Miroslav Krobot je jedním z nejvýznamnějších českých divadelních režisérů střední generace, patří k osobnostem, které výrazně určují podobu současného českého divadla. V letošním roce byl nominován na Cenu ministra kultury ČR v oblasti divadla....
Životopis
Miroslav Krobot je jedním z nejvýznamnějších českých divadelních režisérů střední generace, patří k osobnostem, které výrazně určují podobu současného českého divadla. V letošním roce byl nominován na Cenu ministra kultury ČR v oblasti divadla. Role Davida Haneka je jeho divadelním i filmovým debutem. Za divadelní roli získal v roce 2001 Cenu Alfréda Radoka jako „Talent roku“. Absolvoval studium režie na brněnské JAMU v roce 1975.
Poté působil do roku 1979 v Západočeském divadle Cheb. Pro jeho další práci mělo zásadní význam setkání s režisérem Janem Grossmanem. V Chebu opustil poprvé tradiční prostor kamenné scény a vyzkoušel si postupy autorského divadla. Společně s Janem Grossmanem a dramaturgem Miloslavem Klímou se jako režisér i umělecký šéf podílel v letech 1979 - 82 na slavné éře Divadla Vítězného února v Hradci Králové. V té době zde vedle klasické velké scény vzniklo legendární umělecké studio Beseda.
V roce 1982 odešel Krobot do angažmá v Realistickém divadle v Praze, kde působil až do roku 1990. Kritika si začala všímat jeho originálních režijních koncepcí. V roce 1990 byl Miroslav Krobot angažován jako režisér v činohře Národního divadla v Praze. Za svou adaptaci a inscenaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, uvedenou na této scéně, získal od českých divadelních kritiků v roce 1993 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku.
V roce 1990 se Miroslav Krobot stal také pedagogem na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. V souvislosti se svým pedagogickým působením a v duchu svého výroku „nejraději jsem byl vždycky tam, kde něco nového vznikalo“ se v roce 1996 rozhodl k nečekanému kroku: odešel se skupinou svých žáků - absolventů do Dejvického divadla a zde začal budovat nový divadelní soubor. Dokázal v něm soustředit několik výjimečně talentovaných herců mladší a střední generace (např. Ivana Trojana, Tatianu Vilhelmovou, Jiřího Macháčka).
Během několika let se z této scény pod jeho vedením stalo jedno z nejnavštěvovanějších pražských divadel. Repertoár Dejvického divadla staví na současně rezonujících inscenacích klasických titulů (Revizor, Bratři Karamazovi, Oblomov, Tři sestry, Tramvaj do stanice Touha…), stejně jako na původních textech (Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství, Miroslav Krobot: Sirup) i tzv. autorském divadle (Jan Dušek a improvizace souboru: Sekec mazec).
Poté působil do roku 1979 v Západočeském divadle Cheb. Pro jeho další práci mělo zásadní význam setkání s režisérem Janem Grossmanem. V Chebu opustil poprvé tradiční prostor kamenné scény a vyzkoušel si postupy autorského divadla. Společně s Janem Grossmanem a dramaturgem Miloslavem Klímou se jako režisér i umělecký šéf podílel v letech 1979 - 82 na slavné éře Divadla Vítězného února v Hradci Králové. V té době zde vedle klasické velké scény vzniklo legendární umělecké studio Beseda.
V roce 1982 odešel Krobot do angažmá v Realistickém divadle v Praze, kde působil až do roku 1990. Kritika si začala všímat jeho originálních režijních koncepcí. V roce 1990 byl Miroslav Krobot angažován jako režisér v činohře Národního divadla v Praze. Za svou adaptaci a inscenaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, uvedenou na této scéně, získal od českých divadelních kritiků v roce 1993 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku.
V roce 1990 se Miroslav Krobot stal také pedagogem na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. V souvislosti se svým pedagogickým působením a v duchu svého výroku „nejraději jsem byl vždycky tam, kde něco nového vznikalo“ se v roce 1996 rozhodl k nečekanému kroku: odešel se skupinou svých žáků - absolventů do Dejvického divadla a zde začal budovat nový divadelní soubor. Dokázal v něm soustředit několik výjimečně talentovaných herců mladší a střední generace (např. Ivana Trojana, Tatianu Vilhelmovou, Jiřího Macháčka).
Během několika let se z této scény pod jeho vedením stalo jedno z nejnavštěvovanějších pražských divadel. Repertoár Dejvického divadla staví na současně rezonujících inscenacích klasických titulů (Revizor, Bratři Karamazovi, Oblomov, Tři sestry, Tramvaj do stanice Touha…), stejně jako na původních textech (Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství, Miroslav Krobot: Sirup) i tzv. autorském divadle (Jan Dušek a improvizace souboru: Sekec mazec).
