Jack Lemmon

herec

Narození:
8. února 1925
Úmrtí:
28. června 2001, důvod: rakovina močového měchýře
Byl synem význačného obchodníka v pekařském průmyslu (později prezidenta společnosti Doughnut Corporation of America). Společenské úrovni rodiny odpovídalo i vzdělání, jehož se mu dostalo v Rivers Country Day School v massachusettském Chestnut...

Životopis

Byl synem význačného obchodníka v pekařském průmyslu (později prezidenta společnosti Doughnut Corporation of America). Společenské úrovni rodiny odpovídalo i vzdělání, jehož se mu dostalo v Rivers Country Day School v massachusettském Chestnut Hill a pak ve Phillips Academy v Andoveru.

Zájem o divadlo v něm pěstoval od dětství jeho otec, s nímž dokonce jako čtyřletý hrál ochotnické divadlo. Stejně tak podporoval jeho hudební sklony, zejm. hru na klavír. Za války sloužil jako spojovací důstojník u námořnictva a poté, co v roce 1947 úspěšně ukončil studia na Harvard University, kde byl členem dramatického klubu, odešel do New Yorku.

Pracoval jako barový pianista, od 1948 se herecky uplatnil v zábavných rozhlasových pořadech a další zkušenosti sbíral v TV sitcomech That Wonderful Guy (1949-50, Ten báječný chlapík), The Couple Next Door (1950, Pár dalších dveří), The Ad-Libbers (1951), Heaven for Betsy (1952, Všechno pro Betsy) a Alcoa Theatre (1957-58).

Na Broadwayi debutoval 1954 úlohou naivního a popleteného dramatika v komedii Johna Murraye a Allena Boretze Pokojová obsluha, v níž si ho povšiml Max Arnow, hledač talentů hollywoodské společnosti Columbia, se kterou podepsal smlouvu. Po několika komediích na sebe upozornil vedlejší rolí námořníka-podporučíka Franka Pulvera, za jejíž ztvárnění v komediálním dramatu podle divadelního hitu Pan Roberts (r. J. Ford a M. LeRoy) obdržel Oscara 1955.

Jeho herecký vývoj ovlivnila zejm. spolupráce s režisérem Billym Wilderem, pod jehož vedením vyzrál v moderního klauna a charakterního herce tragikomického ladění, který dokázal svým dojemně směšným postavám průměrných, ušlápnutých, věčně uspěchaných, obětavých, zraňovaných a nepřízní osudu stíhaných mužů vtisknout jímavý půvab. Mezinárodní popularitu, Zlatý glóbus 1959, nominace na Oscara 1959 a na cenu BAFTA 1959 mu zajistila úloha basisty Jerryho, který prchá spolu se svým partnerem (Tony Curtis) v ženském převlečení před gangstery, v komedii Někdo to rád horké.

Mezi laureáty Zlatého glóbu 1960, ceny BAFTA 1960 a kandidáty na Oscara 1960 ho vynesla role smolařského úředníčka z mamutí newyorské pojišťovny Calvina Clifforda Baxtera, který půjčuje ze strachu o místo svůj mládenecký byt šéfům k jejich milostným schůzkám, v satirické komedii Byt. Minul ho rovněž Oscar 1962 a cena BAFTA 1962, na něž byl navržen za psychologicky složitou roli alkoholika Joea, kterého se pokouší jeho žena (Lee Remicková) zachránit, v dramatu Dny vína a růží (r. B. Edwards).

Od pol. 60. let se stal jeho častým partnerem před kamerou Walter Matthau (někdejší představitel padouchů a zločinců), s nímž vytvořil komickou dvojici, jejíž humor byl založen na kontrastu odlišných typů obou protagonistů. Oproti postavám trochu drsných, prohnaných, lhostejných a cynických chlapíků, které ztělesňoval Matthau, působí jeho hrdinové spíše rozpačitě, nejistě, nalomeně a občas potrhle, čímž způsobují soustavně maléry sobě i svému okolí (Štístko, Podivný pár, Na titulní straně, Kamaráde, kamaráde, Dej si pohov, kámoši).

