Jméno stejně průzračné jako komplikované. Muž předurčený marně čekat na vavříny, který je najednou začal sbírat plnými hrstmi. Přátelsky naladěný, aby náhle jeho tvář připomínala letní oblohu rozbrázděnou prudkou bouří. To vše zahaleno do...

Životopis

Jméno stejně průzračné jako komplikované. Muž předurčený marně čekat na vavříny, který je najednou začal sbírat plnými hrstmi. Přátelsky naladěný, aby náhle jeho tvář připomínala letní oblohu rozbrázděnou prudkou bouří. To vše zahaleno do severského chladu, který i přes jeho všudypřítomný úsměv nedával zapomenout, odkud pochází…

Tohle je jedna z mnoha charakteristik Miky Häkkinena. Pro každého, ale Mika znamenal něco jiného. Pro někoho velký vzor, oblíbený jezdec, nebo jen úspěšný člověk, který se nikdy nevzdal a šel za svým cílem. Ať už pro Vás Mika znamenal cokoliv, je to člověk hodný obdivu. Klidný, rozvážný, vždy doprovázený manželkou Erjou. Finský rychlík si vydobyl pověst uzavřeného a nepřístupného člověka, ale několikrát dokázal, že je to poněkud zjednodušený pohled na jeho osobu. V dětství byl Mika velmi živý a neměl nikdy daleko k rošťárnám. Zřejmě i proto se dostal do varietní školy, kde se naučil kousky, kterými později občas překvapil okolí (třeba jízdou na klaunském kole). Od šesti let ovšem jezdil také s motokárami a stal se mimo jiné pětkrát mistrem Finska. Odtud vedla cesta přes formuli Ford, Opel Lotus a dva roky v britském šampionátu F3. V roce 1990 jej vyhrál a zúčastnil se také světového mistrovství v Macau, kde skončil druhý za Michaelem Schumacherem. Krátce nato oznámil jeho manažer Keke Rosberg, že Mika bude v roce 1991 startovat v F1.

První dva roky byly pro Miku léty učení. Lotus, se kterým startoval v letech 1991 a 1992, nebyl konkurenceschopným vozem, ale poté, co tým vyměnil motory Judd za Ford, zaznamenal Mika ve své druhé sezóně v F1 dvě čtvrtá místa. Jeho kariéra se lámala: pro rok 1993 si mohl vybírat mezi McLarenem, Williamsem a Ligierem. Rozhodl se vsadit na riskantní kartu - doufal, že Ayrton Senna v roce 1993 za Mclaren nepojede a podepsal s touto stájí. Jenže Senna nakonec s mclarenem startoval a Mika musel vzít zavděk rolí testovacího jezdce. Šanci dostal až pro poslední tři závody sezóny, když odešel neúspěšný Michael Andretti. Häkkinen hned v Portugalsku porazil Sennu v kvalifikaci a startoval ze třetí pozice, ale v závodě bohužel vyjel z trati. Následně v Japonsku vystoupil poprvé v kariéře na stupně vítězů, když dojel třetí. Häkkinenovi tedy nakonec jeho riskantní tah vyšel, nehledě na to, že Senna u Mclarenu skončil a Mika se stal na celých osm let hlavní jezdeckou postavou týmu.

Za ta léta se vytvořil velmi blízký vztah mezi ním a týmovým šéfem Ronem Dennisem. Mika prokazoval svou rychlost a s výjimkou roku 1997 vždy v konečném účtování porážel své týmové kolegy. Vítězství mu však osud odepíral. Zlomem v jeho kariéře i životě byla ošklivá nehoda, ke které došlo 10. Listopadu 1995 při tréninku na GP Austrálie v Adelaide. Nebýt okamžitého chirurgického zákroku, bylo s ním zle. Po této nehodě se Mika změnil. Jako by si uvědomil, že pokud chce v F1 něčeho dosáhnout, musí být ještě rychlejší, protože jízda na čtvrtém či pátém místě mu za riskování života nestojí…

První vítězství však přišlo až na konci sezóny 1997, kdy jej Coulthard pustil v Jerezu před sebe. V následujícím roce si však díky dominantnímu vozu a své rychlosti vše vynahradil a po souboji s Michaelem Schumacherem získal vysněný titul. V roce 1999 se mu povedla obhajoba, ale mohl za ni z části poděkovat faktu, že si Schumacher zlomil při havárii na okruhu v Silverstone nohu. Tým Mclaren totiž toho roku nebyl zrovna v nejlepší formě, o čemž svědčilo i upadlé kolo u Mikova vozu právě při britské GP, a ani tuhý boj s Irvinem, který byl vždy výrazně pomalejší než Schumacher, nesvědčilo o přílišné převaze McLarenů nad Ferrari.

V roce 2000 se již musel Mika před pilotem Ferrari sklonit a o rok později neměl nejmenší šanci porážku Schumacherovi vrátit. Čerstvému otci se totiž od začátku roku lepila smůla na paty a dokázal zvítězit jen v Británii a USA, kde dosáhl svého posledního vítězství. Mika Häkkinen tedy opustil svět velkých cen v roce 2001, ale svět rychlých kol neopustil. V letech 2003 a 2004 se zúčastnil Arctic Rally ve Finsku.

Häkkinen se dočkal pamětní desky
Poprvé v historii se dnes na okruhu v Barceloně pojede závod DTM. Při této příležitosti okruh poctil Miku Häkkinena pamětní deskou, která bude připomínat jeho úspěchy. "Dostat něco takového, je pro mě veliká pocta," řekl Mika Häkkinen."Potřebujete dlouhou dobu na to, abyste dosáhli takového úspěchu. Je to obtížná práce."

"S motosportem jsem začínal už v pěti letech a absolvoval jsem mnoho kilometrů. Proto je tu několik lidí, kterým bych chtěl poděkovat. Jsou to moji rodiče, kteří mě od začátku podporovali. Také chci poděkovat týmu Mclaren Mercedes a Ronu Dennisovi za to, že mi důvěřovali, když jsem k nim v roce 1993 přišel." Vedle Häkkinena mají už v Barceloně pamětní desku Ayrton Senna a Michael Schumacher. Häkkinen na katalánském okruhu třikrát zvítězil a to v letech 1998 - 2000.

"Barcelona je vysokorychlostní okruh a do některých zatáček musíte dát všechno, ale je to zábava, poznamenal Häkkinen. Po dvou nepříliš uspokojivých výsledcích, chci pro svůj tým získat dobrý výsledek, aby je odměnil za jejich tvrdou práci.

Team: Lotus, McLaren
Grand: Prix 165
Mistr světa: 2x 1998, 1999
Vítězství: 20
Podium: 51
Pole position: 26
Nej. kolo: 25
Body: 420
První GP: Grand Prix USA 1991
První vítězství: Grand Prix Evropy 1997
Sezóny v F1: 1991, 1992, 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001.