Vyrůstal v newyorské čtvrti Lower East Side (Little Italy) jako syn známých malířů Roberta De Nira a Virginie Admiralové, kteří se rozvedli, když mu byly dva roky. Poprvé se ocitl před obecenstvem jako desetiletý ve školním představení...

Životopis

Vyrůstal v newyorské čtvrti Lower East Side (Little Italy) jako syn známých malířů Roberta De Nira a Virginie Admiralové, kteří se rozvedli, když mu byly dva roky. Poprvé se ocitl před obecenstvem jako desetiletý ve školním představení pohádkového muzikálu Čaroděj ze země Oz, kde hrál zbabělého Lva. V šestnácti letech opustil školu a připojil se k zájezdovému divadelnímu souboru, který vystupoval na středních školách s inscenací Čechovova Medvěda.

Počátkem 60. let se učil v dramatických kurzech Stelly Adlerové a Luthera Jamese a v letech 1973-76 absolvoval hereckou průpravu u Lee Strasberga v Actors Studiu. Působil na malých newyorských scénách, kde zazářil 1970 v mimobroadwayské inscenaci hry Shelley Wintersové Jednonoční pobyty hlučného pasažera. První zkušenosti před filmovou kamerou sbíral v pol. 60. let zejména v nízkorozpočtových filmech Briana De Palmy (Svatební slavnost, Pozdravy, Ahoj, mami!), než na sebe výrazněji upozornil úlohou smrtelně nemocného baseballového hráče Bruce Pearsona v melodramatu Bubnuj pomalu (r. J. Hancock).

Do mezinárodního povědomí však vstoupil a laureátem Oscara 1974 se stal díky filmové adaptaci románové ságy Kmotr II (Francis Ford Coppola), v níž se mistrovsky zhostil postavy sicilského přistěhovalce, mladého Vita Corleoneho, kterého v zestárlé podobě ctihodného mafiánského bosse v prvním díle ztvárnil Marlon Brando. Do Itálie se vrátil natáčet znovu o dva roky později, když mu Bernardo Bertolucci svěřil roli statkářského syna Alfreda, který navzdory sympatiím k revolučním ideálům nikdy nepochopí svého chudého kamaráda (Gérard Depardieu), ve společensko-historické fresce Dvacáté století.

Za nejdůležitější mezník jeho kariéry lze považovat spolupráci s režisérem Martinem Scorsesem, v jehož filmech - situovaných nejčastěji do prostředí New Yorku - vytvořil působivé portréty rozporuplných, zmatených, pochybujících a zoufalých mladých mužů, kteří se snaží se sebezničující urputností vypořádat s vlastními démony a hledají kořeny osobní identity: nezkrotný smolařský podvodníček Johnny Boy v syrovém dramatu Špinavé ulice; citově frustrovaný vietnamský veterán a newyorský noční taxikář Travis Bickle, pokoušející se sám na vlastní pěst očistit násilnými činy společnost od zlořádů, v psychologickém dramatu Taxikář (nominace na Oscara 1976).

Dále si zahrál jako jazzový saxofonista Jimmy Doyle v hudebním retrodramatu New York, New York; agresivní a lidsky odpudivý boxerský šampion Jake La Motta v životopisném dramatu Zuřící býk (Oscar 1980 a Zlatý glóbus 1980); neúspěšný komik Rupert Pupkin, který obtěžuje známého moderátora (Jerry Lewis), v hořké tragikomedii Král komedie; pověstný zloděj, překupník a vrah Jimmy "Džentlas" Conway v gangsterském dramatu Mafiáni (nominace na Oscara 1990); zákeřný psychopatický násilník Max Candy, mstící se advokátovi (Nick Nolte), který při jeho procesu zatajil důležitou informaci, v psychologickém thrilleru Mys hrůzy (nominace na Oscara 1991).

