Goran Šimun Ivanišević bývalý profesionální tenista z Chorvatska. Největšího úspěchu dosáhl právě v letech kdy to od něj již nikdo nepředpokládal ve Wimbledonu roku 2001. Na divokou kartu vyhrál svuj první grandslamový titul až ve svém čtvrtém...
Životopis
Goran Šimun Ivanišević bývalý profesionální tenista z Chorvatska. Největšího úspěchu dosáhl právě v letech kdy to od něj již nikdo nepředpokládal ve Wimbledonu roku 2001. Na divokou kartu vyhrál svuj první grandslamový titul až ve svém čtvrtém grandslamovém finále (1992, 1994, 1998). Zapsal se do historie také svým výborným servisem. Nejvyššího 2. umístění v žebříčku dosáhl v roce 1994.
Kariéra
Ivanišević se narodil v chorvatském (tehdy jugoslávském) městě Split. Na profesionální okruh vstoupil v roce 1988 a hned další rok vyhrál svůj první titul ve čtyřhře ve Frankfurtu. V roce 1990 se Ivanišević zapsal do povědomí veřejnosti na French Open, kdy v prvním kole nečekaně vyřadil Borise Beckera v prvním kole a sám postoupil až do čtvrtfinále. Becker tehdy o Goranovi prohlásil: „…ani Bůh by nemohl zahrát lépe.“ Ten rok se mu podařilo na stejném turnaji dojít až do finále čtyřhry s Petrem Kordou. O pár týdnů později se ve Wimbledonu probojoval až do semifinále, kde prohrál s Beckerem ve čtyřech setech. Dalším úspěchem v témže roce byl první titul ze dvouhry ze Stuttgartu a podíl na vítězství ve World Team Cupu. Brzy si vytvořil pověst hráče agresivního stylu hry a extrémně silného servisu. Mnoho let zapodával více es než kdokoliv jiný na tour. Byl také pověstný tím, že dokáže porazit kohokoliv na světě, ale také s každým prohrát.
V roce 1992 se Ivanišević dostal do svého prvního grandslamového finále ve Wimbledonu, kde se střetl s Andre Aggasim. Oba se snažili získat svůj první grandslamový titul. Přestože byl Goran mírným favoritem a začal utkání o něco lépe tak podlehl Andremu v pětisetovém maratonu 7:6, 4:6, 4:6, 6:1, 4:6. Tehdy v neuvěřitelných sedmi zápasech nastřílel dohromady rekordních 207 es za turnaj. Později v létě téhož roku na Olympijských hrách v Barceloně získal Goran dvě bronzové medaile ze dvouhry i čtyřhry pro nově vzniklou zemi Chorvatsko.
Další velké finále ho čekalo v roce 1994 opět ve Wimbledonu, kde byl ale opět poražen obhájcem titulu Petem Samprasem 6:7, 6:7, 0:6. Ten rok se mu podařilo vystoupat na ě příčku světového žebříčku právě za Samprase.
V roce 1995 vyhrál Ivanišević Grand Slam Cup, když porazil Todda Martina ve finále 7:6, 6:3, 6:4. V semifinále Wimbledonu ho pak opět udolal Sampras 6:7, 6:4, 3:6, 6:4, 3:6.
V roce 1996 se mu podařilo zvítězit na 5 turnajích na okruhu. Na Grand Slam Cupu dosáhl na finále, kde prohrál s Beckerem. Téhož roku se mu podařil fenomenální kousek nasázet za sezónu 1,477 es. S Ivou Majoliovou vyhrál Hopman Cup za Chorvatsko. Výborným úspěchem bylo také semifinále na US Open.
Do roku 1998 se Goranovi příliš ve Wimbledonu nedařilo. Ten rok přišel na centerkurt zarostlý jako Ježíš Kristus a ani odborníci nepředpokládali žádný zázrak z jeho strany. 27letý Ivanišević se však po strhujícím semifinále s Krajíčkem (v pátém setu 15:13) probojoval do svého třetího Wimbledonského finále, kde proti němu stanul opět Sampras. Po napínavém boji Goran opět prohrál 7:6(2), 6:7(11), 4:6, 6:3, 2:6 - kdy druhý set v tiebreaku byl považován za zlomový díky velmi těsným backhandovým returnům, které skončily nakonec out.
