MUDr. Ladislav Syllaba byl český lékař vnitřních a nervových chorob, profesor na lékařské fakultě University Karlovy v Praze; publicista a národně demokratický politik.

Ladislav se narodil v rodině hostinského, později i bystřického starosty, Františka Syllaby a jeho manž. Anny, jako předposlední sedmé dítě. Nejprve navštěvoval bystřickou obecnou školu a v letech 1878–1882 přešel na benešovské nižší gymnázium. Vyšší gymnázium z finančních důvodů absolvoval v Kolíně, kde jeho bratr působil jako profesor náboženství. Nabídl rodičům, že studia svého mladšího bratra uhradí. Ladislav byl velmi nadaný student s širokým rozhledem. Studoval vždy s vyznamenáním.

Po maturitní zkoušce (1886) nastoupil na lékařskou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze. Medicínu si zvolil po svém kmotrovi, bystřickém lékaři, Františku Čížkovi. Sám si do svého deníku poznamenal : „Jda na medicínskou fakultu, ač z počátku se mi příčí tak surové zacházení s tělem lidským, jež při medicíně jest, musím si uvědomiti, že jdu za cílem tak vznešeným, jako bych šel, umění se věnuje. Co bylo vždy heslem mým než dopátrati se pravdy?“

Na univerzitě se rozhodl pro práci v oblasti vnitřního lékařství. Vysokoškolská studia zakončil s výtečným prospěchem roku 1892 a po promoci nastoupil do Pražské všeobecné nemocnice jako externí lékař. Když na podzim roku 1892 vypukla v sousedním Německu epidemie cholery, vyslalo ho pražské místodržitelství k saským hranicím jako inspekčního lékaře. Po návratu v roce 1893 začal mladý doktor pracovat na klinice pro vnitřní choroby u významného profesora Josefa Thomayera. Školní rok 1893-1894 pobýval Syllaba ještě na stipendijním pobytu v Paříži. Po návratu se stal přímo Thomayerovým asistentem.

Souběžně s prací na klinice nezanedbával Syllaba ani vědecký výzkum. Od roku 1894 se zabýval vyšetřováním krevního séra a v březnu roku 1900 vydal dílo O pathogenese zhoubné chudokrevnosti. Dvoudílná habilitační práce se stala pozoruhodným lékařským objevem. Prokázání přítomnosti bilirubinu v krevním séru nemocných je dodnes používáno při vyšetřování krevních a jaterních chorob. Docentem patologie a terapie nemocí vnitřních byl Ladislav Syllaba jmenován 16. dubna 1901. O dva roky později však musel z kliniky odejít.

Aby zaopatřil svou rodinu, začal ve věku pětatřiceti let vykonávat soukromou lékařskou praxi. Kontakt s univerzitním prostředím mu opět zajistil Josef Thomayer, tentokrát přednáškami na II. lékařské klinice. Díky Tohomayerovi byl také Syllaba v roce 1904 jmenován a 1909 ustanoven mimořádným profesorem.

Bez možnosti přístupu do klinických laboratoří se Syllaba začal více věnovat způsobu vyšetřování pacientů. Po vypuknutí I. světové války působil jako přednosta interního oddělení záložní nemocnice Červeného kříže ve Strakově akademii, později v záložní nemocnici ve Vršovicích a ve vojenské nemocnici v Terezíně. Na základě několikaleté praxe vzniklo souborné, světově uznávané dílo „Nauka o lékařském poklepu a poslechu“.

Stranou jeho zájmu nezůstávalo ani politické dění. Z rodinného prostředí převzal vlastenecké cítění a už jako student se rád zapojoval do spolkové činnosti. Během I. světové války ve svých článcích a projevech nebojácně vystupoval za právo českého státu na samostatnost. Jeho jméno se nachází i mezi prvními podpisy českých spisovatelů, kulturních a vědeckých pracovníků pod památným poselstvím říšské radě ze dne 30. května 1917.

Díky svým postojům se stal v roce 1918 členem Revolučního národního shromáždění, tedy jedním z prvních československých poslanců. V parlamentu se zabýval především lékařskými a vysokoškolskými tématy. Po demisi tehdejší vlády v roce 1920 se opět plně věnoval lékařství. Na klinice zřídil speciální neurologickou ordinaci a stále více uplatňoval moderní poznatky z oboru. Zřídil kabinet pro rentgenologii a fyzikální terapii, ordinaci pro Tuberkulózu i celou řadu dalších speciálních ordinací. Syllabova klinika se stala významným pracovištěm, kam přicházeli praktikovat nejen tuzemští, ale i zahraniční studenti.

Pro svoji odbornost si prof. Syllabu zvolil za svého lékaře i tehdejší prezident republiky Tomáš G. Masaryk. Prezident byl nejen jeho pacientem, ale i osobním přítelem. Masaryk sám po Syllabovi požadoval, aby se tatáž péče věnovala nejen jemu, ale i každému nemocnému. Český spisovatel Karel Čapek prof. Syllabu dokonce nazval „národním lékařem“.

Prof. Ladislav Syllaba zemřel po několikaměsíční nemoci ke konci roku 1930 na rozšířený plicní zánět.
Poslední rozloučení se symbolicky konalo v Pantheonu Národního muzea.

Dílo
* O pathogenese zhoubné chudokrevnosti: příspěvek k jejímu poznání
(1923)
* Nauka o lékařském poklepu a poslechu (1918-1925)