Daniela Kolářováje česká herečka a bývalá politička.V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Mimořádnou diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích...
Životopis
Daniela Kolářováje česká herečka a bývalá politička.
V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Mimořádnou diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk) a zejména účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, televizní seriál Taková normální rodinka). Hrála ve čtyřech filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve).
Životopis
Dětství
Dětství prožila téměř celé v Karlových Varech, kde maminka pracovala v účtárně divadla. Její rodiče se rozvedli, když jí byl rok. Až v pěti letech poznala svého vlastního otce a spolu s ním i mladší nevlastní sestru Věru, jež v roce 1968 emigrovala do Nizozemska. Při vzpomínkách na Vary se jí nejvíce vybaví blízkost lesa, možnost zimních sportů a především karlovarské divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm (hned vedle divadla teče řeka Teplá). Právě tam v devíti letech začala hereckou kariéru malou rolí v pohádce Císařovy šaty. Protože chodila dost cvičit, tak i pomýšlela na to, že by po gymnáziu šla na sportovní vysokou školu. Ale pak do jejího rozhodování výrazněji a výrazněji vstupovaly další divadelní pokusy. Na karlovarském gymnáziu hrála ve studentském divadle malých forem (nejdřív se jmenovalo Štycháček, později Kapsa).
Profesní
V letech 1964 až 1968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ještě než dostudovala DAMU (ve třetím ročníku), zahrála si velkou roli ve filmu Soukromá vichřice (1967, režie: Hynek Bočan). Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna, od roku 1971 do současnosti je členkou Divadla na Vinohradech. V poslední době ale sklízí úspěchy ve hrách, které na své mateřské scéně nehraje. Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších.
Osobní
Daniela Kolářová je vdaná za herce a režiséra Divadla Na zábradlí Jiřího Ornesta. Provdala se ve svých osmadvaceti. Po čtrnácti letech se rozvedli, ovšem v polovině 90. let se podruhé vzali. Mají spolu syny Šimona (* 1974) a Matěje (* 1977). Bydlí v Praze a na Dobříšsku má domek. V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady. Nyní se věnuje charitě – působí jako předsedkyně správní rady nadace Duha, pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.
V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Mimořádnou diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk) a zejména účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, televizní seriál Taková normální rodinka). Hrála ve čtyřech filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve).
Životopis
Dětství
Dětství prožila téměř celé v Karlových Varech, kde maminka pracovala v účtárně divadla. Její rodiče se rozvedli, když jí byl rok. Až v pěti letech poznala svého vlastního otce a spolu s ním i mladší nevlastní sestru Věru, jež v roce 1968 emigrovala do Nizozemska. Při vzpomínkách na Vary se jí nejvíce vybaví blízkost lesa, možnost zimních sportů a především karlovarské divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm (hned vedle divadla teče řeka Teplá). Právě tam v devíti letech začala hereckou kariéru malou rolí v pohádce Císařovy šaty. Protože chodila dost cvičit, tak i pomýšlela na to, že by po gymnáziu šla na sportovní vysokou školu. Ale pak do jejího rozhodování výrazněji a výrazněji vstupovaly další divadelní pokusy. Na karlovarském gymnáziu hrála ve studentském divadle malých forem (nejdřív se jmenovalo Štycháček, později Kapsa).
Profesní
V letech 1964 až 1968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ještě než dostudovala DAMU (ve třetím ročníku), zahrála si velkou roli ve filmu Soukromá vichřice (1967, režie: Hynek Bočan). Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna, od roku 1971 do současnosti je členkou Divadla na Vinohradech. V poslední době ale sklízí úspěchy ve hrách, které na své mateřské scéně nehraje. Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších.
Osobní
Daniela Kolářová je vdaná za herce a režiséra Divadla Na zábradlí Jiřího Ornesta. Provdala se ve svých osmadvaceti. Po čtrnácti letech se rozvedli, ovšem v polovině 90. let se podruhé vzali. Mají spolu syny Šimona (* 1974) a Matěje (* 1977). Bydlí v Praze a na Dobříšsku má domek. V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady. Nyní se věnuje charitě – působí jako předsedkyně správní rady nadace Duha, pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.
