Vystřídal několik středních škol, než v roce 1958 odmaturoval na gymnáziu v Lodži. Půl roku pak pracoval jako horník v bytomském revíru.
Roku 1964 ukončil hereckou fakultu na Vysoké divadelní škole (PWST) v Krakově a hned nastoupil angažmá do...
Životopis
Vystřídal několik středních škol, než v roce 1958 odmaturoval na gymnáziu v Lodži. Půl roku pak pracoval jako horník v bytomském revíru.
Roku 1964 ukončil hereckou fakultu na Vysoké divadelní škole (PWST) v Krakově a hned nastoupil angažmá do krakovského divadla Stary Teatr, kde hrál v inscenacích, režírovaných zejména Zygmuntem Hübnerem a Jerzym Jarockim: Piotr v komedii Jeana Giraudouxe Bláznivá ze Chaillot (1964), Jan Lancaster v Shakespearově dramatu Jindřich IV. (1965), Artur v Mrożkově Tangu (1965), Vinne v Dürrenmattových Novokřtěncích (1968) a Josef K. v dramatizaci Kafkova románu Proces (1972).
Uznání mu v roce 1971 přinesla role Stavrogina v dramatizaci Dostojevského Běsů, kterou režíroval Andrzej Wajda na scéně divadla Stary Teatr. Vedle bohaté divadelní činnosti se věnoval od poč. své herecké kariéry také účinkování v TV a ve filmech předních domácích tvůrců.
První výraznou film. rolí byl do sebe uzavřený student, hrdina psychologického dramatu Bariéra (r. J. Skolimowski).
Od pol. 70. let byl mužským protagonistou především komorních melodramat maďarské režisérky Márty Mészárosové (Devět měsíců, Dvě ženy, Konečně jsem doma, Setkání s Markem, Dědičky, Plod), která je zároveň dodnes jeho manželkou. Ztělesňoval v nich vesměs stejný typ hrdinů, kteří velmi často zapříčiňují svými nekompromisními postoji a nešťastným jednáním citové problémy svých partnerek, konflikty a rozpad rodinných nebo milostných vztahů. Příbuznost těchto postav navíc podtrhuje jejich společné jméno - János.
Jakousi výjimku tvoří pouze režisérčina autobiografická trilogie Deník pro mé děti, Deník pro mé lásky a Deník pro mého otce a moji matku, kde se objevuje v roli sympatického a neohroženého inženýra Jánose Gergelye, do něhož si promítá své sny o otci, zesnulém kdesi v sovětském lágru, hrdinka těchto zpovědí (Zsuzsa Czinkócziová).
Mezi další zajímavé úlohy, jimiž byl před kamerou pověřen, patří mj. poutník časem Józef v surrealistické féerii podle knihy Brunona Schulze Sanatorium na věčnosti (r. W. J. Has), těžce nemocný inženýr Tomasz Piątek v psychologické studii Spirála (r. K. Zanussi) a kníže Hans Friedrich von Teuss v rodinné společensko-historické fresce Magnát (r. F. Bajon).
J. N. je laureátem několika divadelních ocenění; v roce 1974 obdržel za svou dosavadní tvorbu Cenu města Krakova, roku 1975 byl vyznamenán Státní cenou II. stupně za svůj podíl na TV seriálu Ředitelé.
Roku 1964 ukončil hereckou fakultu na Vysoké divadelní škole (PWST) v Krakově a hned nastoupil angažmá do krakovského divadla Stary Teatr, kde hrál v inscenacích, režírovaných zejména Zygmuntem Hübnerem a Jerzym Jarockim: Piotr v komedii Jeana Giraudouxe Bláznivá ze Chaillot (1964), Jan Lancaster v Shakespearově dramatu Jindřich IV. (1965), Artur v Mrożkově Tangu (1965), Vinne v Dürrenmattových Novokřtěncích (1968) a Josef K. v dramatizaci Kafkova románu Proces (1972).
Uznání mu v roce 1971 přinesla role Stavrogina v dramatizaci Dostojevského Běsů, kterou režíroval Andrzej Wajda na scéně divadla Stary Teatr. Vedle bohaté divadelní činnosti se věnoval od poč. své herecké kariéry také účinkování v TV a ve filmech předních domácích tvůrců.
První výraznou film. rolí byl do sebe uzavřený student, hrdina psychologického dramatu Bariéra (r. J. Skolimowski).
Od pol. 70. let byl mužským protagonistou především komorních melodramat maďarské režisérky Márty Mészárosové (Devět měsíců, Dvě ženy, Konečně jsem doma, Setkání s Markem, Dědičky, Plod), která je zároveň dodnes jeho manželkou. Ztělesňoval v nich vesměs stejný typ hrdinů, kteří velmi často zapříčiňují svými nekompromisními postoji a nešťastným jednáním citové problémy svých partnerek, konflikty a rozpad rodinných nebo milostných vztahů. Příbuznost těchto postav navíc podtrhuje jejich společné jméno - János.
Jakousi výjimku tvoří pouze režisérčina autobiografická trilogie Deník pro mé děti, Deník pro mé lásky a Deník pro mého otce a moji matku, kde se objevuje v roli sympatického a neohroženého inženýra Jánose Gergelye, do něhož si promítá své sny o otci, zesnulém kdesi v sovětském lágru, hrdinka těchto zpovědí (Zsuzsa Czinkócziová).
Mezi další zajímavé úlohy, jimiž byl před kamerou pověřen, patří mj. poutník časem Józef v surrealistické féerii podle knihy Brunona Schulze Sanatorium na věčnosti (r. W. J. Has), těžce nemocný inženýr Tomasz Piątek v psychologické studii Spirála (r. K. Zanussi) a kníže Hans Friedrich von Teuss v rodinné společensko-historické fresce Magnát (r. F. Bajon).
J. N. je laureátem několika divadelních ocenění; v roce 1974 obdržel za svou dosavadní tvorbu Cenu města Krakova, roku 1975 byl vyznamenán Státní cenou II. stupně za svůj podíl na TV seriálu Ředitelé.