Od roku 1993 studovala herectví v Paříži na Národní konzervatoři dramatického umění a v Cours Florent. Před kamerou sbírala zkušenosti nejprve v krátkých filmech La violoniste (1991, Houslistka; r. Yves Forgeat), Carne (1991, Mrcha; r. Gaspar...

Životopis

Od roku 1993 studovala herectví v Paříži na Národní konzervatoři dramatického umění a v Cours Florent.

Před kamerou sbírala zkušenosti nejprve v krátkých filmech La violoniste (1991, Houslistka; r. Yves Forgeat), Carne (1991, Mrcha; r. Gaspar Noë), Délit mineur (1993, Menší delikt; r. Olivier Panchot) a Éternelles (1994, Slaměnky; r. Erick Zonca).

Od pol. 90. let je stále častěji obsazována do velkých rolí mladými francouzskými, ale i německými a švýcarskými režiséry. Největších úspěchů zatím dosáhla úlohou hudebně nadané dcery hluchoněmých rodičů v dramatu Za hranicí ticha (Německá filmová cena), rolí zamilované účastnice karnevalových rituálů v dramatu Karneval (Cena Michela Simona a nominace na Césara), titulní postavou jedné ze dvou vražedkyň v dramatu podle skutečné události z 30. let Vraždící pokojské (César pro hereckou naději) a rolí Belgičanky Amélie, o jejímž ročním působení v mamutí tokijské firmě pojednává hořká komedie podle stejnojmenného románu Amélie Nothombové Strach a chvění (César 2003 a Cena za nejlepší ženský herecký výkon ex aequo na MFF v Karlových Varech 2003).

Spolu s režisérem snímku Alainem Corneauem byla hostem MFF v Karlových Varech 2003.

Často se vrací k účinkování v krátkých filmech mladých tvůrců: Les pierres qui tombent du ciel (1999, Kameny, které spadly z nebe; r. Isabelle Ponetová), Marée haute (1999, Vysoký příliv; r. Caroline Champetierová) a Faux contact (1999, Chybný kontakt; r. Eric Jameux), Ce qui compte pour Mathilde (2001, Ten, kdo platí za Matyldu; r. Stéphanie Muratová) a Boomer (2002; r. Karim Adda). Pod jménem Sylvie Voyer natočila krátký film Je veux descendre (1998, Chci vystoupit) s Élodie Bouchezovou.