Jelena Vesninová je ruská profesionální tenistka a olympijská vítězka z ženské čtyřhry Riodejaneirské olympiády 2016, kterou odehrála s Jekatěrinou Makarovovou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva singlové a čtrnáct deblových...
Životopis
Jelena Vesninová je ruská profesionální tenistka a olympijská vítězka z ženské čtyřhry Riodejaneirské olympiády 2016, kterou odehrála s Jekatěrinou Makarovovou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva singlové a čtrnáct deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a šest ve čtyřhře.
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2016 na 20. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2015 na 3. místě. Trénuje ji bývalý sovětský tenista Andrej Česnokov a otec Sergej Vesnin. Prvním koučem byl Jurij Judkin.
Na grandslamu vyhrála se stabilní spoluhráčkou Jekatěrinou Makarovovou ženskou čtyřhru na French Open 2013 a US Open 2014, když v prvním finále zdolaly italskou dvojici Sara Erraniová a Roberta Vinciová, a ve druhém pak švýcarsko-italský pár Martina Hingisová a Flavia Pennettaová. Společně s brazilským tenistou Brunem Soaresem zvítězila na Australian Open 2016 v soutěži smíšené čtyřhry.
Celkem devětkrát odešla z grandslamového finále poražena – z ženského debla na French Open 2009, 2011 i 2016, a také z Wimbledonu 2010, 2015 a Australian Open 2014. Třikrát pak neuspěla s indickými partnery Bhupathim a Paesem ve smíšené soutěži. Finálové porážky přišly ve Wimbledonu 2011 a 2012, a také na Australian Open 2012.
Týmové soutěže
V ruském fedcupovém týmu debutovala v roce 2006 umagskou baráží Světové skupiny proti Chorvatsku, v níž prohrála s Annou Čakvetadzeovou čtyřhru. Rusky přesto triumfovaly 3:2 na zápasy. V letech 2007 a 2008 byla součástí družstva, které celou soutěž vyhrálo. Ve finále 2007 proti Italkám přispěla k výsledku 4:0 bodem z dvouhry, když porazila Maru Santangelovou. V boji o titul roku 2008 proti Španělsku, jež Rusky zvládly 4:0 na zápasy, získala s Jekatěrinou Makarovovou bod ze čtyřhry. Do listopadu 2015 v soutěži nastoupila ke třinácti mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 9–3 ve čtyřhře.
Rusko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v ženské čtyřhře vytvořila sedmou nasazenou dvojici s Věrou Zvonarevovou. Soutěž opustily po čtvrtfinálové prohře 4–6, 0–6 od pozdějších olympijských vítězek Sereny a Venus Williamsových.
Zúčastnila se také londýnských Her XXX. olympiády, kde v ženském deblu startovala s Jekatěrinou Makarovovou. V roli turnajových šestek dohrály mezi poslední osmičkou párů, když podlehly nejvýše nasazeným Američankám Liezel Huberové s Lisou Raymondovou po setech 3–6 a 3–6. Spolu s Michailem Južným nastoupila na divokou kartu i do smíšené soutěže. V úvodním kole je vyřadila argentinská dvojice Gisela Dulková a Juan Martín del Potro.
Tenisová kariéra
V říjnu 2002 – ve věku šestnácti let a dvou měsíců – poprvé startovala v kvalifikaci turnaje okruhu ITF, když obdržela divokou kartu na 10tisícovou událost v egyptské Gíze. Po zvládnutém kvalifikačním turnaji postoupila do hlavní soutěže.
Premiérovou událostí na okruhu WTA Tour se stala kvalifikace říjnového Kremlin Cupu 2003, a o týden později kvalifikace Taškent Open 2003, z nichž do hlavní soutěže nepostoupila. Tu si zahrála až v listopadu 2004, když vypadla s Argentinkou Marianou Díazovou Olivovou v úvodním kole listopadového Challenge Bell v Québecu. Na stejném kanadském turnaji získala v roce 2005 první titul na okruhu WTA, a to z deblové soutěže. Spolu s krajankou Anastasií Rodionovovou ve finále zdolaly lotyšsko-americký pár Līga Dekmeijereová a Ashley Harkleroadová.
