Pochází z úřednické rodiny a vždy měla blízko k divadlu. Během studia na DAMU (obor režie a herectví u Vlasty Fabiánové), která ukončila v roce 1967, úzce spolupracovala s režisérem Janem Grossmanem v Divadle Na Zábradlí. V rozmezí let 1968 až...
Životopis
Pochází z úřednické rodiny a vždy měla blízko k divadlu. Během studia na DAMU (obor režie a herectví u Vlasty Fabiánové), která ukončila v roce 1967, úzce spolupracovala s režisérem Janem Grossmanem v Divadle Na Zábradlí. V rozmezí let 1968 až 1973 byla asistentkou režie v činohře Národního divadla. Absolvovala půlroční stáž v roce 1970 u režiséra Petera Brookse (1925) v Royal Shakespeare Company. Šlo o velmi významným podnět, který ovlivnil její další režijní práci.
V roce 1974 společně se Zdenou Kratochvílovou založila Kapesní divadlo, které se představilo v průběhu let v patnácti zemích v pantomimických scénkách určených nejen pro děti (klauni Animuk a Anikrok), ale i dospělým divákům v představení Šatna na pláži. Film Jak se dělá klaun, dokládá i dnes nádhernou atmosféru těchto představení. Ludmila Engelová byla stále v pohybu a své režisérské schopnosti rozvíjela nejen na divadelních scénách, ale i v inscenacích Čs. rozhlasu (více jak 60 rozhlasových her).
Mimo jiné též režijně připravila inscenaci textů afrických básníků píšících francouzsky:Caya Makéleho - Bajka o lásce, pekle a márnici, Kosse Efoui - Převozníkův malý bratr aj. V ČT realizovala velký počet úspěšných inscenací. Hostovala na nejrůznějších českých divadelních scénách - Divadlo J. K. Tyla v Plzni (režie Daňkovy Bitvy na Moravském poli, Kempinského Duet pro jednoho, Enquistovu hru Ze života žížal, Williamsovo Urvi to!).
V letech 1990 až 1993 nastudovala v Městských divadlech pražských řadu zajímavých inscenací. Od roku 1994 je ve svobodném povolání a jako režisérka spolupracuje s Realistickým divadlem ZN (Tolstého - Anna Karenina), Olomoucké divadlo, Státní divadlo v Brně (Diderotova Jeptiška), Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (Dostojevského Zločin a trest).
Zahraniční hostování na předních evropských scénách (Petrohrad, Rostov na Donu, Mnichov, Londýn) je doplňováno i jejím zájmem o spolupráci s malými scénami. Jako autorka scénářů, režisérka i herečka se objevuje v pražském Divadle Viola.
Poslední režijní práce jsou spojeny zejména s Národním divadlem v Praze - hra Manuela Puiga Vabank (2002) a Městskými divadly pražskými. V Divadle ABC se v obnovené premiéře (9. 4. 2011) v režii Ludmily Engelové hraje hra estonského autora Jaana Tätte Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku. V Divadle Rokoko Vzpomínky na vodě (prem. 2009) od Shelagh Stephesonové a Hra vášní od Petra Nicholse (prem. 2007).
V roce 1978 získala Ludmila Engelová Hofbauerovou cenu a v dalších letech byla opakovaně oceněná prémií ČLF, medaile J. K. Tyla Ministerstvem kultury ČR.
Publikuje v časopisech Panorama, Scéna, Film a divadlo, Dramatické umění. Knižně byla vydána samostatně její kniha – Brookův sen noci svatojánské.
V roce 1974 společně se Zdenou Kratochvílovou založila Kapesní divadlo, které se představilo v průběhu let v patnácti zemích v pantomimických scénkách určených nejen pro děti (klauni Animuk a Anikrok), ale i dospělým divákům v představení Šatna na pláži. Film Jak se dělá klaun, dokládá i dnes nádhernou atmosféru těchto představení. Ludmila Engelová byla stále v pohybu a své režisérské schopnosti rozvíjela nejen na divadelních scénách, ale i v inscenacích Čs. rozhlasu (více jak 60 rozhlasových her).
Mimo jiné též režijně připravila inscenaci textů afrických básníků píšících francouzsky:Caya Makéleho - Bajka o lásce, pekle a márnici, Kosse Efoui - Převozníkův malý bratr aj. V ČT realizovala velký počet úspěšných inscenací. Hostovala na nejrůznějších českých divadelních scénách - Divadlo J. K. Tyla v Plzni (režie Daňkovy Bitvy na Moravském poli, Kempinského Duet pro jednoho, Enquistovu hru Ze života žížal, Williamsovo Urvi to!).
V letech 1990 až 1993 nastudovala v Městských divadlech pražských řadu zajímavých inscenací. Od roku 1994 je ve svobodném povolání a jako režisérka spolupracuje s Realistickým divadlem ZN (Tolstého - Anna Karenina), Olomoucké divadlo, Státní divadlo v Brně (Diderotova Jeptiška), Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (Dostojevského Zločin a trest).
Zahraniční hostování na předních evropských scénách (Petrohrad, Rostov na Donu, Mnichov, Londýn) je doplňováno i jejím zájmem o spolupráci s malými scénami. Jako autorka scénářů, režisérka i herečka se objevuje v pražském Divadle Viola.
Poslední režijní práce jsou spojeny zejména s Národním divadlem v Praze - hra Manuela Puiga Vabank (2002) a Městskými divadly pražskými. V Divadle ABC se v obnovené premiéře (9. 4. 2011) v režii Ludmily Engelové hraje hra estonského autora Jaana Tätte Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku. V Divadle Rokoko Vzpomínky na vodě (prem. 2009) od Shelagh Stephesonové a Hra vášní od Petra Nicholse (prem. 2007).
V roce 1978 získala Ludmila Engelová Hofbauerovou cenu a v dalších letech byla opakovaně oceněná prémií ČLF, medaile J. K. Tyla Ministerstvem kultury ČR.
Publikuje v časopisech Panorama, Scéna, Film a divadlo, Dramatické umění. Knižně byla vydána samostatně její kniha – Brookův sen noci svatojánské.