František Lukeš byl český kněz, probošt, spisovatel a pedagog.

František Lukeš vystudoval Obchodní akademii v Hořicích, ze které následně vstoupil do semináře v Hradci Králové, kde byl v roce 1947 vysvěcen na kněze. Působil v Náchodě, Libici nad Cidlinou, v Činěvsi a okolí, v Poděbradech a Hradci Králové. Zasedal v komisích biskupské konference v oboru ekumenismu a umění.

Stal se autorem řady pořadů, fejetonů, článků a úvah k aktuálním událostem, publikovaných v novinách, regionálním tisku i vysílaných v rozhlase a televizi. Za pedagogické působení mu byla v roce 1995 udělena pamětní medaile Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové. Veřejnosti je znám jeho vztah k výtvarnému umění a hudbě.[zdroj?] Byl přítelem Eduarda Hakena, Karla Svolinského, Viléma Přibyla, Josefa Vlacha, Jaroslava Seiferta a dalších umělců.

- Celý žívot jsem se učil, a přece jsem propadl (1994)
- Byl jsem nablízku (1996)
- Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout (1997)
- Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal (1999)