Jean Carmet byl francouzský divadelní a filmový herec a scenárista, dvojnásobný držitel Césara.

Život a kariéra
Mládí
Pocházel z francouzské vinařské rodiny. Jako mladý kvůli umělecké kariéře přerušil svá studia a odešel hrát do pařížských divadel.

Jeho umělecké počátky jsou spojovány s účinkováním v divadlech, například Théâtre du Chatelet, Opera nebo Théâtre des Mathurins. Později, na konci čtyřicátých let 20. století, působil v celé řadě pařížských kabaretů.

Po válce
Ve filmu debutoval v roce 1945 a během dlouhé, téměř padesátileté kariéry účinkoval ve více jako 200 filmech. Přestože dokázal stejně kvalitně zahrát dramatické role, diváci si ho spojují zejména s působením v komediálním žánru. Jeho typickou rolí byl smutný muž, který se ocitne zcela nečekaně v komické situaci. Hrával zejména menší, vedlejší role, ve kterých doplňoval výraznější postavy v rámci daného filmu. Přesto bývá označován za jednoho z největších francouzských herců.

Mimo jiné se setkal s Louisem de Funèsem (např. Zelňačka), Michelem Serraultem, Gérardem Depardieuem (např. Studený bufet) a v několika filmech si zahrál s Pierrem Richardem (např. Velký blondýn s černou botou, Návrat velkého blondýna nebo Uprchlíci). Během své kariéry se setkal s většinou slavných francouzských herců, například s Linem Venturou, Alainem Delonem, Philippem Noiretem, Romy Schneider nebo Jeanem Gabinem.

Když natáčel film, odešel od své rodiny a ubytoval se v hotelu, kde bydlel po dobu natáčení. Byla to součást jeho přípravy na roli, chtěl být během natáčení pokud možno co nejméně rušen.

Pozdní léta
Za svůj výrazný herecký výkon v Bídnících, režírovaných v roce 1982 Robertem Hosseinem, obdržel svého prvního Césara. Totéž ocenění získal o téměř deset let později za úlohu v dramatu Děkuji, živote. V obou případech byl oceněn za hrecký výkon ve vedlejších rolích. Cenu za hlavní roli se mu nikdy získat nepodařilo, přestože na ni byl několikrát nominován.

V roce 1994 byl, při příležitosti svého padesátiletého působení ve filmu, oceněn čestným Césarem. Shodou okolností ocenění proběhlo pouhé dva měsíce před jeho smrtí. Tuto cenu mu osobně předal jeho přítel Gérard Depardieu.

Zemřel na infarkt a dnes je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži. Pohřbu se zúčastnili jeho herečtí kolegové v mimořádně hojném počtu, kdy bylo přítomných několik desítek největších hereckých tváří Francie. V Borgueil, v jeho rodišti, je dnes na jeho počest pojmenována ulice a také divadlo.

Je autorem autobiografické knihy o jeho životě Je suis le badaud de moi-même.

Měl dva syny, Oliviera a Jean-Françoise. O jeho soukromí existuje poměrně málo informací.