Jako syn známého charakterního herce a režiséra Georgese Wilsona (1921) se již v dětství důvěrně seznámil s divadelním prostředím, protože otec ho občas bral s sebou na představení souboru Théâtre National Populaire, jehož byl členem. Když mu...
Životopis
Jako syn známého charakterního herce a režiséra Georgese Wilsona (1921) se již v dětství důvěrně seznámil s divadelním prostředím, protože otec ho občas bral s sebou na představení souboru Théâtre National Populaire, jehož byl členem. Když mu bylo patnáct let, dokonce účinkoval po boku svého otce v muzikálové adaptaci hry Alfreda Jarryho Král Ubu.
V letech 1975-78 studoval herectví na Drama Center v Londýně, kde se natolik zdokonalil v anglickém jazyce, že zde také dostal první film. příležitost ve film. adaptaci vzpomínkové knihy Lillian Hellmanové Julie, jejíž režisér Fred Zinnemann mu o pět let později svěřil roli švýcarského vysokohorského průvodce Johanna v dramatu Pět dní jednoho léta.
Svou divadelní kariéru zahájil 1978 na scéně Théâtre de la Ville v Gorkého hře Podivíni a další úspěchy slavil na jevištích v Marseille, Paříži a Vídni v dramatech Françoise Delaye Trilogie o grálu (1978-79), Lopeho de Vegy Rytíř z Olmeda (1979), Jean-Louise Barraulta L'amour de l'amour (1981) a Charles-Ferdinanda Ramuze a Igora Stravinského Vojákův příběh (1983).
Díky své urostlé postavě, pohledné tváři s ostrými rysy a modrýma očima byl předurčen pro role romantických milovníků a rebelantských mladíků, jimž propůjčoval svou tělesnou sílu a duševní a citovou rozpolcenost v kostýmních historických filmech i v příbězích ze současnosti. Poprvé výrazněji zaujal a o Césara 1984 se ucházel úlohou mladého teroristy českého původu Milana Milesky v kontroverzním snímku Veřejná žena (r. A. Zulawski).
Vnitřním neklidem, rozervaností a určitými rysy šílenství se vyznačují mnohé jeho další, vesměs tragické postavy, které vytvořil v dílech významných evropských režisérů: sebedestruktivní herec Quentin v psychologickém dramatu Schůzka (r. A. Téchiné); cizoložník Caspasian Speckler ve stylizované úvaze o tvorbě a umění Architektovo břicho (r. P. Greenaway).
Dále si zahrál španělského místodržitele v Peru Pedro de Ursúa, jehož výprava za pohádkovým bohatstvím fiktivní indiánské říše se postupně proměnila v krvavou a nesmyslnou cestu k moci prvního důstojníka vojska (Omero Antonutti), v historicko-dobrodružném dramatu El Dorado (r. C. Saura); cynický, prostopášný a démonicky vyhlížející aristokrat a politický snílek Nikolaj Stavrogin ve film. přepisu románu F. M. Dostojevského Běsi (r. A. Wajda); uprchlík z varšavského ghetta Alek, který se skrývá se svou mladičkou manželkou (Julie Delpyová) v bytě neznámé Němky (Hanna Schygullová), ve film. adaptaci novely Jerzyho Janického Nosič peří (r. J. Kijowski).
Od 1984 je členem pařížského divadla Comédie des Champs-Elysées, na jehož scéně zazářil po boku Edwige Feuillèreové a Sabine Haudepinové ve hře Jeana Anouilhe Léocadia. Věnuje se také opernímu zpěvu. V lednu 1999 se představil po boku Jacquese Webera na jevišti Théâtre de l'Atelier v úloze filozofa Sepulvedy v historickém dramatu Jean-Clauda Carrièra Valladolidský spor.
V letech 1975-78 studoval herectví na Drama Center v Londýně, kde se natolik zdokonalil v anglickém jazyce, že zde také dostal první film. příležitost ve film. adaptaci vzpomínkové knihy Lillian Hellmanové Julie, jejíž režisér Fred Zinnemann mu o pět let později svěřil roli švýcarského vysokohorského průvodce Johanna v dramatu Pět dní jednoho léta.
Svou divadelní kariéru zahájil 1978 na scéně Théâtre de la Ville v Gorkého hře Podivíni a další úspěchy slavil na jevištích v Marseille, Paříži a Vídni v dramatech Françoise Delaye Trilogie o grálu (1978-79), Lopeho de Vegy Rytíř z Olmeda (1979), Jean-Louise Barraulta L'amour de l'amour (1981) a Charles-Ferdinanda Ramuze a Igora Stravinského Vojákův příběh (1983).
Díky své urostlé postavě, pohledné tváři s ostrými rysy a modrýma očima byl předurčen pro role romantických milovníků a rebelantských mladíků, jimž propůjčoval svou tělesnou sílu a duševní a citovou rozpolcenost v kostýmních historických filmech i v příbězích ze současnosti. Poprvé výrazněji zaujal a o Césara 1984 se ucházel úlohou mladého teroristy českého původu Milana Milesky v kontroverzním snímku Veřejná žena (r. A. Zulawski).
Vnitřním neklidem, rozervaností a určitými rysy šílenství se vyznačují mnohé jeho další, vesměs tragické postavy, které vytvořil v dílech významných evropských režisérů: sebedestruktivní herec Quentin v psychologickém dramatu Schůzka (r. A. Téchiné); cizoložník Caspasian Speckler ve stylizované úvaze o tvorbě a umění Architektovo břicho (r. P. Greenaway).
Dále si zahrál španělského místodržitele v Peru Pedro de Ursúa, jehož výprava za pohádkovým bohatstvím fiktivní indiánské říše se postupně proměnila v krvavou a nesmyslnou cestu k moci prvního důstojníka vojska (Omero Antonutti), v historicko-dobrodružném dramatu El Dorado (r. C. Saura); cynický, prostopášný a démonicky vyhlížející aristokrat a politický snílek Nikolaj Stavrogin ve film. přepisu románu F. M. Dostojevského Běsi (r. A. Wajda); uprchlík z varšavského ghetta Alek, který se skrývá se svou mladičkou manželkou (Julie Delpyová) v bytě neznámé Němky (Hanna Schygullová), ve film. adaptaci novely Jerzyho Janického Nosič peří (r. J. Kijowski).
Od 1984 je členem pařížského divadla Comédie des Champs-Elysées, na jehož scéně zazářil po boku Edwige Feuillèreové a Sabine Haudepinové ve hře Jeana Anouilhe Léocadia. Věnuje se také opernímu zpěvu. V lednu 1999 se představil po boku Jacquese Webera na jevišti Théâtre de l'Atelier v úloze filozofa Sepulvedy v historickém dramatu Jean-Clauda Carrièra Valladolidský spor.
