František Peterka byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor, člen Sdružení Hollar.
Mládí a studia
Narodil se v nemajetné rodině zemědělského dělníka jako první ze tří dětí. Do školy začal chodit (1926) v obci Tučapy, kde bydleli...
Životopis
František Peterka byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor, člen Sdružení Hollar.
Mládí a studia
Narodil se v nemajetné rodině zemědělského dělníka jako první ze tří dětí. Do školy začal chodit (1926) v obci Tučapy, kde bydleli (1925–1929), po přestěhování do Podolí (zemědělský dvůr ležící mezi Čenkovem u Malšic a Skrýchovem) chodil do školy ve Skrýchově. Rád a dobře kreslil. V roce 1931 začal studovat na osmiletém gymnáziu v Táboře. Z finančních důvodů však po skončení sekundy přešel do třetí třídy měšťanské školy, v roce 1935 nastoupil do učení na strojního zámečníka v malé továrně v Malšicích. Zde pak pracoval jako tovaryš, v lednu 1943 byl totálně nasazen v Saalfeldu v Německu jako frézař u firmy Zeiss. Zde vážně onemocněl a po měsíci na marodce pracovního lágru byl odeslán domů, kde se zvolna zotavoval a pracoval na podolském statku.
V klidu malé obce začal jak doma, tak v přírodě, pilně kreslit a malovat; po skončení německé okupace ČSR odjel koncem května 1945 na doporučení profesora Lašky do Prahy, udělal zkoušky a začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejprve v ateliéru prof. Vladimíra Pukla, pak ve všeobecné škole. „Samorost“ Peterka, zvyklý na volný prostor a na přírodu, se nemohl smířit s tvorbou v ateliéru a s tehdejší „drezúrou výuky“, měl problémy a hrozilo mu i vyloučení. V druhém roce však začal pracovat v grafických materiálech a technikách, perokresbě, leptu. Učení se mu dařilo, byl zručný a na konci druhého roku získal za soubor leptů druhou cenu. O prázdninách vykonal základní vojenský výcvik (Klatovy, Šumava). Absolutorium na AVU získal v roce 1949 a rozhodl se pro návrat na jih Čech. V roce 1950 se oženil, bydlel dál v Podolí a po několikaleté úpravě domku v Čenkově se zde usadil natrvalo.
Dílo a uznání
Peterkův talent se potvrdil již brzy při studiu, např.lepty Žňové práce na poli a Podobizna otce či prvními dřevořezy Polibek, Lučina, Bolest. Po škole doma usilovně pracoval a hledal svoji cestu a výraz; ve skromné dílně začalo vznikat velké množství kreseb z prostředí venkova, přírody a domova a také dřevořezy. Snaha se setkala s ohlasem. Byl přijat za člena nové tvůrčí skupiny M57; jeho díla si povšimla i kritika na Výstavě mladých v Brně na jaře 1958; jako čtyřicetiletý měl svoji první samostatnou výstavu. Jeho jméno pronikalo do širšího kulturního povědomí a samotářský život mimo výtvarná centra se u něho stal spíše předností; z celého díla je cítit vroucí poměr k rodnému kraji.
František Peterka se věnoval jak ilustraci knih (pro edice České básně a Klub přátel poezie, po r. 1963 i spolupráce s nakladatelstvími Československý spisovatel, Odeon, Mladá fronta), koláži a pastelu, tak dřevořezu, příležitostně i dřevorytu a linorytu, známé jsou jeho ex libris i dekorace v interiérové architektuře (například návrh dekorativní mříže pro dveře Muzea v Soběslavi). Tvořil také v oblasti leptu, miniatur a tepané mědi. Byl činný ve výtvarných sdruženích a komisích (SČVU a Alšova jihočeská galerie); od r. 1958 byl členem „Sdružení českých umělců a grafiků Hollar“; jeho výtvarná forma byla roku 1983 oceněna titulem zasloužilého umělce; získal Jihočeskou výtvarnou cenu, výroční cenu SČVU a slovenskou cenu ČFVU.