Debutový průlom do elitní stovky žebříčku WTA ve dvouhře přišel 16. ledna 2006, když se posunula ze 100. na 100. příčku. O šest měsíců později pronikla 24. července 2006 do první padesátky, a to z 51. na 50. místo. Mezi prvních deset deblistek světa se premiérově podívala 9. května 2011, kdy figurovala na 10. pozici světové klasifikace ve čtyřhře. Do elitní pětky pak vystoupala 12. srpna 2013 na 5. místo.
Po sérii šesti prohraných finále dvouhry na okruhu WTA Tour – trvající od ASB Classic 2009 s Dementěvovou až do porážky s Erraniovou na Budapest Grand Prix 2012 –, vybojovala premiérový titul na lednovém Moorilla Hobart International 2013 po výhře nad Barthelovou. Druhou singlovou trofej přidala na travnatém AEGON International 2013 v Eastbourne, kde hladce přehrála Američanku Hamptonovou.
V sezóně 2013 vyhrála s Jekatěrinou Makarovovou čtyhru na březnovém BNP Paribas Open, kde ve finále zdolaly Petrovovou se Srebotnikovou 6–0, 5–7 a [10–6]. Premiérový grandslamový triumf si připsaly na antukovém French Open a také semifinálová účast na Australian Open jim zajistila start ve deblové soutěži istanbulského Tunraje mistryň 2013. Kvalifikovaly se do něj jako poslední čtvrtý pár. V semifinále přesto vyřadily světové jedničky Erraniovou s Vinciovou, aby je ve finále zastavila čínsko-tchajwanská dvojice Pcheng Šuaj a Sie Su-wej.
Na Riodejaneirské olympiádě 2016 vyhrála s Makarovovou zlatou medaili v ženské čtyřhře, když ve finále zdolaly za 1:39 hodin švýcarské turnajové pětky Timeu Bacsinszkou s Martinou Hingisovou po dvousetovém průběhu 6–4 a 6–4.
Na Letní univerziádě 2013 v Kazani vybojovala zlatou medaili z ženské čtyřhry, v páru s Anastasií Pavljučenkovovou, a také ze smíšené čtyřhry po boku Andreje Kuzněcova.
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2016 na 20. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2015 na 3. místě. Trénuje ji bývalý sovětský tenista Andrej Česnokov a otec Sergej Vesnin. Prvním koučem byl Jurij Judkin.
Na grandslamu vyhrála se stabilní spoluhráčkou Jekatěrinou Makarovovou ženskou čtyřhru na French Open 2013 a US Open 2014, když v prvním finále zdolaly italskou dvojici Sara Erraniová a Roberta Vinciová, a ve druhém pak švýcarsko-italský pár Martina Hingisová a Flavia Pennettaová. Společně s brazilským tenistou Brunem Soaresem zvítězila na Australian Open 2016 v soutěži smíšené čtyřhry.
Celkem devětkrát odešla z grandslamového finále poražena – z ženského debla na French Open 2009, 2011 i 2016, a také z Wimbledonu 2010, 2015 a Australian Open 2014. Třikrát pak neuspěla s indickými partnery Bhupathim a Paesem ve smíšené soutěži. Finálové porážky přišly ve Wimbledonu 2011 a 2012, a také na Australian Open 2012.
Týmové soutěže
V ruském fedcupovém týmu debutovala v roce 2006 umagskou baráží Světové skupiny proti Chorvatsku, v níž prohrála s Annou Čakvetadzeovou čtyřhru. Rusky přesto triumfovaly 3:2 na zápasy. V letech 2007 a 2008 byla součástí družstva, které celou soutěž vyhrálo. Ve finále 2007 proti Italkám přispěla k výsledku 4:0 bodem z dvouhry, když porazila Maru Santangelovou. V boji o titul roku 2008 proti Španělsku, jež Rusky zvládly 4:0 na zápasy, získala s Jekatěrinou Makarovovou bod ze čtyřhry. Do listopadu 2015 v soutěži nastoupila ke třinácti mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 9–3 ve čtyřhře.
