Ota Janeček

malíř, grafik

Narození:
15. srpna 1919
Úmrtí:
1. července 1996
Upravit profil
Narozen 15.8. 1919 v Pardubicích, zemřel 1996 v Praze. V úctyhodné řadě samostatných výstav, počínající rokem 1942, promítal se jeho umělecký vývoj ve svých peripetiích a formových proměnách, jimiž se tříbil a kultivoval umělcův výtvarný projev -...

Životopis

Narozen 15.8. 1919 v Pardubicích, zemřel 1996 v Praze. V úctyhodné řadě samostatných výstav, počínající rokem 1942, promítal se jeho umělecký vývoj ve svých peripetiích a formových proměnách, jimiž se tříbil a kultivoval umělcův výtvarný projev - mnohostrannost, realizovaná v proměnách, výtvarných technikách, ve způsobech, jenž se v souvislostech domácí výtvarné kultury jeví jako tvorba výrazně individuálního přízvuku. Dominantní prvek jeho výtvarného díla je "ars prima", má grafický projev, vzhledem k relativně samostatnému vývoji v kontextu celé tvorby specifickou roli. Kvantitativně rozsáhlé kreslířské dílo představuje autonomní umělecký projev , jehož formové utváření, klidnější a bez dramatických zlomů, sleduje vlastní linii vývoje, někdy paralelní s malbou, ale divergující a kontrastní problematice jeho obrazů. Kresba stojí na počátku cesty, ovšem v zaznamenaných listech z třicátých let lze postihnout její dvouzvučnost. Skupinu raných aktů (1941 - 1942) provází řada názorově sourodých kreseb, ale v kubistické vrstvě je situace složitější. Kresby kubistických zátiší a hlav vázaných na obrazy, ať studie kresebné analogie nebo formovou koncepcí, vznikají názorově protikladné portrétní studie otevírající početní řadu, jež pak pokračuje přes vývojová období malby a nezávisle na ní. Pozvolné vyzrávání se odehrává ve vnitřním ustrojení kresby, v přesunech akcentů od tendence k individuální podobě, k vytvoření typu určitého charakteru, model je ztělesněním. Kresba aktu tvoří samostatnou řadu procházející od počátku 40. let všemi vývojovými vrstvami. V 60. a v první polovině 70. let se řada postupně vyhranila v projevu vyznačeném čistotou oproštěné linie, vylehčené a virtuosně vykroužené v bílé ploše listu. Naproti tomu kresby aktů a portréty z let 1977 - 1978 jsou poněkud jiného typu. Namísto dvoubarevného akordu linie a plochy starších kreseb prosazuje se složitější barevná struktura a určitá měkkost podmíněná použitím pastelu; v barevné orchestraci souvisí pak s koloritem současných olejů. Je tu evidentní souvislost knižní ilustrace s malbou a kresbou. Kresebná linie výtvarného doprovodu Voltairovy "Panny" nebo Roidisovy "Papežky Jany" je předznamenána ironickým akcentem, kresby v "Heptameronu" Markéty Navarské (1960) nebo ve svazku Seifertovy milostné poesie "Polibek na cestu" (1965) mají intenzivní náboj čisté lyriky. Je tu kresebná linie eminentně poetizačním živlem. Volná kresba aktů z 60. let je tu evidentní. V 80. letech vznikají vedle kresebných portrétů, figurálních kreseb i krajinářské studie; technika barevných tužek , respektive pastelu, úzce souvisí s jeho současnou malbou.