Alberto Ascari

závodník F1

Narození:
13. července 1918
Úmrtí:
26. května 1955
Tato episoda se udála 22. května 1955 na Grand Prix Monaka. Alberto Ascari měl napnutou každou šlachu v těle a jeho Lancia D50 stíhala vedoucího Stirlinga Mosse, jedoucího na voze Mercedes W 196. Ascari v každém kole stahoval náskok o 2 až 3...

Životopis

Tato episoda se udála 22. května 1955 na Grand Prix Monaka. Alberto Ascari měl napnutou každou šlachu v těle a jeho Lancia D50 stíhala vedoucího Stirlinga Mosse, jedoucího na voze Mercedes W 196. Ascari v každém kole stahoval náskok o 2 až 3 sekundy. Kdo si to dokázal spočítat, věděl, že Ascari by Mosse v posledním kole dojel a snad i předjel.....

Rok 1954 byl značně frustrující pro dvojnásobného mistra světa z let 1952 a 1953. Na konci roku 1953 opustil Ferrari a podepsal smlouvu se společností Lancia, která poprvé ve své historii navrhla a postavila monopost pro Grand Prix. Vývoj šel pomalu a nasazení vozu se stále oddalovalo. V severní Itálii mezitím zavládlo zděšení po té, co Mercedes oznámil, že jeho nový revoluční prototyp je připraven a bude na startu Velké ceny Francie už v červenci. Prozatím Alberto, spolu s přítelem Luigim Villoresim, byl uvolněn od Lancie k Maserati. Tyto chlouby italského automobilového sportu byly jedinými konkurenty Fangia a Klinga na Mercedesech.

Po dvou chaotických závodech za volantem Maserati 250 F, byl Ascari velkoryse půjčen Ferrari na Velkou cenu Itálie. Alberto dokázal vybojovat druhou příčku v kvalifikaci a zajistil si tak start z první řady, čehož plně využil a až do 6 kola byl ve vedení. Závod se vyvíjel jako duel Ascariho s Mossem, který startoval na soukromém Maserati, ale v 49 kole musel Ascari odstoupil pro poruchu motoru. Nakonec se prosadilo rčení když se dva perou třetí se směje, a tak zvítězil Fangio s Mercedesem, ale jen díky proražené nádrži na Mossově voze.

Bylo více než jasné, že se musí něco podniknout, aby se přerušila nadvláda německých vozů a tak dvě hnědočervené Lancie byly rychle dokončené a mohly tak debutovat na posledním závodě sezóny ve Španělském Pedralbes. Ascari začal velmi působivě a první pozici na startu proměnil ve vedení a neustále svůj náskok zvyšoval. Ke zděšení všech v 9. kole Ascariho Lancia značně zpomalila a v dalším kole definitivně zastavila na okraji dráhy. Mezitím Villoresiho druhá Lancia dojezdila už ve čtvrtém kole a tak se premiéra nepovedla. I když v závodě zvítězil Hawthorn na Ferrari, Fangio si došel pro vavříny mistra světa a to především kvůli opožděném nasazení vozů Lancia D 50.

Ačkoliv při Grand Prix Argentiny všechny vozy Lancia neviděly cílový šachovnicový prapor, jíž v dalších dvou závodech formule 1, triumfovaly. V týmu se sešli dvě superhvězdy od Ferrari, Ascari a Villoresi, které doplnil talentovaný mladíček Eugenio Castellotti.

Vraťme se však zpět na trať do Monte Carla .........Jede se 81 kolo závodu a Stirling Moss bezradně pohlíží na svůj kouřící Mercedes. Zkáza Německého koncernu byla dokonána, již v polovině závodu musel odstoupit pro poruchu Fangio. Lancia tak vystřídala nadvládu "Stříbrných šípů".

Mezitím Ascari hnal svou Lanciu ke Kasínu, aniž by tušil co se před malým okamžikem přihodilo Mossovi a že je vlastně ve vedení. Ve snaze přiblížit se Mossovi zajížděl jedno nejrychlejší kolo za druhým, při výjezdu z tunelu byl oslepen slunečními paprsky a následující šikana vymrštila jeho vůz přes balíky slámy do vody v přístavu.

