Její matka byla Italka a otec, povoláním novinář, byl rakouského původu. Studovala herectví na římské vysoké film. škole Centro Sperimentale di Cinematografia, kde už v prvním ročníku debutovala ve filmu.

Během 30. a 40. let, kdy se celá italská kinematografie uchylovala ke kompromisům, aby nemusela zcela sloužit fašistické ideologii, a kdy tvůrci natáčeli lidové veselohry, melodramata nebo přepisy literárních předloh, hrála v celé řadě těchto filmů.

Vytvářela tu typ citlivých mladých dívek a zaujala především svým kultivovaným herectvím. Skvělý výkon v tomto období podala v roli mladinké matky ve film. adaptaci románu Antonia Fogazzara Malý starodávný svět (r. M. Soldati).

Nehrála vlastně v žádném neorealistickém filmu, neboť krátce po válce odjela do Hollywoodu. Pozval ji tam producent David O. Selznick, aby ztvárnila titulní roli nymfomanky a vražedkyně, do níž se zamiluje její ženatý obhájce (Gregory Peck), v soudním dramatu Případ Paradinová (r. A. Hitchcock).Zámořské působení však kvalitativně příliš neobohatilo její filmografii, pouze dodalo větší lesk jejímu jménu.

Po návratu do Evropy poč. 50. let zahájila nejlepší období své kariéry; získala si mezinárodní popularitu díky spolupráci s významnými režiséry, pod jejichž vedením vytvářela postavy oduševněle krásných žen, propadajících romantické, vášnivé či sebezničující lásce, která jim mnohdy způsobuje bolest a utrpení: Italka Claudia, do jejíhož milostného vztahu s francouzským studentem (Jean Marais) zasáhla válka, v dramatu Zázraky se dějí jen jednou (r. Y. Allégret); hraběnka Livia Serpieriová, o jejíž osudové lásce ke zhýralému rakouskému důstojníkovi (Farley Granger) vypráví historické drama z doby italského povstání proti rakouským okupantům Vášeň (r. L. Visconti); ovdovělá Irma, kvůli níž nakonec spáchá sebevraždu její dlouholetý milenec (Steve Cochran), v psychologickém dramatu Výkřik (r. M. Antonioni).

V roce 1954 byla zapletena do skandálu kolem drogami motivované vraždy, který její kariéru na tři roky přerušil. V 70. a 80. letech se objevovala na film. plátně v menších a již ne tak efektních rolích.

S přibývajícím věkem ztělesňovala zralé, ale stále půvabné ženy, především matky dospělých dětí, stárnoucí a distingované dámy: bývalá milenka antifašisty, jehož syn (Giulio Brogi) odhaluje po letech pozadí otcovy smrti, v psychologickém dramatu podle románu Jorgeho Luise Borgese Strategie pavouka (r. B. Bertolucci); osaměle žijící Gina, chůva mladé teroristky z bohaté rodiny (Lina Sastriová), v psychologickém kriminálním dramatu Utajená tajemství (r. G. Bertolucci); spisovatelka polského původu Bacha, jedna ze tří povahově a věkově rozdílných lesbických žen (Marie-Christine Barraultová a Guillemette Grobonová), jejichž vzájemné city a zkušenosti zobrazuje komorní psychologické drama Červená spodnička (r. G. Lefebvrová).

Za roli hospodyně v psychologickém dramatu Pád vzdorovitých andělů (r. M. T. Giordana) získala Donatellova Davida 1982. V roce 1956 založila divadelní společnost. Roku 1991 byla poctěna za celoživotní dílo Zvláštním Donatellovým Davidem.

V letech 1944-52 byl jejím manželem klavírista a skladatel Oscar de Mejo.