Jako dcera pojišťovacího agenta židovského původu zpívala od dětství v synagoze. Po dvou letech studia antropologie na University of Washington začala v Los Angeles pracovat jako modelka. Hereckou průpravu absolvovala u Sanforda Meisnera a v TV pořadu Playhouse 90, v němž vystoupila více než čtyřistakrát. 1961 se představila na Broadwayi po boku Jane Fondové ve hře Směšný pár.

Od poč. 60. let se uplatňovala také ve filmu, ale výrazněji na sebe upozornila teprve rolí manželky Alice, za jejíž ztvárnění v komedii Bob a Carol a Ted a Alice (r. P. Mazursky) byla nominována na Oscara 1969. Během 70. let se prosadila jako hvězda a zároveň prokázala své všestranné herecké schopnosti ve filmech významných tvůrců. Zajímavou kreaci předvedla v postavě Ingrid Everleighové, která se stane obětí intrik s odposlouchávacím zařízením, v kriminálním snímku Záznamy o Andersonovi (r. S. Lumet).

Komediální polohu si vyzkoušela v kriminální komedii Pomsta Růžového pantera (r. B. Edwards), kde ztělesnila někdejší sekretářku a milenku jednoho mafiána, která pomůže zneškodnit pašerácký gang. Druhou nominaci na Oscara 1978 jí vynesla úloha manželky zavražděného milionáře Julie Farnsworthové, do něhož se vtělí omylem zesnulý rugbyový hráč (Warren Beatty), v duchařské komedii Nebe počká (r. W. Beatty a B. Henry).

V roce 1976 natočila ve vlastní produkci středometrážní autorský film Growning Pains: Number One (Přibývající bolesti: Číslo jedna), na němž se podílela také jako střihačka a autorka hudby. 1990 režírovala celovečerní autorský snímek Konec nevinnosti, v němž vytvořila hlavní roli rozmazlené ženy Stephanie, která nedokáže zvládnout svůj citový život. 1965-68 byla D. C. provdána za herce Caryho Granta.