Náročnou kreaci, za niž byl nominován na Oscara 1978, předvedl v roli pensylvánského ocelářského dělníka ruského původu Michaela Vronského, jemuž se jako jedinému ze tří kamarádů (John Savage a Christopher Walken) podaří vyváznout z pekla vietnamské džungle bez újmy na zdraví a dokáže se vyrovnat s krutými válečnými zkušenostmi, v epickém dramatu Lovec jelenů (Michael Cimino). Na MFF v Benátkách 1981 obdržel cenu za roli kněze Desmonda Spellacyho, sužovaného pochybnostmi a spory s bratrem-detektivem (Robert Duvall), v komorním psychologickém dramatu Pravdivé zpovědi (Ulu Grosbard).

V 80. letech začal stále častěji střídat režiséry a žánry, překvapoval krajně různorodými rolemi, mezi nimiž sice převažují hrdinové dramaticky vypjatých, psychologicky složitých a temných charakterů, ale vyskytují se i postavy se smyslem pro humor: židovský gangster Noodles v mafiánském příběhu Tenkrát v Americe (Sergio Leone); ženatý stavební inženýr Frank Raftis, o jehož milostném vzplanutí k vdané výtvarnici (Meryl Streepová), vypráví komorní snímek Zamilovat se (Ulu Grosbard).

V roli otrokáře Rodrigo Mendoza, který vstoupí do jezuitského řádu hnán výčitkami svědomí za smrt svého mladšího bratra (Aidan Quinn), si zahrál v historickém dramatu Mise (Roland Joffé); legendární gangsterský šéf Al Capone v historicko-kriminálním dramatu Neúplatní (Brian De Palma); zkušený lovec lidí Jack Walsh, který po mnoha peripetiích nakonec propustí svou oběť (Charles Grodin) na svobodu, v kriminální komedii Půlnoční běh (Martin Brest).

Strhující výkon, za který získal Cenu D. W. Griffithe a jímž se ucházel o Oscara 1990, podal v postavě kataleptického pacienta Leonarda Lowea, jemuž obětavý lékař (Robin Williams) pomůže načas procitnout z jeho letité apatie, v psychologickém snímku podle skutečné události Čas probuzení (Penny Marshall). Podobně jako Dustin Hoffman udivuje také R. De N. neustálými hereckými proměnami a stejně tak úzkostlivě dbá na pečlivou přípravu, aby se svými postavami zcela splynul.

Ve svém úsilí postihnout své hrdiny co nejvěrohodněji zašel dokonce až tak daleko, že se naučil přímo na Sicílii tamní dialekt (Kmotr II), jezdil jako taxikář pět týdnů nočními ulicemi (Taxikář), naučil se obstojně hrát na saxofon (New York, New York), podstoupil celoroční boxerský výcvik a ztloustl o pětadvacet kilogramů (Zuřící býk).

V roce 1986 se objevil po boku Ralpha Macchia v broadwayské inscenaci hry Reinalda Povoda Cuba a jeho milovaný syn Teddy. V roce 1988 založil vlastní výrobní společnost Tribeca a vytvořil v New Yorku Tribeca Film Center pro podporu místní filmové produkce. V roce 1993 debutoval jako filmový režisér psychologickým snímkem podle hry Chazze Palminteriho Příběh z Bronxu, v němž si pro sebe ponechal úlohu čestného řidiče městského autobusu Lorenza Anella, jehož syn (Lillo Brancato) se stane chráněncem mafiánského bosse (Chazz Palminteri).

Na MFF v San Sebastianu 2000 byl vyznamenán Cenou za přínos světovému filmu. Byl hostem na MFF v Karlových Varech 1990. Od roku 1976 měl za manželku černošskou herečku a zpěvačku Diahnne Abbottovou, která s ním hrála v několika filmech. Ze vztahu s bývalou modelkou Toukie Smithovou, s níž od 1990 žil, má dvojčata. V roce 1997 se oženil s bývalou letuškou Grace Hightowerovou.