Během středoškolských studií na lyceu Condorcet, ovlivněn rokenrolovou érou, začal hrát na elektrickou kytaru a postupně působil ve skupinách El Toro, Les Cyclones a Les Fantomôs.
Jeho talentu si povšiml manažer Jacques Wolfson, který ho...
Životopis
Během středoškolských studií na lyceu Condorcet, ovlivněn rokenrolovou érou, začal hrát na elektrickou kytaru a postupně působil ve skupinách El Toro, Les Cyclones a Les Fantomôs.
Jeho talentu si povšiml manažer Jacques Wolfson, který ho doporučil textaři Jacquesu Lanzmanovi, s nímž navázal velmi úspěšnou spolupráci. Ke zpěvu se nechal přemluvit teprve v roce 1966, kdy nahrál píseň Et moi et moi et moi, která ho vynesla mezi přední francouzské zpěváky populární hudby.
Během 60. let si upevnil své postavení osobitého interpreta vlastních písní (mj. Les play-boys, Les cactus, J'aime les filles, Il est cinq heures, L'opportuniste, Paris s'eveille a L'hôtel de l'air).
K filmu ho přivedl bývalý fotograf revue Salut les copains Jean-Marie Périer, jehož otec, herec a režisér François Périer ho obsadil do role adoptovaného syna jednoho z průkopníků letectví (F. Périer) v nostalgickém snímku Antonín a Sebastián.
Ačkoliv neměl herecké vzdělání ani zkušenosti z divadla, díky svému přirozenému nadání upoutával od pol. 70. let stále větší pozornost významných filmařů, kteří mu často svěřovali úlohy tragicky končících hrdinů: neschopný manžel divadelní herečky (Romy Schneiderová) v melodramatu Důležité je milovat (r. A. Zulawski), strachem trpící film. režisér Paul Godard v satirickém dramatu o lásce, prostituci, odcizení a pomíjivosti lidských vztahů Zachraň si kdo můžeš [život] (r. J.-L. Godard) a nevyléčitelně nemocný počítačový vědec Lucas, prožívající vášnivou lásku k mladé dívce (Sophie Marceauová) v melodramatu podle románu Raphaëlly Billetdouxové Mé noci jsou krásnější než vaše dny (r. A. Zulawski).
Zatím nejlepší výkon předvedl v roli holandského malíře Vincenta van Gogha, za jehož ztvárnění v životopisném dramatu Van Gogh (r. M. Pialat) obdržel Césara 1991.
Při návratu na hudební scénu roku 1980 se spojil s nekonvenčním skladatelem Sergem Gainsbourgem a věrný své tradici jemných protestsongů nahrál píseň odsuzující cynismus ve společnosti J'ai déjà donné.
V roce 1981 se oženil se skladatelkou, textařkou a zpěvačkou Françoise Hardyovou, která však už byla dlouhá léta předtím jeho životní i uměleckou partnerkou.
Jeho talentu si povšiml manažer Jacques Wolfson, který ho doporučil textaři Jacquesu Lanzmanovi, s nímž navázal velmi úspěšnou spolupráci. Ke zpěvu se nechal přemluvit teprve v roce 1966, kdy nahrál píseň Et moi et moi et moi, která ho vynesla mezi přední francouzské zpěváky populární hudby.
Během 60. let si upevnil své postavení osobitého interpreta vlastních písní (mj. Les play-boys, Les cactus, J'aime les filles, Il est cinq heures, L'opportuniste, Paris s'eveille a L'hôtel de l'air).
K filmu ho přivedl bývalý fotograf revue Salut les copains Jean-Marie Périer, jehož otec, herec a režisér François Périer ho obsadil do role adoptovaného syna jednoho z průkopníků letectví (F. Périer) v nostalgickém snímku Antonín a Sebastián.
Ačkoliv neměl herecké vzdělání ani zkušenosti z divadla, díky svému přirozenému nadání upoutával od pol. 70. let stále větší pozornost významných filmařů, kteří mu často svěřovali úlohy tragicky končících hrdinů: neschopný manžel divadelní herečky (Romy Schneiderová) v melodramatu Důležité je milovat (r. A. Zulawski), strachem trpící film. režisér Paul Godard v satirickém dramatu o lásce, prostituci, odcizení a pomíjivosti lidských vztahů Zachraň si kdo můžeš [život] (r. J.-L. Godard) a nevyléčitelně nemocný počítačový vědec Lucas, prožívající vášnivou lásku k mladé dívce (Sophie Marceauová) v melodramatu podle románu Raphaëlly Billetdouxové Mé noci jsou krásnější než vaše dny (r. A. Zulawski).
Zatím nejlepší výkon předvedl v roli holandského malíře Vincenta van Gogha, za jehož ztvárnění v životopisném dramatu Van Gogh (r. M. Pialat) obdržel Césara 1991.
Při návratu na hudební scénu roku 1980 se spojil s nekonvenčním skladatelem Sergem Gainsbourgem a věrný své tradici jemných protestsongů nahrál píseň odsuzující cynismus ve společnosti J'ai déjà donné.
V roce 1981 se oženil se skladatelkou, textařkou a zpěvačkou Françoise Hardyovou, která však už byla dlouhá léta předtím jeho životní i uměleckou partnerkou.