později přišlo několik malých rolí výsadkářů a vojáků (Návštěva z oblak, Vina Vladimíra Olmera, Váhavý střelec, Probuzení, Ztracená stopa a Zářijové noci).
Film mu vcelku nedal žádnou roli, která by se vyrovnala jeho divadelním rolím – většinou to byly role neodpovídající jeho nespornému talentu. Větších rolí vlastně bylo jen několik: František Adam z Valdštejna ve filmu Poslední růže od Casanovy (1966), který se dostane do sporu s mazaným hrabětem Casanovou (Felix le Breux). Poté dostal roli osamělého výpravčího Kordy v dětském filmu Kapitán Korda (1970), kancléře císaře Rudolfa II. v historické komedii Svatby pana Voka (1970) a vévody z Orléansu v životopisném filmu Tajemství velkého vypravěče. V komediálním žánru se uplatnil například jako bezcharakterní král v obou dílech pohádky Z pekla štěstí. Ve filmu už dostává jen malé role.
Televize
Větší uplatnění Brabcovi přinesla televize, například v televizních inscenacích Námořníci z Kotoru, Vynes na horu svůj hrob nebo Nebezpečný člověk. Zajímavá byla role v inscenaci Jestli jednou odejdu (1985), kde si zahrál stárnoucího manžela, který s dětmi využívá svoji ženu (Iva Janžurová) jako služebnou, ta se nakonec rozhodne odejít. Dobrý výkon také podal v inscenaci Generál Eliáš (1995).
Největší slávu však získal v seriálech. Hned po prvním infarktu dostal titulní i životní roli policisty a komunisty Jana Zemana v dnes už legendárním, avšak kontroverzním seriálu 30 případů majora Zemana (1975 – 1980), což mu přineslo popularitu u mnoha diváků. Nepřehlédnutelnou rolí byl rozvedený otec Richard Jokl v seriálu My všichni školou povinní (1984). K roli majora Zemana by se měl ještě jednou vrátit, a to v připravovaném filmu Major Zeman se vrací!, jehož netáčení však dosud nezačalo. O majoru Zemanovi napsal také knihu Major zeman – Jak to vidím dnes.
Dabing
Samostatnou kapitolu v Brabcově kariéře tvoří dabing. Je dokonalým dabérem slavných zahraničních herců, například Jacka Lemmona (geniálně ho nadaboval v komedii Někdo to rád horké), Harryho Morgana (v legendárním seriálu M*A*S*H), Maxe von Sydowa, Seana Conneryho nebo Iana Holma (ve dvou dílech velkofilmu Pán prstenů). Dabing tvoří třetinu jeho životní práce, jeho dabingové role už nejdou ani spočítat.