Mládí a studia
Narodil se v nemajetné rodině zemědělského dělníka jako první ze tří dětí. Do školy začal chodit (1926) v obci Tučapy, kde bydleli (1925–1929), po přestěhování do Podolí (zemědělský dvůr ležící mezi Čenkovem u Malšic a Skrýchovem) chodil do školy ve Skrýchově. Rád a dobře kreslil. V roce 1931 začal studovat na osmiletém gymnáziu v Táboře. Z finančních důvodů však po skončení sekundy přešel do třetí třídy měšťanské školy, v roce 1935 nastoupil do učení na strojního zámečníka v malé továrně v Malšicích. Zde pak pracoval jako tovaryš, v lednu 1943 byl totálně nasazen v Saalfeldu v Německu jako frézař u firmy Zeiss. Zde vážně onemocněl a po měsíci na marodce pracovního lágru byl odeslán domů, kde se zvolna zotavoval a pracoval na podolském statku.
V klidu malé obce začal jak doma, tak v přírodě, pilně kreslit a malovat; po skončení německé okupace ČSR odjel koncem května 1945 na doporučení profesora Lašky do Prahy, udělal zkoušky a začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejprve v ateliéru prof. Vladimíra Pukla, pak ve všeobecné škole. „Samorost“ Peterka, zvyklý na volný prostor a na přírodu, se nemohl smířit s tvorbou v ateliéru a s tehdejší „drezúrou výuky“, měl problémy a hrozilo mu i vyloučení. V druhém roce však začal pracovat v grafických materiálech a technikách, perokresbě, leptu. Učení se mu dařilo, byl zručný a na konci druhého roku získal za soubor leptů druhou cenu. O prázdninách vykonal základní vojenský výcvik (Klatovy, Šumava). Absolutorium na AVU získal v roce 1949 a rozhodl se pro návrat na jih Čech. V roce 1950 se oženil, bydlel dál v Podolí a po několikaleté úpravě domku v Čenkově se zde usadil natrvalo.
Dílo a uznání
Peterkův talent se potvrdil již brzy při studiu, např.lepty Žňové práce na poli a Podobizna otce či prvními dřevořezy Polibek, Lučina, Bolest. Po škole doma usilovně pracoval a hledal svoji cestu a výraz; ve skromné dílně začalo vznikat velké množství kreseb z prostředí venkova, přírody a domova a také dřevořezy. Snaha se setkala s ohlasem. Byl přijat za člena nové tvůrčí skupiny M57; jeho díla si povšimla i kritika na Výstavě mladých v Brně na jaře 1958; jako čtyřicetiletý měl svoji první samostatnou výstavu. Jeho jméno pronikalo do širšího kulturního povědomí a samotářský život mimo výtvarná centra se u něho stal spíše předností; z celého díla je cítit vroucí poměr k rodnému kraji.
František Peterka se věnoval jak ilustraci knih (pro edice České básně a Klub přátel poezie, po r. 1963 i spolupráce s nakladatelstvími Československý spisovatel, Odeon, Mladá fronta), koláži a pastelu, tak dřevořezu, příležitostně i dřevorytu a linorytu, známé jsou jeho ex libris i dekorace v interiérové architektuře (například návrh dekorativní mříže pro dveře Muzea v Soběslavi). Tvořil také v oblasti leptu, miniatur a tepané mědi. Byl činný ve výtvarných sdruženích a komisích (SČVU a Alšova jihočeská galerie); od r. 1958 byl členem „Sdružení českých umělců a grafiků Hollar“; jeho výtvarná forma byla roku 1983 oceněna titulem zasloužilého umělce; získal Jihočeskou výtvarnou cenu, výroční cenu SČVU a slovenskou cenu ČFVU.