Narodil se v roce 1920 v Holicích u Pardubic. V roce 1946 absolvoval pražskou konzervatoř. Chtěl být režisérem, na což se ze začátku připravoval hereckou prací v avantgardním divadle Větrník (1944-1946) a v divadle Mladých pionýrů (1946-1948)....
Životopis
Narodil se v roce 1920 v Holicích u Pardubic. V roce 1946 absolvoval pražskou konzervatoř. Chtěl být režisérem, na což se ze začátku připravoval hereckou prací v avantgardním divadle Větrník (1944-1946) a v divadle Mladých pionýrů (1946-1948). Poté již začal pracovat jako režisér v Ostravě a Plzni. Režíroval i opery Bedřicha Smetany. Od roku 1956 až do své smrti v roce 1980 pracoval jako šéfrežisér divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) v Praze-Libni. V roce 1958 se stal ředitelem divadla. Hry, které režíroval měly vysokou uměleckou kvalitu.
Spolu s Jaroslavem Dudkem usiloval o žánrovou i tématickou pestrost repertoáru. Za jehov vedení se divadlo orientovalo na veselohry (na scéně divadla působil i dramatik J. Dietl). Nejznámější inscenace her, které režíroval byly: Pohled z mostu, Aristokraté, muzikál Jesse B. Semple se žení s písničkami J. Suchého a J. Šlitra, Tři mušketýři, Kdopak by se Kafky bál ad. V roce 1959 pohostinsky režíroval první hru divadla Semafor Člověk z půdy. Koncem šedesátých let vytvořil slavnou inscenaci Sofoklovy tragédie Oidipús vladař. Celkem řežířoval 105 divadelních her.
Působil také jako herec ve filmu. Poprvé si zahrál v roce 1949 ve snímku I andělé ztrácejí trpělivost.
Ač jeho jméno většině lidí nic neříká, každý si vybaví jeho obličej v souvislosti se známými postavami z filmů, komedií či pohádek. K nejznámějším patří postava Smrťáka z pohádky Dařbuján a Pandrhola, doktora Chocholouška z komedie Jáchyme hoď ho do stroje!, Hujera z komedie Marečku podejte mi pero!, dále pak postava mnicha z filmu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice. Dále hrál ve filmech Vyšší princip, Všichni dobří rodáci, Holka na zabití, Dým bramborové natě, Krakonoš a Lyžníci ad.
I když až na jedinou vyjímku (zahrál si hlavní charakterní roli ve slovenském filmu 322, postavu muže který se ocitá v nemocnici s podezřením na vážnou chorobu a přehodnocuje svůj dosavadní život, v tomto psychologickém dramatu předvedl Lohniský své herecké umění), hrál menší role, přesto se svým hereckým projevem dokázal nesmazatelně vrýt do paměti diváků.
Byl vysoký, pohublý, měl vysoké čelo, pronikavý pohled. Byl obdařen démonickým úsměvem, byl mistrem mimiky, gest, výborně hrál úskočné, podlézavé postavy, stejně tak ale dokázal do svých postav vnést humor. Hrál ve 129 filmech.
Jeho manželkou byla Zora Jiráková, též herečka. Jejich dcera Michaela Lohniská je také herečkou a v současné době působí v libereckém divadle F. X. Šaldy, kde je i ředitelkou.
Václav Lohniský byl velmi zapálen do své práce. I po třech infarktech neustále hrál ve filmech a režíroval hry. Bohužel se mu to stalo osudným. Zemřel v roce 1980 při natáčení filmu Krakonoš a Lyžníci, když vystoupal na vysoký kopec, odkud měl na lyžích sjet dolů dostal již čtvrtý infarkt a jeho srdce selhalo. Zemřel v 59 letech.
Spolu s Jaroslavem Dudkem usiloval o žánrovou i tématickou pestrost repertoáru. Za jehov vedení se divadlo orientovalo na veselohry (na scéně divadla působil i dramatik J. Dietl). Nejznámější inscenace her, které režíroval byly: Pohled z mostu, Aristokraté, muzikál Jesse B. Semple se žení s písničkami J. Suchého a J. Šlitra, Tři mušketýři, Kdopak by se Kafky bál ad. V roce 1959 pohostinsky režíroval první hru divadla Semafor Člověk z půdy. Koncem šedesátých let vytvořil slavnou inscenaci Sofoklovy tragédie Oidipús vladař. Celkem řežířoval 105 divadelních her.
Působil také jako herec ve filmu. Poprvé si zahrál v roce 1949 ve snímku I andělé ztrácejí trpělivost.
Ač jeho jméno většině lidí nic neříká, každý si vybaví jeho obličej v souvislosti se známými postavami z filmů, komedií či pohádek. K nejznámějším patří postava Smrťáka z pohádky Dařbuján a Pandrhola, doktora Chocholouška z komedie Jáchyme hoď ho do stroje!, Hujera z komedie Marečku podejte mi pero!, dále pak postava mnicha z filmu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice. Dále hrál ve filmech Vyšší princip, Všichni dobří rodáci, Holka na zabití, Dým bramborové natě, Krakonoš a Lyžníci ad.
I když až na jedinou vyjímku (zahrál si hlavní charakterní roli ve slovenském filmu 322, postavu muže který se ocitá v nemocnici s podezřením na vážnou chorobu a přehodnocuje svůj dosavadní život, v tomto psychologickém dramatu předvedl Lohniský své herecké umění), hrál menší role, přesto se svým hereckým projevem dokázal nesmazatelně vrýt do paměti diváků.
Byl vysoký, pohublý, měl vysoké čelo, pronikavý pohled. Byl obdařen démonickým úsměvem, byl mistrem mimiky, gest, výborně hrál úskočné, podlézavé postavy, stejně tak ale dokázal do svých postav vnést humor. Hrál ve 129 filmech.
Jeho manželkou byla Zora Jiráková, též herečka. Jejich dcera Michaela Lohniská je také herečkou a v současné době působí v libereckém divadle F. X. Šaldy, kde je i ředitelkou.
Václav Lohniský byl velmi zapálen do své práce. I po třech infarktech neustále hrál ve filmech a režíroval hry. Bohužel se mu to stalo osudným. Zemřel v roce 1980 při natáčení filmu Krakonoš a Lyžníci, když vystoupal na vysoký kopec, odkud měl na lyžích sjet dolů dostal již čtvrtý infarkt a jeho srdce selhalo. Zemřel v 59 letech.
