Jako čtrnáctiletá se úspěšně zúčastnila soutěže zpěváků v madridském rozhlasu a brzy byla obsazena do hlavní role ve filmu Zampo a já (r. L. Lucía). Poté studovala herectví v Teatro Estudio de Madrid pod vedením Miguela Narrose. Jako přední členka madridského divadla Teatro Español slavila úspěchy mj. úlohami krásné profesorovy ženy Jeleny v Čechovově dramatu Strýček Váňa nebo Adely v Lorcově tragédii Dům doni Bernardy, v jejíž stejnojmenné film. verzi (r. M. Camus) si zopakovala tutéž roli nejmladší dcery, která se jako jediná z rodiny dokáže vzepřít matčině despotismu.

Účinkovala rovněž v pařížských divadlech Odeon a Comédie Française a londýnském divadle Old Vic. Před film. kameru se vrátila poč. 70. let rolí španělské venkovské dívky Isabel, pro niž se stane pracovní pobyt v Paříži tvrdou zkouškou dospělosti, v psychologickém dramatu Španělky v Paříži (r. R. Bodegas). Do mezinárodního povědomí vstoupila jako Fortunata, hrdinka TV seriálu podle románu Péreze Galdóse Fortunata a Jacinta.

Přelom v její film. kariéře nastal 1982, kdy vytvořila dvě dramaticky vyhrocené postavy: nevěsta Ana a posléze teta přecitlivělého a nemocného chlapce (Alvaro Sánchez-Prieto), o něhož soupeří s jeho matkou (Ángela Molinová), v rodinném dramatu z kastilského venkova 40. a 50. let Démoni v zahradě (r. M. Gutiérrez Aragón); obětavá Victorita, která se všemožně snaží sehnat prostředky k uzdravení svého vážně nemocného snoubence, ve film. adaptaci stejnojmenného románu Camila Josého Cely Úl (r. M. Camus).

V roce 1991 debutovala jako film. režisérka komedií Jak být ženou a úmyslně nezemřít, pojednávající o problémech čtyřicetileté, třikrát provdané novinářky (Carmen Maurová), které se stále nedaří být dokonalou ženou. Příležitostně se A. B. věnuje i hudebním aktivitám; pro gramofirmu CBS nazpívala písně s básnickými texty Nicolase Guilléna, F. G. Lorcy, Blase Otera a Rafaela Albertiho. Její repertoár tvoří písně textaře, skladatele a zpěváka Víctora Manuela, za něhož je provdána.