Opavský Jakub Holuša je příjemným překvapením mezi českými běžci. Začal jako běžec nad pevnými překážkami a příkopem, v seniorské kategorii se začal věnovat středním tratím, zejména osmistovce.

Jeho první mezinárodná účastí bylo hned dorostenecké mistrovství světa v Marakéši (2005) právě na 2000 m steeplechase. Jakub bez větších potíží postoupil ze 4. místa přímo do finále. Tam vylepšil svůj osobní rekord na 5:43.49 a tím ho povýšil i na národní maximum. Skončil na výborném sedmém místě, spolu s šestým Japoncem Kikučim jako jediný neafrický běžec v bojích o medaile. (Holuša byl v původním pořadí osmý, ale došlo k pozdější diskvalifikaci vítěze Tareqa Mubaraka Tahera - manipulace s rodným listem.)



Cenný kov vybojoval svěřenec Jana Škrabala o dva roky později (2007) na mistrovství Evropy juniorů v Hengelu a bylo to zlato! V těsném finiši byl nejúspěšnější ze čtveřice závodníků, titul navíc získal v osobním rekordu 8:50.30 - o témeř deset sekund (!). Před závěrem, který Holuša ukazoval v sezóně i na mnohem kratší osmistovce, se museli sklonit jak stříbrný Rumun Alexandru Ghinea, tak bronzový Španěl Carlos Alonso. Za Holušou zaostali o 12, resp. 65 setin. "Byl to napínavý závod," svěřil se nový šampion v cíli. "První kilometr opravdu rychlý, druhý byl moje tempo a třetí znovu velmi rychlý." Potvrdil také klíč ke svému úspěchu: "Vím, že jsem rychlý ve finiši. Stýpl je na mě příliš dlouhý, proto jsem velmi štastný, že jsem vyhrál." Naznačil také, že to byla jeho derniéra na této trati ve velkém závodě. "Budu teď běhat 1500 m, protože vím, že za 3:43 můžu získat na příštím šampionátu do 22 let medaili. 8:30, které bych potřeboval na stýplu, je pro mě příliš těžké," přiznal Holuša s úsměvem.

Slova z Hengela začal poctivě plnit v následujícím roce 2008. V halové sezoně splnil limity na světový šampionát dospělých dokonce na 800 i 1500 m. Nakonec si ve Valencii vybral start na kratší trati (halový OR 1:47.37), v rozběhu si nevedl špatně, zaplatil ale nováčkovskou daň. V cílové rovince osmistovky přehlédl dotírajícího Španěla Olmeda, který jej na šachovnici připravil o druhé postupové místo. Časem 1:51.09 Holuša neměl šanci vejít se do šestice "šťastných poražených" a obsadil celkově 24. místo mezi 32 účastníky. "Jsem na sebe naštvaný. Španěl mě převezl," komentoval Holuša školácké podběhnutí od domácího běžce. Asi padesát metrů před cílem slyšel, jak diváci v zaplněné hale ve Valencii začali křičet. "Pak najednou nic, až na čáře," popsal situaci. "Nebylo to ale vypuštěné," odmítl Holuša názor, že v závěru šetřil síly. "Škoda, že jsem o něm nevěděl dřív. Tuhly mi nohy, ale nějaké síly jsem ještě měl. Zaznamenal jsem ho až pár metrů před cílem a to už bylo pozdě." Pochvaloval si alespoň, jak předběhl britského půlkaře Damiena Mosse v poslední zatáčce. "To bylo učebnicové. Půlka je o tom, že se musí jít takticky skvěle. V pravý okamžik můžu získat, nebo ztratit. Já jsem ztratil," mrzel Jakuba výsledek jeho velké premiéry mezi seniory. Běžel při ní občas i ve třetí dráze a trochu si tím trať natahoval. "Nechtěl jsem zpomalovat, radši jsem si to oběhl," vysvětloval svou taktiku.

V letní sezoně už se soustředil Jakub takřka výhradně na půlku a dokázal na ní splnit velmi ostrý limit na OH osobním rekordem 1:46.15. V Pekingu nastoupil do šestého z osmi rozběhů. V průběhu závodu byl aktivní, na šestistovce se zařadil na třetí místo a doufal ve svůj skvělý finiš. V něm se však mezi přímo postupující dvojici nedostal a jeho čas 1:48.19 mu cestu do semifinále také neotevřel. Nakonec skončil na děleném 41. místě ze 62 závodníků. S časem se do semifinále dostalo osm běžců a za tím nejpomalejším zaostal Jakub zhruba o půldruhé sekundy. Od druhého místa v jeho běhu však Holušu dělilo jen 26 setin. "Dalo se běžet líp," řekl Holuša. Závod si prodloužil obíháním soupeřů v druhé dráze. "Chybí mi zkušenosti, neběhám to dlouho," dodal.

Rok 2009 nezahájil Kuba zdařile, halou se protrápil. Namísto účasti na HME sváděl marný boj s limitem, který se zdál být snadný, a do Turína se nepodíval.