Jean Marais
herec, spisovatel, malíř
- Narození:
- 11. prosince 1913
- Úmrtí:
- 8. listopadu 1998
Upravit profil
Vyrůstal bez otce.Vyučil se fotografickému řemeslu v Laurentově ateliéru v Paříži. Vedle toho studoval výtvarné umění na konzervatoři.
V roce 1936 začal navštěvovat herecké kurzy Charlese Dullina a statoval v jeho divadle Atelier. V letech...
Životopis
Vyrůstal bez otce.Vyučil se fotografickému řemeslu v Laurentově ateliéru v Paříži. Vedle toho studoval výtvarné umění na konzervatoři.
V roce 1936 začal navštěvovat herecké kurzy Charlese Dullina a statoval v jeho divadle Atelier. V letech 1933-36 spolupracoval s film. režisérem Marcelem L'Herbierem.
Rozhodujícím zlomem jeho života i umělecké kariéry bylo v roce 1937 setkání s Jeanem Cocteauem, s nímž se velmi důvěrně spřátelil. Cocteau pro něj napsal hlavní role ve svých divadelních hrách (Král Oidipus, Strašní rodiče, Rytíři kulatého stolu) a ve svých poetických filmech, k nimž napsal scénář (mj. Věčný návrat) nebo je sám režíroval (Kráska a zvíře, Dvojhlavý orel, Strašní rodiče, Orfeus, Orfeova závěť).
Mezitím se prosadil také jako prototyp romantického hrdiny, zejm. v postavách šlechetných a neohrožených milovníků v řadě kostýmních filmů (např. Ruy Blas, Hrbáč, Kapitán, Kapitán Fracasse, Hrabě Monte Cristo, Železná maska).
Díky své sportovní kondici se nenechával v akčních scénách zaskakovat dublery. V 60. letech projevil svůj komediální talent ve třech filmech o Fantomasovi.
V 50. letech se vrátil k divadlu jako člen Comédie Française a posléze (až do 1997) účinkoval i na jiných pařížských scénách, kde se představil v klasickém repertoáru (Britannicus, Pygmalion, Král Lear, Cyrano de Bergerac, Bídníci, Tartuffe, Arlésance) a v pásmu Cocteauových her.
Kromě herectví se věnoval od mládí aktivně výtvarnému umění (malířství, později keramika a sochařství) a literární činnosti. Napsal vzpomínkové knihy Mes quatre vérités (1957, Moje čtyři pravdy), Příběhy mého života (1975; Praha, Melantrich 1997) a Pohádky (1978; Plzeň, Mustang 1996).
Je autorem jednoho baletu. Upozorňujeme ještě na knihu korespondence s Cocteauem Adresát Jean Marais (1987, Praha, Egem 1994). V roce 1996 byl vyznamenán řádem Čestné legie (Legion d'Honour).
Pro ČTV natočili Rudolf Tesáček a Jiří Žák hodinový dokument s názvem Jean Marais, interview (1997), jehož hodnota tkví mj. v tom, že se jedná o poslední rozhovor s tímto významným umělcem.
V roce 1936 začal navštěvovat herecké kurzy Charlese Dullina a statoval v jeho divadle Atelier. V letech 1933-36 spolupracoval s film. režisérem Marcelem L'Herbierem.
Rozhodujícím zlomem jeho života i umělecké kariéry bylo v roce 1937 setkání s Jeanem Cocteauem, s nímž se velmi důvěrně spřátelil. Cocteau pro něj napsal hlavní role ve svých divadelních hrách (Král Oidipus, Strašní rodiče, Rytíři kulatého stolu) a ve svých poetických filmech, k nimž napsal scénář (mj. Věčný návrat) nebo je sám režíroval (Kráska a zvíře, Dvojhlavý orel, Strašní rodiče, Orfeus, Orfeova závěť).
Mezitím se prosadil také jako prototyp romantického hrdiny, zejm. v postavách šlechetných a neohrožených milovníků v řadě kostýmních filmů (např. Ruy Blas, Hrbáč, Kapitán, Kapitán Fracasse, Hrabě Monte Cristo, Železná maska).
Díky své sportovní kondici se nenechával v akčních scénách zaskakovat dublery. V 60. letech projevil svůj komediální talent ve třech filmech o Fantomasovi.
V 50. letech se vrátil k divadlu jako člen Comédie Française a posléze (až do 1997) účinkoval i na jiných pařížských scénách, kde se představil v klasickém repertoáru (Britannicus, Pygmalion, Král Lear, Cyrano de Bergerac, Bídníci, Tartuffe, Arlésance) a v pásmu Cocteauových her.
Kromě herectví se věnoval od mládí aktivně výtvarnému umění (malířství, později keramika a sochařství) a literární činnosti. Napsal vzpomínkové knihy Mes quatre vérités (1957, Moje čtyři pravdy), Příběhy mého života (1975; Praha, Melantrich 1997) a Pohádky (1978; Plzeň, Mustang 1996).
Je autorem jednoho baletu. Upozorňujeme ještě na knihu korespondence s Cocteauem Adresát Jean Marais (1987, Praha, Egem 1994). V roce 1996 byl vyznamenán řádem Čestné legie (Legion d'Honour).
Pro ČTV natočili Rudolf Tesáček a Jiří Žák hodinový dokument s názvem Jean Marais, interview (1997), jehož hodnota tkví mj. v tom, že se jedná o poslední rozhovor s tímto významným umělcem.