Příklon k dramaticky složitějším rolím a závažnějším tématům ho přivedl nejprve k založení vlastní produkční společnosti a 1971 dokonce k režírování film. adaptace románu Katharine Tompkinsové Kotch, tragikomického příběhu o dobrosrdečném, neposedném a umíněném starém vdovci (Walter Matthau), který odmítne jít do domova důchodců a vezme si na starost svobodnou dívku (Deborah Wintersová) s dítětem.

Působivý výkon, poctěný Oscarem 1973, podal v úloze krachujícího podnikatele Harryho Stonera, který založí požár ve své textilní továrně, aby vybředl z finančních potíží, v komorním dramatu Zachraňte tygra (r. J. G. Avildsen). Naproti tomu silnou vůlí, smyslem pro odpovědnost, rozhodností a nekompromisností je obdařena postava inženýra Jacka Godella, hlavního kontrolora jaderné elektrárny, s jehož pomocí odhalují TV reportérka (Jane Fondová) se svým kameramanem (Michael Douglas) vážné nedostatky v bezpečnosti elektrárny, ve společensko-psychologickém dramatu Čínský syndrom (r. J. Bridges).

Kromě nominace na Oscara 1979 za tento part získal cenu na MFF v Cannes 1979, cenu BAFTA 1979 a Donatellova Davida 1980. Neméně zdařilou kreaci, vyznamenanou Stříbrným medvědem na MFF v Západním Berlíně 1980 a nominovanou na Oscara 1980, předvedl v trpké komedii Hold (r. B. Clark), kde vykreslil portrét obdivovaného a šaramantního tiskového agenta z Broadwaye Scottieho Templetona, jenž přinucen těžkou nemocí bilancuje svůj život a snaží se urovnat své rodinné vztahy.

Těžkou ranou osudu je zasažen také jeho hrdina psychologicko-společenského dramatu podle skutečné události Nezvěstný (r. Costa-Gavras). Za roli newyorského obchodníka Eda Hormana, který zoufale pátrá v jihoamerické zemi po svém zmizelém synovi (John Shea) těsně po fašistickém puči, získal cenu na MFF v Cannes 1982 a nominaci na Oscara 1982.

Ani s postupujícím věkem neztratil J. L. nic na svých hereckých kvalitách, jak o tom svědčí mj. Volpiho pohár na MFF v Benátkách 1992, jenž mu byl udělen za roli zkušeného realitního agenta Shelleyho Levenea, jednoho ze zaměstnanců firmy, jejíž vedení vyhlásí nelítostnou soutěž, ve film. přepisu dramatu Davida Mameta Konkurenti (r. J. Foley).

Od pol. 80. let se vrátil k pravidelné práci pro TV, kde také na sklonku života dostal své nejlepší role: advokát Drummond v remaku Kramerova dramatu Kdo seje vítr, u nás nazvaného Krotitel větru (Zlatý glóbus 1999, nominace na cenu Emmy 1999), titulní postava umírajícího profesora ve snímku Úterky s Morriem (cena Emmy 2000, nominace na Zlatý glóbus 2000).

Příležitostně se věnoval svým hudebním aktivitám; složil několik písní, z nichž některé zazněly ve filmech Požár v podpalubí a Hold, a zařadil je také na svá tři gramofonová alba, kde jimi doplnil kolekci známých film. písní. Jeho celoživotní dílo bylo mj. vyznamenáno Národní film. radou (1986), Americkým film. institutem (1988), Sdružením zahraničního tisku v Hollywoodu (Cena Cecila B. DeMilla 1990) a Zlatým medvědem na MFF v Berlíně 1996.

Jeho manželkami byly herečky Cynthia Stoneová (1950-56) a Felicia Farrová (1962-2001). Z jejich třech dětí se herectví věnuje syn Chris (nar. 1954), který se také pokouší o režii.