Helga Čočková, provdaná Helga Matulová je česká herečka a moderátorka. Veřejně vystupovala již od dětství. Ve 13 letech působila ve vysílání ostravského studia Československé televize jako dětská moderátorka. Dětské role hrála i v ostravském...
Životopis
Helga Čočková, provdaná Helga Matulová je česká herečka a moderátorka.
Veřejně vystupovala již od dětství. Ve 13 letech působila ve vysílání ostravského studia Československé televize jako dětská moderátorka. Dětské role hrála i v ostravském studiu Československého rozhlasu a ve Státním divadle Ostrava a mládežnickém Divadle Petra Bezruče Ostrava.
Po absolutoriu Divadelní fakulty Akademie múzických umění, kterou vystudovala v roce 1963 s neplánovanou rok a půl dlouhou přestávkou (byla totiž vyloučena ze studia těsně před absolutoriem pro účast na tehdejší politické demonstraci vysokoškolských studentů Majáles a na rok poslána za trest do výrobního procesu, kde měla změnit své postoje vůči tehdejšímu režimu. Po ročním pracovním nasazení v EZD Ostrava-Přívoz jí bylo "odpuštěno její provinění" a mohla nastoupit do angažmá v činoherním souboru Státního divadla v Ostravě. Během tohoto angažmá dovršila svá přerušená studia na DAMU a současně úspěšně absolvovala konkurz na hlavní roli Violy v německém filmovém muzikálu Nichts als Suende, podle Shakespearovy divadelní hry Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. Tatáž role Violy jí, i vzhledem k její velmi dobré znalosti němčiny, byla nabídnuta k pohostinskému vystoupení v divadle Maxim Gorkij Theater (Berlin), ale vzhledem k následným povinnostem v repertoáru Státního divadla v Ostravě se její vystoupení nemohlo uskutečnit a musela se vrátit na mateřskou scénu. Ve Státním divadle v Ostravě však dlouho nesetrvala, protože jí bylo tehdejším šéfem činohry ND Vítězslavem Vejražkou nabídnuto angažmá v Činohře Národního divadla v Praze, jež přijala a setrvala pak v ND od roku 1967 do roku 1993. Po roce 1971 byla v období tzv. konsolidace četnost jejího obsazování v repertoáru činohry ND negativně ovlivněna jejím politickým škraloupem – onou účastí na Majáles. To se rovněž na poměrně dlouhou dobu negativně promítlo i do jejích dalších pracovních možností v ostatních médiích. Během studií na DAMU si v Divadle Na zábradlí zahrála hlavní roli papouška Bořivoje v innscenaci Miloše Macourka Jedničky má papoušek a současně si ji režisér R. Vedral s autorem Pavlem Kohoutem vybrali pro jednu z hlavních rolí, Petru, do Kohoutovy připravované inscenace Třetí sestra v tehdejším Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého.
Od roku 1971 spolupracuje Helga Čočková rovněž s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé Emanuela Macana v Praze, pro niž na záznam načetla téměř stovku titulů zahraniční i české beletrie.
Film a televize
Československý film ji objevil již v roce 1959, kdy si poprvé zahrála malou roli ve filmu Probuzení, pro niž si ji režisér Jiří Krejčík vybral už u přijímacích zkoušek na DAMU. V roce 1960 následovaly další dva filmy Pochodně (režie V. Čech) a hlavní dívčí role ve filmu Žalobníci (režie Ivo Novák), kde měla možnost si zahrát s celou plejádou hereckých hvězd, jako byli Rudolf Hrušínský, Ladislav Pešek, Otomar Krejča, Zora Rozsypalová, Vlastimil Brodský a další.
V roce 1962 ztvárnila hned čtyři zajímavé filmové role. Patrně nejznámější i nejúspěšnější z nich se stala její role židovské dívky Lízy ve filmu Zbyňka Brynycha Transport z ráje (podle povídky Arnošta Lustiga). Tento film obdržel hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Jeho premiéry v Praze se však Helga Čočková pro svoji účast Majáles v Praze nesměla zúčastnit. Během studií na DAMU si rovněž zahrála v absolventských snímcích režisérky Věry Chytilové Strop a Pytel blech (k němuž napsala a namluvila komentář). Společně s Oldřichem Novým, Danou Medřickou a Janem Třískou vytvořila povedenou rodinku v Makovcově filmovém muzikálu Dva z onoho světa, kde též nazpívala ústřední píseň filmu Páni muzikanti, učitelský sbore.
Vystupovala v řadě televizních seriálů, ale snad nejznámější se stala její role Ireny, neukázněné dcery doktora Štrosmayera (Miloš Kopecký) v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města. Ve III. řadě pokračování tohoto slavného TV seriálu Nemocnice na kraji města - Nové osudy (autorka L. Konášová) si téměř po třiceti letech zahrála opět Irenu, zde již však jako manželku starosty města (Jiří Bartoška) a matku dospělé dcery (Lucie Vondráčková). Také si zahrála v populární krimi seriálech Kriminálka Anděl a Cirkus Bukowsky.