Po třetí finálové prohře následovala série týdnů plných černých myšlenek. Úzce spjatý s Chorvatským národním fotbalovým družstvem, které hrálo na Euru 1998 a získalo nakonec až 3. místo, vyrazil Goran sám na dvouměsíční plavbu po Jaderském moři sám se svými černými myšlenkami. Vrátil se až na US Open kde zahrál 4. kolo. Za zmínku stojí určitě i finálová čtyřhra v r. 1999 s Jeffem Tarangem na French Open. Od té doby začala série neúspěchu, bolestí a trápení s levým ramenem, prohry v prvních kolech.
V roce 2001 již nikdo od Ivaniševiće nečekal žádné zázraky. Turnaj před Wimbledonem prohrál na trávě s Italem Carratim v prvním kole a nic nenasvědčovalo že by to na Wimbledonu mělo dopadnout jinak. V létě 2001 se pohyboval na 125. příčce žebříčku a to byla těžká pozice dostat se na Wimbledon bez kvalifikace. Nicméně vedení turnaje pamatovalo jeho úspěchy, bralo ho jako atrakci pro diváky a nakonec mu dalo divokou kartu. Ivaniševiće šokoval celý tenisový svět když se dostal počtvrté ve svých skoro 30 letech do finále Wimbledonu, kde stanul proti Patricku Rafterovi, kterého nakonec udolal v 5ti setovém thrilleru a stal se tak prvním hráčem co zvítězil na divokou kartu. Zároveň překonal svůj rekord nastřílených es za turnaj – tentokrát jich bylo 213.
Od BBC získal cenu Sportovec roku 2001. V roce 2004 ukončil Ivaniševič právě ve Wimbledonu na centerkurtu svoji kariéru, když podlehl Lleytonu Hewittovi ve třetím kole.
Za svoji profi kariéru vyhrál Ivaniševiće 22 titulů ve dvouhře a 9 titulů ve čtyřhře. V roce 2005 ho kapitán Pilić nominoval do Chorvatského Davis Cupového teamu ve finále proti Slovensku. I přestože nakonec nehrál, Chorvatsko se zapsalo do historie prvním vítězstvím v Daviscupu nad Slovenskem 3-2.
Goran Ivanišević vyhrál za svou kariéru 22 turnajů ATP ve dvouhře, z toho 1 grandslamový turnaj – zcela nečekaně Wimbledon v roce 2001, kdy již byl výrazně za zenitem své kariéry:
1990 – Stuttgart Outdoor
1991 – Manchester
1992 – Adelaide, Stuttgart Indoor, Sydney Indoor, Stockholm
1993 – Bukurešť, Vídeň, Paříž (Masters)
1994 – Kitzbuhel, Tokio Indoor
1995 – Grand Slam Cup
1996 – Záhřeb, Dubai, Milán, Rotterdam, Moskva
1997 – Záhřeb, Milán, Vídeň
1998 – Split
2001 – Wimbledon
Citáty
„Problém se mnou je v tom, že každý zápas hraji proti pěti soupeřům: rozhodčí, diváci, sběrači míčků, kurt a já sám.“ (Goran Ivanisević)
„Nešel bych nikdy k sportovnímu psychiatrovi, protože když tam skončíte jste bláznivější než když jste tam přišli.“ (Goran Ivanisević)
„Pořád lámu rakety, ale teď v lepší náladě.“ (Goran Ivanisević)
„Můžu se jít leda zabít.“ (po prohře ve Wibledonu 98´)
„Buď hraji jako bůh, nebo jako prase.“ (Goran Ivanisević)
„Jsem génius.“ (Wimbledon 2001, po výhře v semifinále)
„Zato jak jsem dnes hrál bych měl jít do vězení.“ (Goran Ivanisević)
„Čím hůř hraji, tím víc mě lidé mají rádi, nevím proč.“ (Goran Ivanisević)
„I kdyby Goran dostal do ruky basketbalový míč, stejně s ním zahraje eso!“ (Pete Sampras)
„Jediným receptem na Goranovo podání je přetrhat v šatně struny na jeho raketě.“ (Michael Chang)
Zajímavosti
Rekord: od r. 1992 do r. 1998 nastřílel Ivaniševič soupeřům vždy více jak 1000 es (vyjíma r. 1995, kdy jich nastřílel jen 997). V roce 1996 dokázal dát 1447 es.