Závod vyhrál Trintignant na Ferrari, když se postupně musel dívat jak všichni jeho soupeři odstupují. Po hrůzostrašném saltu do přístavních vod, se Alberto Ascari zotavoval v nemocnici, jeho zranění nebyla nijak vážná, utrpěl pouze šok a zlomeninu nosu.

O čtyři dny později už byl znovu na dráze v Monze, aby sledoval testování sportovního vozů Ferrari. Na tento den měl naplánovaný jen slavnostní oběd s manželkou, když se rozhodl z ničeho nic vyzkoušet Castellottiho Ferrari. Do vozu usedl jen v civilním oblečení a ve vypůjčené přilbě. Ve třetím kole jeho vůz z nezjištěných příčin vyjel ze zatáčky a dvakrát se převrátil. Ascari utrpěl četná zranění, kterým jen pár minut po té polehl.

Alberto Ascari se narodil 13. července 1918 v Miláně. Jeho otec Antonio byl jedním z největších automobilových závodníků té doby. Často brával malého Alberta na závody, kterých se účastnil. Krátce před sedmými narozeninami svého syna Antonio Ascari zemřel. Bylo to při Grand Prix Francie v Montlehry. Od tohoto okamžiku Alberto toužil stát se automobilovým závodníkem jako jeho otec. Byl tak posedlý touto myšlenkou, že několikrát utekl ze školy a využil prvního momentu, aby si koupil motorku. Jeho prvním automobilovým závodem byla Mille Miglia, a vůz, který řídil bylo Ferrari. V roce 1940 si vzal milánskou dívku a měli spolu dvě děti. Děvče Patrizii a chlapce pojmenovali po dědečkovi, Antonio.

V roce 1947 koupil Alberto Maserati 4CLT/48 od rodiny Orsiniu. Sám dokázal sehnat 3 miliony lir a dalšími dvěma miliony mu pomohl kamarád Luigi Villoresi. Byl to ale velmi úspěšný tah a jak Ascari tak i Villoresi kralovali na tratích v severní Itálii. Ve svých úspěších pokračovali i následující rok, když triumfovali v San Remu. Alberto si vyzkoušel i Alfu 158 a dojel třetí v Grand Prix Francie.

Enzo Ferrari, skvělý kamarád a týmový partner Albertova otce, nabídnul Ascarimu a Villoresimu místa ve svém týmu pro rok 1949. V tomto roce Ascari zvítězil v pěti Velkých cenách a také ve Buenos Aires.

V roce 1950 zvítězilo Ferrari v 9 Velkých cenách a v roce 1951 v šesti. Přesto hrálo druhé housle a nestačilo na Alfu Romeo. Ale již další sezóna byla ve znamení Ascari Ferrari. Ascari chyběl pouze na startu Velké ceny Švýcarska, protože pokoušel štěstí v 500 mil Indianapolis s 4,5 litrovým Ferrari. Ve všech následujících Velkých cenách byl scénář monotónní: Ascari zvítězil ve všech zbývajících a stal se tak mistrem světa. Je pravda, že na tratích chyběl Fangio, který se vážně zranil na trati v Monze, ale Ascari následující rok dokázal, že to nebyla náhoda a obhájil tak titul Mistra světa i s velkou konkurencí ve vozech Maserati (Fangio, Gonzalez).

Ascariho smrt byla považována za národní ztrátu. Telegramy soucitu přicházely z celého světa. V den jeho pohřbu se milánské náměstí Piazza del Duomo, zaplnilo lidmi a jinak nejhlučnější část Milána ztichla tak, že bylo možno slyšet zvonit telefony v domech. V chrámu San Carlo al Corso visel černý závěs po několik týdnů.

Tři dny po pohřbu, Lancia ukončila sportovní aktivity ve Formuli 1 a všechny vozy D50 předala Ferrari.

Autor: Jiří Žemlička