Rusko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v ženské čtyřhře vytvořila sedmou nasazenou dvojici s Věrou Zvonarevovou. Soutěž opustily po čtvrtfinálové prohře 4–6, 0–6 od pozdějších olympijských vítězek Sereny a Venus Williamsových.
Zúčastnila se také londýnských Her XXX. olympiády, kde v ženském deblu startovala s Jekatěrinou Makarovovou. V roli turnajových šestek dohrály mezi poslední osmičkou párů, když podlehly nejvýše nasazeným Američankám Liezel Huberové s Lisou Raymondovou po setech 3–6 a 3–6. Spolu s Michailem Južným nastoupila na divokou kartu i do smíšené soutěže. V úvodním kole je vyřadila argentinská dvojice Gisela Dulková a Juan Martín del Potro.
Tenisová kariéra
V říjnu 2002 – ve věku šestnácti let a dvou měsíců – poprvé startovala v kvalifikaci turnaje okruhu ITF, když obdržela divokou kartu na 10tisícovou událost v egyptské Gíze. Po zvládnutém kvalifikačním turnaji postoupila do hlavní soutěže.
Premiérovou událostí na okruhu WTA Tour se stala kvalifikace říjnového Kremlin Cupu 2003, a o týden později kvalifikace Taškent Open 2003, z nichž do hlavní soutěže nepostoupila. Tu si zahrála až v listopadu 2004, když vypadla s Argentinkou Marianou Díazovou Olivovou v úvodním kole listopadového Challenge Bell v Québecu. Na stejném kanadském turnaji získala v roce 2005 první titul na okruhu WTA, a to z deblové soutěže. Spolu s krajankou Anastasií Rodionovovou ve finále zdolaly lotyšsko-americký pár Līga Dekmeijereová a Ashley Harkleroadová.
Debutový průlom do elitní stovky žebříčku WTA ve dvouhře přišel 16. ledna 2006, když se posunula ze 100. na 100. příčku. O šest měsíců později pronikla 24. července 2006 do první padesátky, a to z 51. na 50. místo. Mezi prvních deset deblistek světa se premiérově podívala 9. května 2011, kdy figurovala na 10. pozici světové klasifikace ve čtyřhře. Do elitní pětky pak vystoupala 12. srpna 2013 na 5. místo.
Po sérii šesti prohraných finále dvouhry na okruhu WTA Tour – trvající od ASB Classic 2009 s Dementěvovou až do porážky s Erraniovou na Budapest Grand Prix 2012 –, vybojovala premiérový titul na lednovém Moorilla Hobart International 2013 po výhře nad Barthelovou. Druhou singlovou trofej přidala na travnatém AEGON International 2013 v Eastbourne, kde hladce přehrála Američanku Hamptonovou.
V sezóně 2013 vyhrála s Jekatěrinou Makarovovou čtyhru na březnovém BNP Paribas Open, kde ve finále zdolaly Petrovovou se Srebotnikovou 6–0, 5–7 a [10–6]. Premiérový grandslamový triumf si připsaly na antukovém French Open a také semifinálová účast na Australian Open jim zajistila start ve deblové soutěži istanbulského Tunraje mistryň 2013. Kvalifikovaly se do něj jako poslední čtvrtý pár. V semifinále přesto vyřadily světové jedničky Erraniovou s Vinciovou, aby je ve finále zastavila čínsko-tchajwanská dvojice Pcheng Šuaj a Sie Su-wej.
Na Riodejaneirské olympiádě 2016 vyhrála s Makarovovou zlatou medaili v ženské čtyřhře, když ve finále zdolaly za 1:39 hodin švýcarské turnajové pětky Timeu Bacsinszkou s Martinou Hingisovou po dvousetovém průběhu 6–4 a 6–4.
Na Letní univerziádě 2013 v Kazani vybojovala zlatou medaili z ženské čtyřhry, v páru s Anastasií Pavljučenkovovou, a také ze smíšené čtyřhry po boku Andreje Kuzněcova.