Narodil se 5.8.1948, okr. Šintava, Slovensko, Československo. Dětství prožil se svými sourozenci (bratr a sestra) v Piešťanech.Vystudoval střední školu elektrotechnickou a po té FAMU - obor kamera a triková technika.Po dokončení studia začal...
Životopis
Narodil se 5.8.1948, okr. Šintava, Slovensko, Československo. Dětství prožil se svými sourozenci (bratr a sestra) v Piešťanech.
Vystudoval střední školu elektrotechnickou a po té FAMU - obor kamera a triková technika.
Po dokončení studia začal pracovat ve Zlíně jako asistent kamery. Jako druhý kameraman se podílel na tvorbě legendárních filmů pro děti, jako např. "Indiálni z Větrova", "Nekonečná – nevystupovat" a "Chlapi přece nepláčou".
Po dvou letech se dočkal svého debutu a jako hlavní kamareman natočil v roce 1980 film "Sonáta pro zrzku", který dostal hlavní cenu na fimovém festivale.
Ve Zlíně fungoval až do 90-tých let, kdy se studio rozpadlo. Za dvacet let zde stačil natočit desítky krásných filmů a jeho tvorba byla spojena převážně s režiséry Vítem Olmerem a Vladimírem Drhou. Natočil zde např. filmy "Stav Ztroskotání", "Do zubů a do srdíčka", "Parta za milion" atd.
Poslední film, který zde natočil byl "Requiem pro panenku"(r.1991) s režisérem Filipem Renčem.
Po té se přesunul do Prahy, kde natočil spoustu dalších známých filmů jako např. "Nahota na prodej" a komedie " Ještě větší blbec, než jsme doufali" s Vítem Olmerem a nebo třeba pohádku "Z pekla štěstí" se Zdeňkem Troškou.
Kromě natáčení tradičních celovečerních filmů se věnoval také dokumentární tvobě.
Na dokumentech spolupracoval převážně s režisérem a producentem Fero Feničem, se kterým se znal ještě ze studentských let. (pozn. bývali společně na kolejích ještě s legendárním režisérem Emirem Kusturicou - filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour atd.)
S Fero Feničem spolupracoval od počátku kariéry a v roce 1982 se podílel na vzniku hraného televizního debutu "Brehy nehy", který odborníci označují na dobu vzniku jako převratný. Dále pak spolu natočili více jak 20 dokumentárních filmů z cyklu GEN (Geniální Elita Národa) pro společnosti Febio.
V rámci dokumentární tvorby se podílel také na známém seriálu "Deset století architektury" nebo třeba cyklu "Jak se žije".
V závěru kariéry se vrátil do zpátky Zlína a učil na Vysoké odborné škole filmové.
Byl také jedním ze zakladatelů University Tomáše Bati, kde později učil více jak 15 let.
Závěr svého života věnoval mladým a začínajícím kameramanům a se svými studenty vytvořil mnoho zajímavých a oceněných filmových projektů.
Po celou dobu jeho karéry byla pro něj hlavní doménou maximální profesionalita a smysl pro humor.
Veselou zajímavostí také je, že ve spoustě jeho snímků ho můžeme zahlédnout i před kamerou. Například v pohádce "Z pekla štěstí" se krátce mihne jako strážce-halapartník.
Vystudoval střední školu elektrotechnickou a po té FAMU - obor kamera a triková technika.
Po dokončení studia začal pracovat ve Zlíně jako asistent kamery. Jako druhý kameraman se podílel na tvorbě legendárních filmů pro děti, jako např. "Indiálni z Větrova", "Nekonečná – nevystupovat" a "Chlapi přece nepláčou".
Po dvou letech se dočkal svého debutu a jako hlavní kamareman natočil v roce 1980 film "Sonáta pro zrzku", který dostal hlavní cenu na fimovém festivale.
Ve Zlíně fungoval až do 90-tých let, kdy se studio rozpadlo. Za dvacet let zde stačil natočit desítky krásných filmů a jeho tvorba byla spojena převážně s režiséry Vítem Olmerem a Vladimírem Drhou. Natočil zde např. filmy "Stav Ztroskotání", "Do zubů a do srdíčka", "Parta za milion" atd.
Poslední film, který zde natočil byl "Requiem pro panenku"(r.1991) s režisérem Filipem Renčem.
Po té se přesunul do Prahy, kde natočil spoustu dalších známých filmů jako např. "Nahota na prodej" a komedie " Ještě větší blbec, než jsme doufali" s Vítem Olmerem a nebo třeba pohádku "Z pekla štěstí" se Zdeňkem Troškou.
Kromě natáčení tradičních celovečerních filmů se věnoval také dokumentární tvobě.
Na dokumentech spolupracoval převážně s režisérem a producentem Fero Feničem, se kterým se znal ještě ze studentských let. (pozn. bývali společně na kolejích ještě s legendárním režisérem Emirem Kusturicou - filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour atd.)
S Fero Feničem spolupracoval od počátku kariéry a v roce 1982 se podílel na vzniku hraného televizního debutu "Brehy nehy", který odborníci označují na dobu vzniku jako převratný. Dále pak spolu natočili více jak 20 dokumentárních filmů z cyklu GEN (Geniální Elita Národa) pro společnosti Febio.
V rámci dokumentární tvorby se podílel také na známém seriálu "Deset století architektury" nebo třeba cyklu "Jak se žije".
V závěru kariéry se vrátil do zpátky Zlína a učil na Vysoké odborné škole filmové.
Byl také jedním ze zakladatelů University Tomáše Bati, kde později učil více jak 15 let.
Závěr svého života věnoval mladým a začínajícím kameramanům a se svými studenty vytvořil mnoho zajímavých a oceněných filmových projektů.
Po celou dobu jeho karéry byla pro něj hlavní doménou maximální profesionalita a smysl pro humor.
Veselou zajímavostí také je, že ve spoustě jeho snímků ho můžeme zahlédnout i před kamerou. Například v pohádce "Z pekla štěstí" se krátce mihne jako strážce-halapartník.