Právě díky smrtícímu servisu je na okruhu ATP přezdíván jako „King of the 1000 aces“, což znamená „Pán tisíce es.“
V roce 1999 na US Open hrál Goran proti Italovi Carratimu. Goran se v jednom gamu dopustil čtyř dvojchyb za sebou, ale galantní soupeř přesvědčil rozhodčího, že ta čtvrtá byla sporná. Chorvat dostal dva nové míče a odměnil se pátou dvojchybou.
Kariéra
Ivanišević se narodil v chorvatském (tehdy jugoslávském) městě Split. Na profesionální okruh vstoupil v roce 1988 a hned další rok vyhrál svůj první titul ve čtyřhře ve Frankfurtu. V roce 1990 se Ivanišević zapsal do povědomí veřejnosti na French Open, kdy v prvním kole nečekaně vyřadil Borise Beckera v prvním kole a sám postoupil až do čtvrtfinále. Becker tehdy o Goranovi prohlásil: „…ani Bůh by nemohl zahrát lépe.“ Ten rok se mu podařilo na stejném turnaji dojít až do finále čtyřhry s Petrem Kordou. O pár týdnů později se ve Wimbledonu probojoval až do semifinále, kde prohrál s Beckerem ve čtyřech setech. Dalším úspěchem v témže roce byl první titul ze dvouhry ze Stuttgartu a podíl na vítězství ve World Team Cupu. Brzy si vytvořil pověst hráče agresivního stylu hry a extrémně silného servisu. Mnoho let zapodával více es než kdokoliv jiný na tour. Byl také pověstný tím, že dokáže porazit kohokoliv na světě, ale také s každým prohrát.
V roce 1992 se Ivanišević dostal do svého prvního grandslamového finále ve Wimbledonu, kde se střetl s Andre Aggasim. Oba se snažili získat svůj první grandslamový titul. Přestože byl Goran mírným favoritem a začal utkání o něco lépe tak podlehl Andremu v pětisetovém maratonu 7:6, 4:6, 4:6, 6:1, 4:6. Tehdy v neuvěřitelných sedmi zápasech nastřílel dohromady rekordních 207 es za turnaj. Později v létě téhož roku na Olympijských hrách v Barceloně získal Goran dvě bronzové medaile ze dvouhry i čtyřhry pro nově vzniklou zemi Chorvatsko.
Další velké finále ho čekalo v roce 1994 opět ve Wimbledonu, kde byl ale opět poražen obhájcem titulu Petem Samprasem 6:7, 6:7, 0:6. Ten rok se mu podařilo vystoupat na ě příčku světového žebříčku právě za Samprase.
V roce 1995 vyhrál Ivanišević Grand Slam Cup, když porazil Todda Martina ve finále 7:6, 6:3, 6:4. V semifinále Wimbledonu ho pak opět udolal Sampras 6:7, 6:4, 3:6, 6:4, 3:6.
V roce 1996 se mu podařilo zvítězit na 5 turnajích na okruhu. Na Grand Slam Cupu dosáhl na finále, kde prohrál s Beckerem. Téhož roku se mu podařil fenomenální kousek nasázet za sezónu 1,477 es. S Ivou Majoliovou vyhrál Hopman Cup za Chorvatsko. Výborným úspěchem bylo také semifinále na US Open.
Do roku 1998 se Goranovi příliš ve Wimbledonu nedařilo. Ten rok přišel na centerkurt zarostlý jako Ježíš Kristus a ani odborníci nepředpokládali žádný zázrak z jeho strany. 27letý Ivanišević se však po strhujícím semifinále s Krajíčkem (v pátém setu 15:13) probojoval do svého třetího Wimbledonského finále, kde proti němu stanul opět Sampras. Po napínavém boji Goran opět prohrál 7:6(2), 6:7(11), 4:6, 6:3, 2:6 - kdy druhý set v tiebreaku byl považován za zlomový díky velmi těsným backhandovým returnům, které skončily nakonec out.
Po třetí finálové prohře následovala série týdnů plných černých myšlenek. Úzce spjatý s Chorvatským národním fotbalovým družstvem, které hrálo na Euru 1998 a získalo nakonec až 3. místo, vyrazil Goran sám na dvouměsíční plavbu po Jaderském moři sám se svými černými myšlenkami. Vrátil se až na US Open kde zahrál 4. kolo. Za zmínku stojí určitě i finálová čtyřhra v r. 1999 s Jeffem Tarangem na French Open. Od té doby začala série neúspěchu, bolestí a trápení s levým ramenem, prohry v prvních kolech.