Veřejně vystupovala již od dětství. Ve 13 letech působila ve vysílání ostravského studia Československé televize jako dětská moderátorka. Dětské role hrála i v ostravském studiu Československého rozhlasu a ve Státním divadle Ostrava a mládežnickém Divadle Petra Bezruče Ostrava.
Po absolutoriu Divadelní fakulty Akademie múzických umění, kterou vystudovala v roce 1963 s neplánovanou rok a půl dlouhou přestávkou (byla totiž vyloučena ze studia těsně před absolutoriem pro účast na tehdejší politické demonstraci vysokoškolských studentů Majáles a na rok poslána za trest do výrobního procesu, kde měla změnit své postoje vůči tehdejšímu režimu. Po ročním pracovním nasazení v EZD Ostrava-Přívoz jí bylo "odpuštěno její provinění" a mohla nastoupit do angažmá v činoherním souboru Státního divadla v Ostravě. Během tohoto angažmá dovršila svá přerušená studia na DAMU a současně úspěšně absolvovala konkurz na hlavní roli Violy v německém filmovém muzikálu Nichts als Suende, podle Shakespearovy divadelní hry Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. Tatáž role Violy jí, i vzhledem k její velmi dobré znalosti němčiny, byla nabídnuta k pohostinskému vystoupení v divadle Maxim Gorkij Theater (Berlin), ale vzhledem k následným povinnostem v repertoáru Státního divadla v Ostravě se její vystoupení nemohlo uskutečnit a musela se vrátit na mateřskou scénu. Ve Státním divadle v Ostravě však dlouho nesetrvala, protože jí bylo tehdejším šéfem činohry ND Vítězslavem Vejražkou nabídnuto angažmá v Činohře Národního divadla v Praze, jež přijala a setrvala pak v ND od roku 1967 do roku 1993. Po roce 1971 byla v období tzv. konsolidace četnost jejího obsazování v repertoáru činohry ND negativně ovlivněna jejím politickým škraloupem – onou účastí na Majáles. To se rovněž na poměrně dlouhou dobu negativně promítlo i do jejích dalších pracovních možností v ostatních médiích. Během studií na DAMU si v Divadle Na zábradlí zahrála hlavní roli papouška Bořivoje v innscenaci Miloše Macourka Jedničky má papoušek a současně si ji režisér R. Vedral s autorem Pavlem Kohoutem vybrali pro jednu z hlavních rolí, Petru, do Kohoutovy připravované inscenace Třetí sestra v tehdejším Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého.
Od roku 1971 spolupracuje Helga Čočková rovněž s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé Emanuela Macana v Praze, pro niž na záznam načetla téměř stovku titulů zahraniční i české beletrie.
Film a televize
Československý film ji objevil již v roce 1959, kdy si poprvé zahrála malou roli ve filmu Probuzení, pro niž si ji režisér Jiří Krejčík vybral už u přijímacích zkoušek na DAMU. V roce 1960 následovaly další dva filmy Pochodně (režie V. Čech) a hlavní dívčí role ve filmu Žalobníci (režie Ivo Novák), kde měla možnost si zahrát s celou plejádou hereckých hvězd, jako byli Rudolf Hrušínský, Ladislav Pešek, Otomar Krejča, Zora Rozsypalová, Vlastimil Brodský a další.
V roce 1962 ztvárnila hned čtyři zajímavé filmové role. Patrně nejznámější i nejúspěšnější z nich se stala její role židovské dívky Lízy ve filmu Zbyňka Brynycha Transport z ráje (podle povídky Arnošta Lustiga). Tento film obdržel hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Jeho premiéry v Praze se však Helga Čočková pro svoji účast Majáles v Praze nesměla zúčastnit. Během studií na DAMU si rovněž zahrála v absolventských snímcích režisérky Věry Chytilové Strop a Pytel blech (k němuž napsala a namluvila komentář). Společně s Oldřichem Novým, Danou Medřickou a Janem Třískou vytvořila povedenou rodinku v Makovcově filmovém muzikálu Dva z onoho světa, kde též nazpívala ústřední píseň filmu Páni muzikanti, učitelský sbore.
Vystupovala v řadě televizních seriálů, ale snad nejznámější se stala její role Ireny, neukázněné dcery doktora Štrosmayera (Miloš Kopecký) v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města. Ve III. řadě pokračování tohoto slavného TV seriálu Nemocnice na kraji města - Nové osudy (autorka L. Konášová) si téměř po třiceti letech zahrála opět Irenu, zde již však jako manželku starosty města (Jiří Bartoška) a matku dospělé dcery (Lucie Vondráčková). Také si zahrála v populární krimi seriálech Kriminálka Anděl a Cirkus Bukowsky.
