Intelektuál i filmař samouk získal Zlatou palmu v Cannes (Dělnická třída kráčí do ráje, 1971) i Oscara za zahraniční film (Podivné vyšetřování, 1969), díky svým nekompromisním a precizně formulovaným názorům na soudobou politiku, morálku i umění byl však až do nedávna opomíjen a záměrně marginalizován. Jeho fascinující osobnost přitahovala řadu klíčových postav italského filmu, které s ním pojilo dlouholeté přátelství i spolupráce na výrazně stylizovaných filmech, jako např. scenáristé Tonino Guerra (mimo jiné Sečtené dny či Tiché místo na venkově) nebo Ugo Pirro (např. Každému, co mu patří či Vlastnictví není již krádež), hudební skladatel Ennio Morricone (spolupráce na sedmi filmech) nebo herci Gian Maria Volonté (mimo jiné Todo modo) a Marcello Mastroianni (Vrah či Desátá oběť).