Vlastimil Rada, český malíř, grafik, ilustrátor a prozaik.

Na pražské Akademii výtvarných umění studoval V. Rada v letech 1912-19 u M. Švabinského, Jana Preislera a také J. Štursy. Již od roku 1913 byl členem Umělecké besedy, v níž se stal po vzniku Československa předním teoretikem a výtvarníkem.

Do uměleckého dění vstoupil národně pojatým realismem, navazujícím na tradici české krajinomalby, nikoliv však v akademickém pojetí (Poutník, 1915). Jeho obrazy charakterizuje temný kolorit (tak zvaná černá perioda) a poněkud archaizující až primitivní ráz (Lopota, 1920; Krajina s Donem Quijotem, 1921-22; další varianty Poutníka). Teprve ve druhé polovině 20. let se jeho malba projasnila, stala se více lyrickou, i když dramatický tón nezmizel (Krajina s potokem, 1926; varianty Navarovského mostu, 1928; Bílý dům, 1929; Únětická skála, 1933). Jeho pozdější tvorba zůstala prakticky neměnná, a ztratila svůj předchozí význam.

Rada se však proslavil hlavně ilustrační činností, které se věnoval po celé své tvůrčí období. Zde si vytvořil osobitý styl kresby. Rád ilustroval klasickou humoristickou literaturu (Dickensovu Kroniku Pickwickova klubu, dílo Saltykova-Ščedrina atd.), ale i českou klasiku (Neruda, Erben, Jirásek); kresbami a karikaturami přispíval rovněž do mnoha časopisů.

Samostatnou kapitolu tvoří jeho spolupráce a dlouholeté přátelství s humoristou Jaroslavem Žákem, jehož knížky, zkoumající nejen "hlubiny študácké duše", ilustroval, ale také byl u řady z nich spoluautorem (Bohatýrská trilogie). O Radových mravních kvalitách svědčí i skutečnost, že za okupace vydal pod svým jménem (třebaže prozrazení znamenalo přinejmenším uvěznění) Poláčkův román Hostinec U kamenného stolu, který rovněž ilustroval.

Roku 1945 byl jmenován profesorem Akademie a v této funkci setrval až do konce svého života. Obdržel také titul národního umělce.