Od svých deseti let vyrůstal v Neapoli, kde vystudoval elektrotechniku. V letech 1961-63 absolvoval odbornou hereckou průpravu na Akademii dramatického umění Silvia D'Amica v Římě a první divadelní angažmá nastoupil do Piccolo Teatro ve...

Životopis

Od svých deseti let vyrůstal v Neapoli, kde vystudoval elektrotechniku.

V letech 1961-63 absolvoval odbornou hereckou průpravu na Akademii dramatického umění Silvia D'Amica v Římě a první divadelní angažmá nastoupil do Piccolo Teatro ve Florencii, kde slavil úspěch po boku Giana Marii Volontého jako Puk v Shakespearově Snu noci svatojánské.

Roku 1964 se představil na otevřené scéně ve Veroně jako Romeo v moderně pojaté inscenaci Shakespearova Romea a Julie (r. F. Zeffirelli), s níž také hostoval v Moskvě, Vídni a na Divadelním festivalu národů v Paříži.

Popularitu u italských diváků mu přinesla titulní role v seriálové TV dramatizaci Dickensova románu David Copperfield (1965). Od pol. 60. let se začal uplatňovat rovněž ve filmu, kde však na sebe výrazněji upozornil teprve rolí kuchaře Nella, jehož milostné vzplanutí ke květinářce (Monica Vittiová), do níž je zamilován jeho ženatý přítel (Marcello Mastroianni), končí tragickým gestem, v tragikomedii Drama žárlivosti (r. E. Scola).

Do mezinárodního povědomí se zapsal zejména díky provokativně sžíravým filmům režisérky Liny Wertmüllerové, v nichž vytvořil typ průměrného Itala, neurotizovaného určitým komplexem či utkvělou myšlenkou, vycházející ze společenské reality. Někdy se tito antihrdinové uchylují k zoufalé individuální vzpouře proti vžitým mravům, jak se o to pokouší mj. levicově orientovaný sicilský dělník Mimi, za jehož ztvárnění v politické satiře Kovodělník Mimi, zraněný ve své cti obdržel Donatellova Davida 1972.

Z jiného důvodu hodlá uskutečnit atentát na Mussoliniho venkovan Tunin, kterého ztělesnil ve snímku Film o lásce a anarchii a svým výkonem si vysloužil cenu na MFF v Cannes 1973.

Jedním z adeptů na Oscara 1976 se stal díky titulní roli dezertéra a vězně z koncentračního tábora, jenž se z pudu sebezáchovy neštítí žádné podlosti, v cynické tragikomedii Pasqualino Sedmikráska.

Dojemně působivou kreaci, za níž byl oceněn na MFF v San Sebastianu 1973, předvedl v postavě čističe bot a příležitostného statisty milánské opery Bigia Soliseho, kterého touha po slávě dožene na třicet let do vězení, v ironické frašce To jsem byl já (r. A. Lattuada). Do této kategorie traumatizovaných hrdinů, schopných třeba i zabíjet, spadá také dekadentní aristokrat Tullio Hermil, jemuž G. G. vtiskl podmanivý šarm vášnivého milovníka a odpuzující chladnokrevnost vraha, ve stejnojmenné film. adaptaci románu Gabriela D'Annunzia Nevinný (r. L. Visconti).

Zájem o jeho herecké služby projevili i další světově proslulí tvůrci; předčasně zesnulý německý režisér R. W. Fassbinder ho obsadil do role hudebníka Roberta Mendelssohna, milence hlavní hrdinky (Hanna Schygullová) v melodramatu Lili Marleen, a americký režisér F. F. Coppola mu svěřil part otce Claudia v prostřední epizodě Life Without Zoe (Život bez Zoe) třípovídkového snímku Povídky z New Yorku.

Donatellovým Davidem 1994 byla oceněna jeho vedlejší role otce v rodinném dramatu Jako dva krokodýlové (r. G. Campiotti) a Donatellův David 1995 mu byl udělen za roli neorealistického scenáristy Sergia Amideiho ve snímku z filmařského prostředí italského neorealismu Celuloid (r. C. Lizzani).

Od roku 1986 se věnuje vedle herecké profese i film. režii a spolu s L. Wertmüllerovou řídí produkční film. společnost Liberty Films.