Rafael Nadal je profesionální španělský tenista, jeden z nejlepších antukářů historie tenisu, olympijský vítěz, sedminásobný vítěz French Open v mužské dvouhře, dvojnásobný šampión Wimbledonu, držitel titulu na Australian Open 2009 a US Open 2010, s 22 tituly rekordman v počtu vyhraných turnajů série Masters a bývalá světová jednička ve dvouhře. Pro své úspěchy na antuce je přezdíván „antukový král“ (The King of Clay).

Výhrou na US Open 2010 se stal po Laverovi, Agassim a Federerovi čtvrtým hráčem v otevřené éře tenisu a celkově sedmým v historii, kterému se podařilo zkompletovat všechny čtyři grandslamové turnaje ve dvouhře. Spolu s Andre Agaasim je držitelem tzv. Golden Slamu, všech čtyř grandslamových titulů a olympijského zlata.

Titulem na Monte-Carlo Masters v roce 2010 jako první tenista v otevřené éře vyhrál stejný turnaj šestkrát v řadě, když ve finále porazil Verdasca 6–0, 6–1. Jednalo se o nejkratší finále kategorie Masters v historii, od roku 1990. Tento rekord posunul dalšími dvěma vítězstvími z let 2011 a 2012.

Sportovní kariéra
Dne 18. srpna 2008 byl poprvé klasifikován na žebříčku ATP ve dvouhře na 1. místě. Na pozici světové jedničky vydržel nepřetržitě 46 týdnů a to do 6. července 2009, kdy ho vystřídala staronová jednička Roger Federer. V současném tenise je považován za nejlepšího světového hráče na antukovém povrchu, má na svém kontě 81 vítězství na antuce v řadě (od dubna 2005 do května 2007, kdy prohrál až ve finále turnaje v Hamburku s Federerem; během této doby vyhrál 13 antukových turnajů). To je historický rekord mezi muži.

Za svou kariéru dokázal vyhrát 47 turnajů ATP ve dvouhře, z toho jedenáct grandslamových – French Open v letech 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012, Wimbledon 2008, 2010, Australian Open 2009 a US Open 2010 . Kromě toho hrál v roce 2006 a 2007 finále turnaje ve Wimbledonu, kde podlehl bývalé světové jedničce Rogeru Federerovi. Z poháru vítěze se radoval až v roce 2008, kdy dokázal v pětisetové bitvě Federera konečně přemoci.

V srpnu 2008 zvítězil na LOH 2008 v Pekingu ve dvouhře a stal se olympijským vítězem.
V červnu 2009 musel kvůli chronickým potížím s koleny odříct účast ve Wimbledonu, kde měl obhajovat titul.
Na turnaji v Monte-Carlu 2010 vyhrál jako první tenista v otevřené éře stejný turnaj šestkrát v řadě (2005–2010), když ve finále porazil Verdasca 6–0, 6–1. Jednalo se o nejkratší finále kategorie Masters v historii, od roku 1990.

Ve finále turnaje v Madridu v květnu 2010 porazil obhájce titulu Rogera Federera, čímž získal rekordní 18. titul z kategorie Masters, nejvíce ze všech tenistů historie. Druhý Andre Agassi jich nasbíral sedmnáct. Jako první tenista také vyhrál tři za sebou jdoucí antukové turnaje této kategorie v Monte-Carlu, Římě a Madridu. Na těchto turnajích ztratil celkově jen dva sety. Tyto výsledky mu k 17. květnu 2010 zajistily návrat na druhé místo žebříčku ATP.

Po vítězství na French Open 2010 se vrátil na 1. místo žebříčku ATP. Následně vyhrál zbývající dva grandslamy sezóny Wimbledon i US Open a potvrdil jednoznačnou nadvládu v daném kalendářním roku.

7. února 2011 převzal cenu Laureus, označovanou za sportovního Oscara, pro nejlepšího sportovce roku 2010.