Od patnácti let dělal divadelního kulisáka, občas i statistu v Akademickém divadle v Bělehradu. Aniž by prokázal viditelný herecký talent, ukončil Střední hereckou školu v Novém Sadu. Poté, co dvakrát neuspěl u přijímacích zkoušek, byl nakonec v...

Životopis

Od patnácti let dělal divadelního kulisáka, občas i statistu v Akademickém divadle v Bělehradu. Aniž by prokázal viditelný herecký talent, ukončil Střední hereckou školu v Novém Sadu. Poté, co dvakrát neuspěl u přijímacích zkoušek, byl nakonec v roce 1954 přece jen přijat na Divadelní akademii, kde vystudoval dramaturgii.

V Bělehradském dramatickém divadle hrál více než rok vše, co mu bylo nabídnuto (dokonce ženu a černocha, jak v poloprofilu projde scénou).

Od pol. 50. let působí ve filmu (kvůli tomu opustil zcela divadlo), kde se prosadil zejména rolemi partyzánů ve válečných dramatech a epopejích (mj. Vítr se utišil před svítáním, Signály nad městem, Kozara, Vesnice bez mužů, Tři, Hliněný holub, Diverzanti, Bitva na Neretvě, Krvavá bajka, Valter brání Sarajevo, Sutjeska, Muži s granáty, Domov bez otců, Plameny pod zemí, Partyzánská letka).

Ve své vlasti se stal nejobsazovanějším (ročně hrál průměrně v pěti až deseti, někdy dokonce i ve čtrnácti filmech) a jedním z nejpopulárnějších herců. Díky své robustní tváři a vysoké postavě ztělesňoval nejčastěji na film. plátně mužné typy: drsné a odvážné chlapy, ať už s kladnými vlastnostmi, na které se dá spolehnout, anebo jedince s pochybným sociálním profilem či minulostí.

Do mezinárodního povědomí vstoupil díky umělecky významným filmům Aleksandara Petroviće, v nichž vytvořil výrazné menší i hlavní role: zbabělý partyzán Miloš, bezmocně přihlížející třem tragédiím, v povídkovém válečném filmu Tři; chamtivý venkovský obchodník s peřím Mirta Klaser, kterého zabije za jeho proradnost mladý cikán (Bekim Fehmiu), v baladickém milostném dramatu Nákupčí peří (Zlatá aréna na národním film. festivalu v Pule 1967); pilot zemědělského letectva Mile Simić, pro něhož se havárie jeho letadla v zapadlé vsi stane podnětem k milostným záletům s místní učitelkou (Annie Girardotová), ve film. morytátu Brzy bude konec světa; tlumočník a asistent Korovjev alias Fagot ve filozoficko-poetickém podobenství podle románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka.

Psychologicky složitý portrét vojáka, jemuž válka dala vítězství a vzala všechny jistoty vykreslil v úloze penzionovaného majora Svakaky, který se v mládí zúčastnil revoluce a zůstal dodnes v zajetí tehdejších problémů a stresů, ve film. přepisu stejnojmenného románu Antonija Isakoce Okamžik (r. S. Janković). Za tuto roli získal cenu na MFF v Moskvě 1979.

Neméně náročnou a působivou kreaci předvedl v postavě zkušeného energického kriminálníka zvaného Jack, jemuž nedovolí smrtelná nemoc strávit na svobodě po propuštění z vězení víc než tři dny, v dramatu Ještě jednou (r. D. Kresoja).

Kromě policejních vyšetřovatelů, kterých také několik hrál (mj. Nůž), berou spravedlnost do svých rukou také jiní jeho hrdinové (mj. Haló, taxi!). Nevyhýbá se však ani postavám rozporůplných charakterů, ani rolím vyslovených padouchů nebo větších a menších zločinců.

Stejně úspěšně se uplatňuje také v komediálním žánru (mj. Truchlící pozůstalí, Milostný život Budimira Trajkoviče, Čekatel na životní příležitost, Tygr, Tak... a jdeme dál!), kde prokázal zejména v parodiích (Malá vlaková loupež, Miss) velký smysl pro komickou nadsázku a grotesknost. B. Ž. se nevěnuje pouze herectví, ale jako organizačně zdatný umělec byl inciátorem a zakladetelem (nějakou dobu i předsedou) Sdružení film. herců Srbska.

Velmi horlivě se angažuje také v politice jako radikální stoupenec nacionálistických idejí. Za své tvůrčí počiny získal řadu cen a vyznamenání (např. Cenu 7. července Srbské republiky 1981).

Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1966 a 1982.