V roce 2001 již nikdo od Ivaniševiće nečekal žádné zázraky. Turnaj před Wimbledonem prohrál na trávě s Italem Carratim v prvním kole a nic nenasvědčovalo že by to na Wimbledonu mělo dopadnout jinak. V létě 2001 se pohyboval na 125. příčce žebříčku a to byla těžká pozice dostat se na Wimbledon bez kvalifikace. Nicméně vedení turnaje pamatovalo jeho úspěchy, bralo ho jako atrakci pro diváky a nakonec mu dalo divokou kartu. Ivaniševiće šokoval celý tenisový svět když se dostal počtvrté ve svých skoro 30 letech do finále Wimbledonu, kde stanul proti Patricku Rafterovi, kterého nakonec udolal v 5ti setovém thrilleru a stal se tak prvním hráčem co zvítězil na divokou kartu. Zároveň překonal svůj rekord nastřílených es za turnaj – tentokrát jich bylo 213.
Od BBC získal cenu Sportovec roku 2001. V roce 2004 ukončil Ivaniševič právě ve Wimbledonu na centerkurtu svoji kariéru, když podlehl Lleytonu Hewittovi ve třetím kole.
Za svoji profi kariéru vyhrál Ivaniševiće 22 titulů ve dvouhře a 9 titulů ve čtyřhře. V roce 2005 ho kapitán Pilić nominoval do Chorvatského Davis Cupového teamu ve finále proti Slovensku. I přestože nakonec nehrál, Chorvatsko se zapsalo do historie prvním vítězstvím v Daviscupu nad Slovenskem 3-2.
Goran Ivanišević vyhrál za svou kariéru 22 turnajů ATP ve dvouhře, z toho 1 grandslamový turnaj – zcela nečekaně Wimbledon v roce 2001, kdy již byl výrazně za zenitem své kariéry:
1990 – Stuttgart Outdoor
1991 – Manchester
1992 – Adelaide, Stuttgart Indoor, Sydney Indoor, Stockholm
1993 – Bukurešť, Vídeň, Paříž (Masters)
1994 – Kitzbuhel, Tokio Indoor
1995 – Grand Slam Cup
1996 – Záhřeb, Dubai, Milán, Rotterdam, Moskva
1997 – Záhřeb, Milán, Vídeň
1998 – Split
2001 – Wimbledon
Citáty
„Problém se mnou je v tom, že každý zápas hraji proti pěti soupeřům: rozhodčí, diváci, sběrači míčků, kurt a já sám.“ (Goran Ivanisević)
„Nešel bych nikdy k sportovnímu psychiatrovi, protože když tam skončíte jste bláznivější než když jste tam přišli.“ (Goran Ivanisević)
„Pořád lámu rakety, ale teď v lepší náladě.“ (Goran Ivanisević)
„Můžu se jít leda zabít.“ (po prohře ve Wibledonu 98´)
„Buď hraji jako bůh, nebo jako prase.“ (Goran Ivanisević)
„Jsem génius.“ (Wimbledon 2001, po výhře v semifinále)
„Zato jak jsem dnes hrál bych měl jít do vězení.“ (Goran Ivanisević)
„Čím hůř hraji, tím víc mě lidé mají rádi, nevím proč.“ (Goran Ivanisević)
„I kdyby Goran dostal do ruky basketbalový míč, stejně s ním zahraje eso!“ (Pete Sampras)
„Jediným receptem na Goranovo podání je přetrhat v šatně struny na jeho raketě.“ (Michael Chang)
Zajímavosti
Rekord: od r. 1992 do r. 1998 nastřílel Ivaniševič soupeřům vždy více jak 1000 es (vyjíma r. 1995, kdy jich nastřílel jen 997). V roce 1996 dokázal dát 1447 es.
Právě díky smrtícímu servisu je na okruhu ATP přezdíván jako „King of the 1000 aces“, což znamená „Pán tisíce es.“
V roce 1999 na US Open hrál Goran proti Italovi Carratimu. Goran se v jednom gamu dopustil čtyř dvojchyb za sebou, ale galantní soupeř přesvědčil rozhodčího, že ta čtvrtá byla sporná. Chorvat dostal dva nové míče a odměnil se pátou dvojchybou.