Jan Stanislav Kolár, pseudonym J. O. Ralk, byl režisér, scenárista, herec a filmový historik.

Jan Stanislav Kolár se narodil do rodiny obchodního zástupce. Vystudoval gymnázium a práva na pražské Karlově univerzitě. Titul doktora práv získal v roce 1921.

Již za studiích na gymnáziu se Jan S. Kolár zajímal o film. Za 1. světové války napsal pro Lucernafilm svůj první filmový scénář. Všechny jeho scénáře s výjimkou filmu Vyděrač (1937) vznikly v období němé kinematografie.

Dvěma veselohrami z roku 1917 o Polykarpovi – Polykarp aprovizuje a Polykarpovo zimní dobrodružství debutoval Jan S. Kolár jako režisér. Náměty a scénáře pak psal ke svým vlastním snímkům.

Jan S. Kolár často spolupracoval se svým přítelem a kolegou Karlem Lamačem. Věnoval se natáčení komedií i dramat. Po roce 1922 mu těžká nemoc nedovolila dál pokračovat ve filmařské práci. Jan S. Kolár musel tedy na počátku své kariéry na čas odejít do ústraní.

V roce 1926 se Jan S. Kolár opět objevil ve finkci režiséra a natočil nepříliš povedené drama Řina. Na konci němé éry v roce 1929 vytvořil první český velkofilm Svatý Václav se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli Svatého Václava. Tento snímek jako první částečně financoval i stát a hráli v něm naši přední herci. K natočení filmu se spotřebovalo 35 vagonů dřeva, 6000 kg hřebíků, 12000 kg barev a 12000 m juty, aby mohla na Strahovském stadionu vzniknout největší filmová stavba v Evropě. Bylo ušito 120 kostýmů pro herce a 1000 kostýmů pro kompars. Film Svatý Václav byl dokončen až po oslavách 1000 let po zavraždění Václava, i když byl určen právě k tomuto účelu. Film tedy neměl takový ohlas, jaký by si autoři přáli. V roce 1971 Jan S. Kolár společně s Františkem Balšánem film zrekonstruovali. To byla poslední autorská práce Jana S. Kolára.

Jan S. Kolár byl vyhledávaným představitelem epizodních rolí. Hrát začal v němém filmu, především v jím režírovaných filmech – Polykarpovo zimní dobrodružství, Zpěv Zlata, Kříž u potoka, Svatý Václav atd. Od třicátých let vytvářel malé role ve filmech Její lékař (žurnalista Pánek), Vyděrač (předseda koncernu), Klabzubova jedenáctka (kapitán fotbalové asociace), Císařův pekař (alchymista) atd. Spolupráci s českým filmem uzavřel v roce 1964 rolí generála ve filmu Kdyby tisíc klarinetů.

Po 2. Světové válce se Jan S. Kolár stal pracovníkem Československého filmového ústavu. Zde pracoval v letech 1951 – 1963. Jako odborník i svědek se podílel na soupisu filmové produkce z let 1898. Vydal jako spoluautor několik odborných knih.

V roce 1919 se Jan S. Kolár podílel na vzniku Organizac československého filmového herectva a v roce 1920 na vzniku Filmové ligy československé.

Manželkou Jana S. Kolára se stala operní zpěvačka a herečka Máša Kolárová (nar. 1901).

Jan S. Kolár zemřel v Praze ve věku 77 let. Společně s Přemyslem Pražským, Vladimírem Slavínským, Martinem Fričem, Gustavem Machatým a Václavem Binovcem byl průkopníkem němé československé kinematografie.