Marcel Carné byl francouzský filmový režisér, jeden z hlavních představitelů francouzského poetického realismu, reprezentovaného v jeho díle především snímky z konce 30. let Nábřeží mlh a Den začíná. Jeho film Děti ráje z poloviny let čtyřicátých je často označován za jeden z nejlepších francouzských filmů všech dob.
Narodil se a vyrůstal v Paříži, po neradostném dětství se nechal okouzlit tehdy stále ještě poměrně novým uměním – kinematografií.

Začínal jako filmový kritik koncem 20. let a později se režisérské řemeslo učil jako asistent několika režisérů (mj. René Claira). Během 30. let již natáčel vlastní tvorbu, nejprve krátké filmy a později i dlouhometrážní. Do poloviny této dekády se datuje počátek jeho plodné spolupráce se slavným básníkem Jacquesem Prévertem (autor scénářů). Z jejich společné dílny vzešly Carného nejlepší a nejslavnější filmy Nábřeží mlh (Le Quai des brumes, 1938) s Jeanem Gabinem a Děti ráje (Les enfants du paradis, 1945) s Jean-Louisem Barraultem a Pierrem Brasseurem, který měl premiéru krátce po osvobození Francie od nacistické okupace. Po válce spolupracoval s dalšími slavnými herci (mj. Gérardem Philipem). Od 50. let umělecká úroveň jeho filmů poněkud klesala, jeho poetiku navíc odmítli tvůrci nastupující Nové vlny.

Zemřel v úctyhodném věku 90 let v Clamartu na okraji Paříže, pochován je na hřbitově Saint Vincent na Montmartru.